Zdeněk Homola: Mimochodem

Pondělí 22. března 2021

Můj slavný bratr

Můj slavný bratr Oleg oslavil (zase mě o 8 let předběhl) v plném elánu 70tiny, tedy v roce 2018.



V posledních letech to vypadalo, že trochu chřadne a šediví (viz postava vlevo), dokonce si před rokem nechal narůst megaplnovous a vypadal trochu jako bezďák, ale teď už se zase vybarvil (viz postava vpravo).
Brácha kdysi vyprávěl takovou historku...

Jak známo, jeho synové jsou slavní rockeři a jakožto teenageři byli těžcí pankáči. Já sám na zevnějšek nedbám, jednou za měsíc za dva mě žena ve spánku či zamyšlení tajně okudlá, ale bráchova větev je úplně jiná. Tehdy měli synovečci na hlavě nevídané barevné kreace, ostře červené, zelené, žluté či modré ornamenty, dokonce vybudovali i svoje vlastní kadeřnictví tohoto typu. To teprve snili, že jednou budou mít kapelu Wohnout.

No a ta historka: brácha tehdy nosil tááákovéhle kudrnaté háro, do šířky i délky, až pod ramena, tam co má dneska vousy, ba ještě níž. A, věřte nevěřte, takovýhle bohém navštívil třídní schůzku na grafické škole, do které chodil Matěj. Řeklo by se, že kantoři na umělecké škole budou mít pro Matějovy účesy pochopení, ale zavilý plešatý ředitel tedy ne. Nějakou dobu peskoval rodiče kvůli přezůvkám jejich ratolestí a tak podobně, najednou ale zbrunátněl a zahřímal: Tohle všechno bych ještě snes, ale, ale, ale ... Ty vlasy! (začal si rvát imaginární porost na hlavě). Ty vlasy, to je fakt nesnesitelný! Je tady někdo od Matěje Homoly? zesílil ještě kadenci. Brácha se neochotně zvednul, a to mohutné kudrnaté háro se mu nadneslo nad hlavou jako pták.

Ředitel vytřeštil oči, chytnul se za srdce a klesl rezignovaně zpátky na židli.
Rozedraná pleš mu v dlaních zrudla, pak zmodrala, nakonec zezelenala a zežloutla, jak už to s modřinami bývá (zelenou a žlutou hlavu měl samozřejmě až po nějaké době).

Ale můžu vás uklidnit, shodou okolností je ten ředitel bratrem mého zavilého kamaráda, přežil to ve zdraví, a kdyby tuhle historku četl, jistě by to tentokrát vzal s humorem. Aspoň doufám. Vždyť stát se ze škarohlída strakatým pankáčem, to se hned tak každému nepodaří.

P.S. Abych nezapomněl, to co drží šedá postava v ruce, není improvizovaný bažant z lahve od piva, nebo co jste jiného dámy myslely, ale teleobjektiv fotoaparátu, kterým Oleg fotil kalendář s vyžlovskými neoděnými kráskami.