Sobota 18. září 2021
Pepa, mé druhé Já
Tak tohle dnes večer povídal Pepa, mé druhé Já:
„Lidi mě neberou, odjakživa. Františku Gellnerovi, geniálním básníkovi, všichni lhali. A smáli za mu zády.
Mně se však smějou přímo do očí!
Nemám rád pedanty, a vůbec vypočítavé lidi. Ti se mi však nesmějou, ti jen kroutí hlavou, jaký jsem prý bohém. A snaží se mě uspořádat. Anebo zneužít. V tom prvním ale nemají šanci! Tihle mě mezi sebe nedostanou!
A jak na to vlastně přišli? Já a bohém...
Ale... Jak já bych chtěl být skutečným bohémem, tím inťošským povalečem nad zelenou sklenkou absintu v pařížské kavárně. Nebo aspoň v pražské.
Takoví mě ale do party taky nechtějí. Protože jsem abstinent.
Jsem bohém – abstinent. Antiabsintent.
A mazáci? Chlapi v hospodě, štamgasti u piva, pospolu držící chlapáci. Ti mi dávají nejhůř. I ti se mi vysmívají, div mi deku nedají.“
–––
Možná se divíte, proč zase Pepu takhle demaskuji. Vždyť je to chudák, vždycky jednou za měsíc. Když má má ty své dny.
Pepa není zlý, je jen nepochopený. Ale co... Když to řeknu na plnou hubu, je vysloveně nepochopitelný.