Středa 3. prosince 2025
Zrovna ten den mi z tiskárny přivezli náklad mé poslední knihy povídek. Tak jsem udělal takový malý předkřest a pár knížek rozdal.
Jeden z těch nových kluků mi říká: to jsou asi eseje že, co bys tak mohl jiného psát než eseje?
Pochopil jsem, co se po mně taky očekává, čtenáři mají různé vkusy. A tak vám nabízím svou poslední esej. Aspoň se nemusím trápit vymýšlením nějakého příběhu, do kterého bych své nápady zasadil.
Hm, ale nedá mi to, bude to takový hybrid...
***
Pepa si do naší hospůdky vodil každého půl roku novou krasavici.
Pepa je jako magnet.
Všichni mu závidíme, jak po něm ženský jedou. Nevíme tedy, co na něm viděj – je to takový ťunťa a ženský přece chtějí pořádný chlapy. Má spoustu ženských najednou a přitom říká, že není žádný děvkař, nevybral si tuhle životní dráhu, je to proti jeho vůli. Ale nemůže si pomoct.
Ale i tak mu všichni buď závidí, nebo ho odsuzují, nejčastěji oboje.
Pepa říká, že zkrátka jen nemá srdce.
Nemá srdce ženským něco odepřít a nemá pak srdce se s nimi rozejít. Tak se mu ženský hromadí, má takový fraucimor, harém, jako orientální vládci. Zatím o sobě ty ženský nevědí – samy bez Pepy do hospody nepřijdou.
Pepa ale říkal, že se děsí, až to jednou přeteče, ženský to prokouknou a pak se na něj hromadně vrhnou.
Naučil se zvládat sukcesivní vztahy – jednu ženskou po druhé. Ale paralelní, všechny najednou, na to nemá. Je prý věrnostní typ, má monogamní povahu. A teď tohle nadělení...
Bude to krutá bitva, jeden proti všem, všechny proti jednomu pacifistovi.
***
Možná nevíte, že má Pepa manželku. Prapůvodně samozřejmě byla milenkou. Pepa však říká, že ona už je teď něco jako maminka. A on prostě milenku k šťastnému životu potřebuje. Milenecká láska je něco jiného než láska mateřská nebo manželská.
Milenka je však za půl roku něco jako manželka, když to prvotní poboluznění vyprchá, a člověk si musí najít novou. A tak pořád dokola. Pepa potřebuje blouznit permanentně a daří se mu to.
Je to začarovaný kruh.
Jak jsem říkal, Pepa se nikdy neumí té staré milenky zbavit, protože je prostě příliš slušný.
***
Dneska má Pepa padesátiny, a tak sedíme v hospůdce a slavíme. Po Pepově pravici sedí manželka, jak jinak, ta vždycky na narozeniny dorazí. Ví, kdy se Pepa narodil...
A náhle se otevřou dveře a vchází aktuální milenka. Ještě jsme se nevzpamatovali a dveře se znovu otevírají, vstupuje milenka předposlední. A tak to jde dál a dál, jako v nějaké pohádce. Celý ten babinec ví, že má dnes Pepa abrahámoviny, a kde že by to tak mohl oslavovat... Všechny tady už někdy byly, ale jednotlivě. Ostatně, ten moula jistě nedovedl milenkám nic zamlčet, je příliš slušný a nelže. A tak nakonec jednu podruhé pozval, je to takový prokrastinant a řekl si, že se to vyřeší až ve finále.