Pátek 30. května 2025
Útlocitný lovec
Před týdnem jsem si v jednom mořském přístavu prohlížel vrše, ony síťové boxy, do kterých ryby snadno vplují trychtýřovým vstupem, ale zpátky to nejde. Chuděry. Vrše jsou jako ty drátěné pastičky na nebohé myši.
***
Před rokem jsme na podobném principu nechtěně ulovili dokonce divočáka. Někdo z rodiny zapomněl otevřená vrata na zahradu, já jsem při tom tehdy nebyl, ale když jsem to za týden zjistil, vynadal jsem všem podezřelým příbuzným a vrata pochopitelně pečlivě zamknul.
Vrátili jsme se za pár týdnů, po dovolené, a najednou slyším děsuplný křik. To manželka zakopla o divokého kňoura, ležícího za křovím na kraji zahrady.
Když jsem tehdy ty dveře zamknul, nevšiml jsem si, že vniknul na parcelu, je to plaché zvíře a skrývalo se kdesi v porostu. Bylo sucho, na pozemku je jen studna s pumpou, kanec zemřel žízní, pumpovat pochopitelně neumí...
Nevím, proč se žena té vysušené mrtvoly lekla, zvedl jsem ji za nohu, jako by to bylo pírko, zvíře dávno nebylo nebezpečné. Znám to ze soudního lékařství – suchá mumifikace.
Pocit jsem měl hnusný – že jsme ho zahubili, vždyť je to taky boží tvor, nechtěl bych být jako on uvězněn a umírat bezmocně žízní.
***
A nejnovější nedobrovolně lovecký zážitek mám s holuby a holubicemi. Ti mírumilovní ptáci nám léta sedají v lodžii a vyrábějí guano, nánosy trusu. Nemůžeme kvůli tomu sušit prádlo, vyhřívat se na sluníčku, no a guano jak známo, způsobuje destrukci podkladu a jednou by balkon mohl i spadnout…
A tak jsem koupil speciální síť proti holubům, měla oka 5 x 5 cm, docela malá oproti holubím tělům. Sousedi mají lodžie zasklené, ale ptáci skla nevidí a zabíjejí se o ně, síť bude lepší.
Vstupuju na balkon a koukám, že za jakousi krabicí sedí holubice na vejcích, nafukuje se, co může, aby byla veliká a její vzácný poklad nebyl vidět.
Holubi jsou prý inteligentní ptáci, tak samičce vysvětluju, že tady být nemůže, nebudu čekat měsíc, než vyvede mláďata a z balkonu se stane chovná stanice navždycky. Říkám, že ta dvě vajíčka i s hnízdem jen zanesu dolů ke křoví a tam je může dovysedět. Vždyť holubi nepobývají jen ve výškách, ale i na chodnících. A lišky či lasice v Praze snad neběhají, hadi se neplazí. Ani kočky jsem tu neviděl
Vajíčka jsem opravdu zanesl dolů na trávu pod keřem, ale samice torpidně seděla v lodžii na prázdném místě po hnízdu a nechápavě a vyděšeně kroutila hlavou.
„Támhle, copak ta vajíčka nevidíš?“ křičel jsem na ni, když dobré slovo nestačilo. Ukazoval jsem dolů z balkonu. Vajíčka neviděla. Úplně blbej pták…
Měl jsem těžké výčitky svědomí, i když jsem se utěšoval, že slepičkám berou chovatelé vejce den co den.
Ach jo, jak ta mě musí nenávidět, nevinná holubička. Blbej pocit, nechci mít takovou roli… Snad včas hnízdo nalezne.
Síť jsem nainstaloval, balkon je teď nepropustně uzavřený. Jsem si myslel…
Ale za hodinu je holubice zpátky na místě, kde měla ono hnízdo. A holoubek je v zoufalé poloze zakleslý v síti, jedno křídlo venku, druhé uvnitř, to samé s nohama. Tváří se jak Ježíš na kříži.
Holubi si nevšimli sítě a proletěli jejími oky 5 x 5 cm velkými, jeden úplně, druhý napůl. Nevěřil bych, že to dokážou, no mají aerodynamické tělo, rychlý let a hladké peří. Jen to peří je dělá velkými, tělíčko je štíhlé.
Opatrně jsem vyprostil křídla tomu zaseklému samečkovi a vypustil ho ven, odfrčel jak tryskáč. Pak jsem v lodžii lovil holubici, nebylo to úplně snadné. Ale je příjemné mít v rukou její něžné tělíčko, připadal jsem si jako kouzelník, který tahá bílé opeřence z klobouku a hladí je po hlavičce.
Musel jsem síť na jednom místě odinstalovat a samička odfrčela taky.
Ani sameček, ani samička se nebránili, neklovali mě, mají fakt holubičí povahu. Teď jsem k nim teprve získal vztah a začaly mě týrat těžké výčitky svědomí. Ach ta bezbranná zvířata... Lovecké geny zkrátka nemám.
A co když tam holubi vletí za chvíli zase, já nebudu celý víkend doma, a oni se budou trápit zapletení v síti a umírat hladem a žízní jako ten divočák. Totéž by se stalo, i kdyby sítí opět zcela prolétli a dostali se dovnitř ke zmizelým vajíčkům. Ven se nedostanou, dostatečnou kosmickou rychlost k proražení sítě nestihnou vyvinout, ostatně pudy jim ani nedovolí imaginární hnízdo opustit.
Honem jsem objednal „síť proti všem ptákům“ s oky 1,7 centimetru a čekám, až ji přepravní služba doručí. Minule to trvalo týden.
Mám do té doby tu velkookou síť zase odstříhat? A potýkat se s guanem?
Propletl jsem oka sítě mašlí, aby ptáci poznali, že tudy se nelítá.
Snad nejsem takovej kruťas. Jinej by si z vajíček udělal klidně smaženici, znám takové cyniky.