Úterý 27. února 2024
Šeherezáda
Jistý geniální fyzik, myslím to byl Niels Bohr, ale nerad bych mu křivdil, prý řekl, že odmítá učit se jazyky, protože je to pouhý nedokonalý lidský výtvor. Říkám si, zda nejsem jeho levobočkem... Z jazyků umím pořádně jen češtinu, kterou mě pečlivě naučila maminka lingvistka, problémy mi nedělaly ani programovací jazyky – tak logické výtvory. A latina, ta má také přísně logické zákonitosti.
Od čtvrté třídy mi 11 let vtloukali do hlavy ruštinu, ale uvízly mi v hlavě jen dvě tři sprosté písničky, s bukvicemi mám dnes už problém. Na gymplu jsem měl němčinu, ale dopadlo to stejně, i se švabachem. Nechtělo se mi snad proto, že jsem k nim měl nechuť, k jazykům okupantů.
Pak jsem našel doma knížku od Františka Malíře Anglicky za tři měsíce, tak jsem každou středu, kdy jsme měli na lékařské fakultě povinnou vojenskou výuku, šrotil pod lavicí posluchárny angličtinu, ta jediná mě z moderních jazyků bavila. Tři měsíce, tedy 90 dní, se rozložily do 90 střed.
Dědeček generál, jeho žena, oba moji rodiče uměli francouzsky, a nyní i mé tři dcery. A tak jsem našprtal další knížku od Františka Malíře Francouzsky za tři měsíce. Skoro celou. Pak jsem ale dospěl k číslovkám 70, 80, 90, to se francouzsky řekne 60+10, 4x20, 4x20+10 a to mě, duší matfyzáka, tak rozčílilo, že jsem knížku vyhodil do koše a celý výsledek studia francouzštiny jsem během vteřiny vymazal nadobro z paměti.
Nicméně maminka dbala na správnou výslovnost českých slov pocházejících z francouzštiny. Dle Pravidel českého pravopisu. A to mně v dětství nadosmrti utkvělo.
Tuhle jsem slyšel nějaké interview v televizi, kde dotyčná celebrita řekla správně ‚bysta’, jakože druh sochy. Ale moderátor ji opravil: Snad ‚busta‘, ne? No tak busta, opáčila celebrita. Moderátora jsem si zařadil mezi barbary a burany, myslím říkal i pojinta místo poenta, jak se správně vylovuje slovo pointa. A tak bych mohl pokračovat.
Ale zdá se, že 90% přátel považuje za barbara mě, protože neumím ani přečíst, co je napsáno na papíře, tedy třeba busta.
Nejhorší je, tedy pro mě, že Ústav pro jazyk český tu nesprávnou výslovnost dříve nebo později kodifikuje jako přirozený vývoj jazyka.
Když jsem jako samouk nastudoval tu angličtinu, přečetl jsem pár knížek v originále, třeba Agathu Christii. První stránka a půl byla vždycky svízelná, protože se Agatha snažila psát sofistikovaně, ale pak se jí huba rozjela a četl jsem to jak česky. Později mě ale zchladil rodilý mluvčí, kterého jsem si najal, on to tedy byl Skot a stěžoval si, že mu v Anglii nerozumějí, nicméně neváhal moji mluvu nazvat pigeon english, tedy řeč čínských obchodníků v Británii. Ale zdokonalil mě, pamatuju si i pár skotských vtipů a hlavně kulečníkovou terminologii, cue, chalk a podobně, chodili jsme hrát karambol, přestože on ho doma nikdy nehrál, jen snooker a pool.
Znovu mě pak zchladila recepční v turistickém centru v Monument Valley, připravil jsem si pečlivě dopředu svoji otázku, ale slečna vytřeštila oči a vůbec mi nerozuměla. To mě překvapilo, celou cestu jsem se domlouval celkem bez problémů. Ukázalo se však, že jsme na území Navahů, i turistické centrum jim patří, a ti prý umějí anglicky asi tak jako já. To mě trochu uklidnilo.
Za chabou angličtinu se stydím, pořádně umím jen číst odborné texty. Ale je nás takových víc, i znalost jazyka mých vrstevníků, kteří měli angličtinu ve škole, se nedá srovnat s dnešními studenty, kteří jsou vycepovaní jinými metodami. Komenský by se obracel v hrobě, ale oni mluví zcela plynně.
Chodila ke mně překrásná dívka, vypadala jak Šeherezáda, to dvacet let před tím arabský student oplodnil v Praze cikánskou princeznu a vzal si ji za ženu. Odstěhovali se po osmi letech kamsi do Libye či Tuniska, ale matka tam dlouho nevydržela, byla zvyklá na alkohol. Šeherezáda se do Prahy vrátila deset let po mámě, když jí bylo 18. Ale měla tu peklo, napůl Romka, napůl Arabka, zrovna v době migrantské krize.
Vyprávěla mi, že byla na chirurgii, doktor jí dával svoji averzi najevo a dělal si legraci z její češtiny, ta byla mimochodem velmi dobrá, samozřejmě po deseti letech mimo vlast s občasnými chybkami. A ona mu řekla: Můžeme spolu mluvit i arabsky, francouzsky nebo anglicky. Lékař jen koukal, Šeherezáda kroutila hlavou: Doktor a neumí anglicky...