Pondělí 24. února 2025
Můj starší bratr Oleg si celý život přeje být slavným hudebníkem, který vyprodá Strahov.
Dělal pro to vše. V posledních 25 letech je jeho vlajkovou lidí song „Vožrali se kuchaři u nás v hospodě“. Diví se, že se mi to nelíbí, ale já už do čtvrtejch cenovejch dávno nechodím, zjistil jsem, že mám alergii na lupulín, tedy na pivo.
Brácha si vždycky přál produkovat chytlavé melodie, s vožralými kuchaři se mu to podařilo. Když si na píseň vzpomenu nebo ji dokonce slyším, nemůžu se toho půl dne zbavit.
Nedávno jsem navázal přátelství s nově objeveným bratrancem, regenschorim a varhaníkem strahovské baziliky, dokonale distinguovaným mužem. Dneska jsme ho chytli v myší díře, co stoupá z Pohořelce na strahovské nádvoří, tak nás vzal na kůr zdejší obří barokní baziliky a po cestě vykládal, že objevil na webu bráchovu píseň Vožrali se kuchaři a furt mu zní v hlavě. A že by ji zahrál, protože hledá materiál pro své nedělní polední improvizace a píseň se mu líbí. Akorát by si přál zbožnější verzi. Tak jsem mu poradil Vožrali se opati.
Je borec a opravdu to zahrál. Akorát, jak nemám sluch, natož hudební, úplně jsem nepoznal kdy, vše znělo úžasně velebně, samozřejmě beze slov, až ex post mi to říkala moje muzikální manželka. Improvizace nemůže být kopií cizího díla, jen se jím inspiruje.
V bazilice kdysi improvizoval sám Mozart a místní varhaník zaznamenal prvních 57 taktů, než ho někdo vyrušil. Zbytek si varhaníci domýšlejí sami.
No, a jestli se nemýlím, Vladimír Roubal doimprovizoval Mozarta variací na Vožrali se kuchaři.