Zdeněk Homola: Mimochodem

Vysvětlení astronomických a astrologických údajů v kalendáři pro laiky
Představme si stůl. V otvoru uprostřed něj je vsazeno Slunce velké jako meloun, nad rovinou stolu je vidět právě jeho horní polokoule. Kolem něj obíhá Země v rovině stolu, ta rovina se nazývá rovina ekliptiky, dráha oněch těles se nazývá ekliptika. V přibližně stejné rovině obíhají i další planety.
Zeměkoule je tu velká jak zrnko máku, ale představme si ji jako školní globus, ten se šikmou osou otáčení, nakloněnou o 23,5 °. Někde na horní polokouli globu leží Praha.
Pozemšťané vidí onen stůl, tedy tu neviditelnou rovinu ekliptiky, ze svého pohledu na obloze, více či méně šikmo, jako střechu. Vidí, jak se během dne po ekliptice v oblouku pohybuje Slunce a planety, napřed vycházejí nad obzor, pak jsou v zenitu vysoko na obloze a pak zase zapadají. Slunce vychází ráno, v poledne je vysoko na jihu, večer zapadá, planety takto putují v jiných časech téměř ve stejné pozorované dráze. Měsíc obíhá ne kolem Slunce, ale kolem Země a má svou dráhu od ekliptiky odkloněnou, tedy ho vidíme se sunout pod ní nebo nad ní. Jde samozřejmě o zdánlivé pohyby vyvolané otáčením země.
Země má svůj rovník – zemský čili světový rovník, a protože je obklopena vesmírem, rovina zemského rovníku prochází do nekonečna jakožto nebeský rovník. Takže máme dvě roviny, rovinu ekliptiky a rovinu nebeského rovníku, odkloněné o 23,5 stupně, jako rozevřenou knihu.
Dráha, po které obíhá Země kolem Slunce, tedy ekliptika, protíná náš nebeský rovník dvakrát do roka. Kolem 21. března v jarním bodu, kolem 23. září v podzimním bodu. V ten den vychází první paprsek Slunce prakticky přesně na východě (na nepřevýšeném obzoru, třeba na moři, a s odečtením atmosférické refrakce, která výši Slunce při obzoru snižuje). Těmto okamžikům se říká rovnodennost. V tento den jsou den a noc stejně dlouhé. Okamžik rovnodennosti zpravidla nenastává ve chvíli východu Slunce, ale někdy během dne či noci, a tak Slunce ten den zpravidla úplně geometricky přesně na východě nevychází.
O jarní rovnodennosti vstupuje Slunce do znamení Berana, o podzimní do znamení Vah. O letním slunovratu do znamení Raka, o zimním do znamení Kozoroha.
O jarní rovnodennosti tedy vstupuje odedávna Slunce do znamení Berana, v době Hipparchově (žil v letech 190-125 př. n. l.) to bylo zároveň do souhvězdí Berana (tedy vycházelo na začátku prostoru, který zabírá souhvězdí Berana na obzoru). Vlivem periodické změny náklonu zemské osy (precese) se souhvězdí Zvěrokruhu (Zvířetníku, Zodiaku) u zemského obzoru, kde se vyskytují, při východu Slunce o jedno posunula – v případě jarního bodu do souhvězdí Ryb. Souhvězdí se posunula, ale znamení Zvěrokruhu zůstala tak, jak byla, takže zvěrokruh se stále začíná počítat od toho jarního bodu cca 21. března, tedy od Berana. Cca zejména  proto, že kalendář má různě dlouhé měsíce.
Zdeněk Homola