Zdeněk Homola: Mimochodem

Občas mi říkali Richarde, občas Pierre, anebo oboje. Býval jsem nepozorný a roztržitý, ale už je to mnohem lepší, na ženský už prakticky nemyslím. Až do dneška. Tohle se mi vryje do paměti nadosmrti.

Řídit po Skotsku jsem si kvůli té roztržitosti netroufl, jinde si zpravidla půjčíme auto, vždyť řídím padesát let bez nehody. Ale ten levostranný provoz mě děsil, určitě bych aspoň jednou vjel z nepozornosti do protisměru a ..., však víte. Ty britské víceproudé kruhové objezdy, jeden za druhým, tolik jsem o nich četl...

A tak jsem se skřípajícími zuby zaplatil zájezd do Skotska u jedné cestovní kanceláře. Vyšlo mi to víc jak dvakrát dráž. Ale profesionální řidič autokaru chybu neudělá, to je jisté. A i kdyby, v tak velkém vozu by se nám stejně nic nestalo, kór kdybychom byli v patře double deckeru.

Kolik nás je? ptám se sympatické osoby od cestovní kanceláře, pohlaví neprozradím, abych nebyl za sexistu. Na letišti v Ruzyni. 

Jen vy tři, odvětila osoba. Inu, adoptoval jsem ji do rodiny. 

V Edinburghu vypůjčila pěkné malé auto a vyjeli jsme. Teda... Rozjela se na trojku, přeřadila na čtyřku a auto chcíplo. Zkrátím to, takhle to probíhalo na každé křižovatce, marně jsem jí radil, jak se řadí jednička. Ono to, pravda, levou rukou není tak snadné. 

Nakonec se ale vždycky na tu trojku a čtyřku rozjela. Asi na posedmé to udělala správně, na jedničku, a měla z toho obrovskou radost.

 

Chtěl jsem přikročit k další lekci. Jela pořád strašně blízko levého chodníku, nadskakoval jsem hrůzou, kdy do něj najede. Než jsem však otevřel pusu, objížděla auto stojící u obrubníku, zrovna z něj vystupovali lidé, a jak jinak, nabourala do něj, štrejchla ho světlo na světlo. Hrozná rána. Cestující naštěstí vylézali vlevo na chodník a ti, co do silnice, se jen chystali.

Co naší osobě musím přiznat, vyřídilku má dobrou i v angličtině, za dvě hodiny přijela odtahovka, povozila nás po památkách toho skotského hlavního města a za další hodinku dvě jsme seděli v novém autě s automatickou převodovkou. Bohužel vůz s adaptivním cruise control, co řídí sám, neměli. 

Tohle auto ale vůbec rozjet nedokázala, pětkrát běžela pro technika, že auto nejde odbrzdit, ale marně. Nepřeháním. Zkrátím to, křečovitě stála na pedálu brzdy, myslela, ta osoba, že je to spojka. Tu ovšem automat nemá. Přiznám se, že mě to vůbec nenapadlo, toho technika až na pátý pokus.

Nakonec se přece jen rozjela, ale jen na chvíli. Opět na nás na každé křižovatce troubili, protože měla sešlápnutou tu brzdu, zvyk je zvyk, opět málem brousila ráfky levý obrubník. Argumentovala, že jede přesně uprostřed svého jízdního pruhu. Ano, tam měla hlavu...

Co to na letišti vykládala? Že si nedávno v Indii udělala řidičák na motorku. Na motorce se opravdu sedí přímo uprostřed pruhu, aha. Před akcí si půjčila škodovku od kamaráda a tři dny prý trénovala. Taky má dlouhé nohy, ale krátké tělo, a přes haubnu doleva nevidí, aha, tak proto byla nalepená na volantu, aby viděla aspoň trochu.

Já na sedadle smrti seděl přímo nad kolem a modlil se, aby po krajnici nešla na provázku skupina dětí ze školky... Však byla školka přímo za plotem u místa nehody, to mi utkvělo. 

Chce to hodně fištrónu, zvládnout osobák... Je to něco jako řídit motorku se sajdkárou. Je možné, že v Indii dávají řidičák nejen na motorku, ale i na dvoustopá či třístopá vozidla? Jezdí tam i spousta vozítek à la rikša.

Nakonec zajela na molo s vyhlídkou na jakýsi slavný rezavě vypadající železniční most, zázrak techniky 19. století, a nedokázala vycouvat. Ano, ta noha na brzdě. 

Zablokovala výjezd autu, které chtělo z mola sjet, v té chvíli jsme už my pasažéři byli i s kufry venku. Nakonec si na její místo sedl řidič toho auta, aby jí pomohl, ale ani on ho nerozjel, musel jsem mu ukázat, kde se nastavuje R, tedy zpátečka. Auto zaparkoval v takovém ďolíku nad okrajem hráze, odkud ona osoba určitě nedokáže vyjet a bude tak v bezpečí.

Zbaběle jsme utekli. Báli jsme se o holý život, co když se to všechno nebude dít ve třicítce ve městě, ale třeba ve sto mílích za hodinu na dálnici, auto bylo rychlé a šlápnout na plyn ta osoba umí.

Nechali jsme ji tam, nebohou, plačící. Byli jsme pořád nedaleko Edinburghu, ona si o pomoc do půjčovny zavolat dovede. Já nemám s sebou ani řidičák, ani nemám právo řídit auto vypůjčené jinou osobou. 

Pospíchali jsme na poslední rychlík do večerní destinace. Google Maps najdou každý spoj na světě.

V rychlíku jsem si teprv uvědomil, že z ďolíku asi fakt nahoru nevyjede, ale dolů, z mola do moře, by se jí to podařit mohlo, na zpátečku, která tam po pánovi asi zůstala. Ale to už jsme naštěstí neviděli. Snad ji ta sešlápnutá brzda tentokrát zachrání.

Skotsko z rychlíku má taky svůj půvab. Četl jsem, že zelená je ve Skotsku úplně jiná než u nás, ale ne, příroda je tady v Central Lowlands stejná jako kolem trati z Prahy do Hradce. 

Cítili jsme se konečně v klidu, jako doma... Třicet let jsem vlakem nejel, úžasný zážitek, rozhlížet se okolo. Jako řidič furt jen čučím dopředu do svého pruhu, jako spolujezdec v autě taky.

Myslíte možná, že nejsem dost galantní, když o osobě, která by mohla být i dámou, takto s despektem mluvím. Ale nevěřím, že jestli měla vůbec řidičák, měla ho déle než týden. Už dávno mě život naučil, že každému všechno nežeru.