Pátek 18. listopadu 2022
Ruska
„Když jsem šel zamlada po Václaváku od muzea k Můstku, dokázal jsem se zamilovat třeba i dvanáctkrát. Hlavně v létě, to chodily holky nalehko,“ povídá Pepův starší kamarád.
Slalom od dívky k dívce mu prý trval celé odpoledne, až přes půlnoc.
Teď, v nastupujícím stáří, už zdaleka tak bujný není. Jedna láska mu vydrží třeba i na půl roku.
Ta poslední byla fešná ruska. Ona nebyla z Moskvy, vlastně ani z Ruska, ale měla ohnivé vlasy, tedy rusé. Pepův kamarád se do té dechberoucí barvy medově rudého zlata zamiloval. Byl specialistou na zrzky. A zrzky jsou vášnivé, říkával. Jaképak jsou dokonce rusky…
To potřeboval nutně zjistit. Ale ruska mu nechtěla dát. Na to nebyl Pepův kamarád zvyklý. Byl sběratelem skalpů krásných dam. Měl na jejich získávání vypracovanou strategii, vlastně soustavu strategií, které obměňoval podle dotyčné oběti a podle okolností. Na rozdíl od Pepy, který spoléhal jen na kouzlo své osobnosti a spousta úlovků mu tak unikla. Přebrali mu je ti stratégové.
Ono ale Pepovu kamarádovi nic jiného nezbylo, než místo luštění křížovek po večerech spřádat tenata. Pepovi to nepřišlo, ale ženy říkaly, že jeho kamarád je pravý opak krasavce, nic pozoruhodného na něm není, než urputnost.
Pepův kamarád byl pyknik, měl velkou hlavu a soudkovité tělo, připomínal vzhledem Dickensova hrdinu Samuela Pickwicka, ale povahou byl úplně jiný, hyperaktivní. Slovo pyknik je, jak jistě víte, utvořeno od řeckého slova pyknós, tlustý, a to z indoevropského puk. Pyknik vypadá na rozdíl od atleta (Y̊) a astenika (I̊) jako kroužkované O̊.
Pepův kamarád pro začátek dosáhl toho, že mu to ruska přislíbila. Tedy že mu dá. Ale teď právě nemá čas, protože pospíchá za obchodem. A jestli by ji tam neodvezl, urychlilo by se to. Pak že na to dojde. Kamarád nadskočil metr nad zem, nastartoval fáro a odvezl ji do Nuslí. Dvě hodiny tam čekal, ale ruska ho zklamala. Musí ji odvézt ještě do Libně, kde má další kšeft, právě ji volali. Tak ji odvezl do Libně, ale opakovalo se to. Po dvou hodinách chtěla do Měcholup. Po dalších dvou hodinách ji konečně odvezl k ní domů, ale ruska mu přibouchla domovní dveře před nosem s tím, že je dnes už unavená, a omluvila se.
Pepův kamarád byl zoufalý. Ale byl po uši zamilovaný, a jak jsem říkal, urputný. Takhle ještě nikoho nemiloval, ty před tím byly jen fádní jednohubky. Když nic nepomáhalo, začal hubnout a cvičit, aby vypadal jako ten kroužkovaný atlet ypsilon. A zhubnout se mu podařilo, připomínal ovšem spíš obří hřebík, hlava zůstala stejně veliká. Říkám mu: ty holky, co jsou na starší pány, přece nechtějí, abys vypadal jako vyžle v pubertě, ty chtějí pořádnýho zazobanýho pantátu.
Pepovu kamarádovi to vydrželo přes půl roku, byla to nejdelší láska jeho života. Navíc začal žárlit a představoval si, co asi ruska dělá za obchody, že trvají vždycky přesně dvě hodiny. Sám jsem ho na to hned na začátku upozornil, to jen sklopil hlavu a hlesl „Já vím…“. Ale vytěsnil to z mysli.
Jenže láska, zvídavost a bojovnost byly silnější. Toužil prý spatřit, zda je ruska rusá po celém těle. Marně jsem mu říkal, že to v dnešní době, kterou zahájila firma Gillette, už neplatí, že nemá šanci. Odvětil, že tahle prý má smysl pro kompozici a kontrapunkt a aspoň kousek si určitě na vyvážení vlasů nechala.
Nakonec, po tom půl roce, přišel rozzářený. Už mu dala. Ale úsměv mu hyzdil temný pruh. A škrábance od nehtů. Dlouho mi to nechtěl vysvětlit, až se jednou opil téměř do němoty a v náhlém záchvatu upřímnosti se přiznal, že se uchýlil k poslední potupné taktice.
Vyslídil, že ruska je opravdu callgirl a objednal si ji domů. Odvezl ji tam sám, nechal ji z pomsty čekat před vchodem, nepozorovaně oběhl barák, zadním vchodem do něj vnikl a otevřel dveře.
Dál už se zase zdráhal vypovídat. Až když jsem obdivoval tu hloubku vášně, ve které ho celého poškrábala, pyšně a falešně se na vteřinu zazubil, ale pak kápnul božskou.
Ruska byla poctivá, a tak splnila smlouvu a dala mu, pak ovšem chtěla honorář. Asi jsem neřekl, že Pepův kamarád je šetřílek, na to konto se ovšem honosí velkým jměním a má portmonku napranou tisícovkami, aby na dámy dobře působil. Prachy jsou afrodiziakum, říkal. Nechtěl po výkonu zaplatit s odůvodněním, že rusce dělal půl roku víkend co víkend taxikáře zdarma. To ho kupodivu tolik nebolelo, benzín nešustí jako bankovky a dává si ho do nákladů.
Ale ruska tvrdila, že smlouva je smlouva, i ústní po telefonu, a chtěla mu peníze vyrvat z nadité peněženky. Tak se poprali, on, jak byl vyhublý a jedl jen zrní, neměl tolik síly jako svalnatá o hlavu větší ruska. A o celou portmonku přišel. Dívky na zavolání musí být trénované, nejlépe v MMA. Ruska utekla oknem a už ji nikdy nenašel, v telefonu si ho zablokovala, její bydliště, kam ji tehdy zavezl, bylo falešné, jak zjistil.
Nakonec peníze oželel, co mu zbylo, na policii se pochlubit nešel. A rusku už vlastně na nic nepotřeboval. Zbyla mu jen vzpomínka na rusé vlasy, jinde po těle prý nic takového neměla, ani vkus.