NEMĚLI TAM TANKY, DOSTALI DVĚ BRANKY. To jsme měli v březnu 1969 bíle na šedivé omítce baráku. A vedle Suchý, Černý 2:0. Za týden přibylo: 4:3, bratři Holíkové, Nedomanský, Horešovský. Dodnes si jejich obličeje pamatuju, tehdy naše hrdá reprezentace nenosila helmy. Rusácká mašina rudé helmy měla, ale nebyly jim ty jakoby pancíře nic platné.
Tehdy jsem zrovna rozum bral, tedy politický, a tak první, co jsem vstřebal, byla okupace rusáky a jejich
nucenými satelity sedm měsíců před tím. Všichni jsme rusáky, jak se jim říkalo, svorně nenáviděli, až na čtyři zrádce v naší tisícihlavé škole. Ale o tom jsem už psal.
A co hůř, tehdy jsem ještě nevěděl, že celou „buržoazní“ rodinu mé ruské babičky vyvraždili před jejíma dvacetiletýma očima bolševici. Statečný dědeček, pozdější Masarykův generál, ji jedinou z rodiny zachránil a odvezl legionářským vlakem do Evropy, on bydlel u nich v ředitelském bytě, tam na rozhraní Evropy a Asie, na Urale.
Babička pak žila v Československu čtyřicet let, ale česky se pořádně nenaučila, bojím se, že to bylo pod její úroveň. Mluvila ještě francouzsky, vyslovova svérázně, třeba Jóhan Wólfgang Gjótě, no vlastně nevím, jak to říkají Francouzi, když říkají vaklavavel nebo žánpalaš. Neměli jsme se rádi, i když jsem byl ještě nevinné čtyřleté dítko, když zemřela.
Tak jaký mám mít vztah k Rusku…
Když slyším třeba Krutítsja vertítsja šar(f) goluboj ze sto let staré nahrávky, cosi ve mně rezonuje, píseň komusi vytryskla z duše už v první polovině 19. století. Nebo Múrku, neboli Máňu, píseň bezprizorné oděské mládeže.
Babička se narodila na řece Volze, celý život jsem se divil, že to vyšlo zrovna na těch pár minut, kdy přívozem překonávali onen veletok. Ale ne, Volha má přes 3 600 kilometrů, ovšem pramení ve výšce pouze 248 m n. m., blízko Moskvy. A ústí po těch 3600 kilometrech do Kaspického moře ve výšce minus 20 metrů. Na Urale se dalo sednout do parníku a ten babičku odvezl řekami povodí Volhy až 50 kilometrů od Oněžského jezera, které je kousek od Petrohradu, musí se tam překonat po třech tisících kilometrech jen 13metrová zdymadla. Kolem toho roku 1900 jezdilo po Volze 1000 parníků a 6 tisíc dalších lodí. Ty tahali, když nebyl vítr, proti proudu burlaci, neboli je vlekla, voločila, svoloč. Nebyl to takový problém při spádu 0,072 ‰, Vltava má 2,4 ‰.
Soudě podle babičky, svědectví Havlíčka aj., měli Velkorusové vždycky pocit nadřazenosti nad námi ostatními Slovany. Nicméně, ač se utápěl ve vodce, byl to národ talentovaný, známe ta klasická díla ruské literatury či hudby.
Pak přišel Lenin s 5 miliony obětí a Stalin, odhady se liší, desítky milionů. A desítky milionů v GULazích. A sto let trvající brainwashing od útlého dětství. Odhaduje se, že Rusko mělo v roce 1927 95 milionů obyvatel, dřívější odhady snad ani nejsou. Jde sice o hausnumera, ale jakousi představu to dává. O tom, jak bolševici, tedy ruští komunisté, zdecimovali národ, teda tu jeho nejkvalitnější část. Jaký je ten zbytek národa? Nevím, já tam nebyl.
V brutální válce platí kolektivní vina, jeden za všechny všichni za jednoho, jak jinak… Tak zpívat ruské písně, když jsme do takové války namočeni, resp. jsme přespříští na řadě, by byl hnus. Tak ty chmurné písně, ze kterých bublá stará širá máťuška Rus, jen občas se studem tajně poslechnu, přece jenom ta čtvrtka krve...
No ale mám kamaráda, jinak roztomilého, ale dnes už takřka bývalého, který vyrůstal v Moskvě mezi bohorovnými bodrými soudruhy, ten je dodnes neotřesitelný rusofil a ultralevičák. Mimochodem jeho mladší brácha vyrůstal pro změnu v USA a má názory úplně opačné, jako já a všichni mí ostatní přátelé.
Ten první píše pod pseudonymem do novin články podle rusáckých not a pořádá svoje večery. Když jsem tam vkročil naposled, zpívaly se tam zrovna ruské, možná sovětské, častušky, nevím, otočil jsem se na podpatku a vypad, ostatně bylo přeplněno a neměl jsem si kam sednout ani stoupnout.
Krutítsja vertítsja šar goluboj, krutítsja vertítsja nad golovoj. Ač jsem měl ve škole ruštinu celkem 11 let, jako my všichni vysokoškoláci, nevěděl jsem pořádně, co ta slova znamenají. Je to modrá koule, která se kroutí a vrtí? Ba ne, je to zkomolenina, v originálu z roku 1830 jde o modrý šátek (šarf goluboj), f je neznělé, a tak zaniklo. Modrý šátek se ve 30. letech 19. století stal velkou módou a žádná ruská dáma nemohla vyjít na ulici, aniž by jí nad hlavou nevlál.
Mám jisté sympatie k tomu vymřelému národu, pohřbenému kdesi gulazích. Ale jaký mám mít vztah k těm Stalinovým aj. výpěstkům…?
Kdoví, co v nich dříme…
Proč píšu o Rusku a hokeji zrovna teď, když není mistrovství? Evokovala ve mně to téma smrt Alexeje Navalného. Snad tam na Rusi něco přece jen bublá. Ostatně vzdor Stalinem též zdecimované Ukrajiny je víc než obdivuhodný. Tak snad ti slušní Rusové vstanou z popela.