Zdeněk Homola: Mimochodem

Často si stěžuji, že generál Bedřich Homola, vrchní velitel Obrany národa, byl za komunistů úmyslně zamlčován. Ovšem existuje jediná výjimka, a tou je nelichotivý dodnes používaný termín Homolův puč, který však byl akcí česko-slovenské vlády podle platných zákonů.

Tento článek volně navazuje na příspěvek, kde je zmiňován vznik tzv. druhé republiky.
Po mnichovské konferenci v posledních dvou dnech měsíce září 1938 bylo umožněno bez boje zabrat Německu, Maďarsku a Polsku československé pohraničí, prakticky třetinu původního území republiky.

Slovensko tehdy získalo autonomii a ze strachu před vznikající novou maďarizací (po tisíci letech maďarské nadvlády se z ní na dvacet let vymanilo díky vzniku Československé republiky) zde sílily separatistické tendence, snaha o vlastní stát, satelit Hitlerova Německa.

Tím by byl ovšem proces úplného rozbití Československé republiky završen. Za čtvrt roku po Mnichovu, 12. února,  se ve vojenském rekreačním zařízení v Čeperce za Unhoští sešli z iniciativy generála Aloise Eliáše čeští politici a o tři dny později za účasti předsedy vlády Rudolfa Berana, který referoval, že se slovenskými separatisty se nedá jednat, a ujistil se, že československá armáda, ač oslabená, je akceschopná, byl navržen vojenský zásah s cílem zbavit separatisty moci.

Odtržení Slovenska – chystaná akce vojenské Hlinkovy gardy a Hlinkovy slovenské ľudové strany vedené Josefem Tisem byla Čechy nazývána slovenským pučem, neboť se jednalo o vojenský zásah proti celistvosti republiky. Slovo puč, pocházející z němčiny, je zde použito ve shodě se svou definicí.

Protiakci československé armády na Slovensku, která započala v noci z 9. na 10. března 1939, řídil centrálně generál Hugo Vojta z velitelství v Bratislavě, na severozápadním Slovensku  ji z Trenčína provedl generál Jiří Hudeček, na území středního a jihozápadního Slovenska generál Bedřich Homola a na východním Slovensku ze Spišské Nové Vsi generál Ondřej Mézl. Poslední dva důstojníci vykonali rozkaz se sobě vlastní důkladností. Bylo zadrženo na 250 slovenských radikálů a uvězněno na brněnském Špílberku.

Generál Homola vyhlásil z velitelství VII. vojenského okruhu v Banské Bystrici výjimečný stav, převzal do svých rukou správní a soudcovskou moc (nikoli politickou). Dav separatistů prý volal Homolu do Hronu, toto úsloví se na Slovensku doskud používá. Při ozbrojených srážkách zahynul Hlinkův gardista Anton Kopal.

11. března byla na naléhání slovenského vicepremiéra Teplanského akce odvolána. 13. března se Tiso vrátil z ústraní do Bratislavy a 14. března byl vyhlášen Slovenský štát.

Toho dne brzy ráno dostal generál Bedřich Homola bez vysvětlení rozkaz vrátit se do Prahy. Jel z Banské Bystrice luxusním vozem s manželkou a šoférem přes Žilinu a Turzovku, v horách narazili na záseky (provizorní závoru) na hranici, která byla právě toho dne vytyčena, o čemž neměl generál informaci. Patrně vystoupil z vozu a při potyčce s Hlinkovými gardisty byl postřelen do hlavy. Při prudkém couvání se mu podařilo vyskočit v zatáčce z vozu a uprchnout do lesa. Manželka a řidič byli internováni. V autě byla nalezena zakrvácená čepice, slovenské noviny psaly, že generál Homola zahynul. V hlubokém sněhu však přešel hřeben Beskyd a dorazil do nedaleké hájovny Baraní, kam dříve jezdil na letní byt. Hajný jej druhý den zavezl na saních do Frýdku, kde uviděli postupující Wehrmacht – probíhala okupace českého zbytku republiky.

Po týdnu generál Homola dorazil do Prahy, kde se zapojil do budování právě vzniklé podzemní armády Obrana národa.

Akce byla na oplátku nazývána separatisty „centralistický puč, „český puč“ nebo „puč českých generálů“. O tři roky později, když byl již generál Homola nacistickém vězení, začala být akce právoplatné česko-slovenské vlády (proběhla podle platných zákonů) spojována zejména se jménem Homola, a v roce 1943, dva měsíce po popravě tohoto vrchního velitele Obrany národa, byla slovenskou stranou nazvána Homolovým pučem. Snad proto, že VII. armádní sbor, jemuž důsledný Homola velel, působil na klíčovém území jihozápadního Slovenska s Bratislavou, nebo snad proto, že už se generála nemuseli bát...