Nechtěl jsem říkat, jakou jsem měl chorobu, protože jsem to přesně nevěděl. Kterej z těch mnoha virů či bakterií mi napadl larynx. Tušil jsem, že ten děda neumí latinsky a český odborný termín mě nenapadl. Tak jsem řekl, že jsem měl krkochrap.
Koukal na mě nechápavě.
„Tak krkoškrab, škrabokrk.“
Nic.
„Tak chrapokrk, krkohryz!“
„Jo, ty chceš říct, že jsi měl moribundus! Proč neřekneš rovnou moribundus? Asi neumíš latinsky…“
Já vím, Kuba Dařbuján říkal, že moribundus je strašná, smrtelná choroba. V té super filmové pohádce. A říkal to tomu koktavému doktůrkovi tak sugestivně a mazácky, že já s tím dnes už nic nezmůžu. Moribundus je prostě v Čechách smrtelná choroba, nejspíš rýma.
Nesměle tomu dobrému muži říkám: „To já ale říct nemůžu – moribundus, já jsem lékař.“
Se nedůvěrou na mě pohlédl: „Já myslel, že jsi hajnej, že máš tu zelenou bundu.“
Vypadalo to, že mi chce dát přes hubu. To se mi stává furt, že mi lidi nevěří profesi...
Prvně už tři dny po promoci, kdy jsme my, vlasatí oškubaní vodáci, vyrazili do hospody v Klikově nad Dračicí, ten byl tehdy v hraničním pásmu a pražské doktory tam viděli poprvé.
„Kdepak, jsem doktor. A moribundus znamená umírající, nic jiného. Mors je smrt a -bundus taková přípona, něco jako spějící k. K smrti. Něco podobného jako moriturus, jako je to v té písničce Morituri te salutant.“
„Fakt? Ty umíš latinsky? Jé, to já budu večer v hospodě chytrej!“
Třeba se to ještě zvrtne a správný význam toho slova se bude po hospodách lavinovitě šířit. Chlapík je rozený extravert.
Ale chvíli to potrvá.
Bude mě to ale mrzet, vždyť moribundus v krku, co může být půvabnějšího?
Snad mně Ústav pro jazyk český opět pomůže a význam toho slova kodifikuje i pro šotka v krku.