Zdeněk Homola: Mimochodem

Středa 2. února 2022

V lůnu Země

Pepa vypráví:
Už je to nějaký ten pátek, nechával jsem si přezout kola v pneuservisu u takového seriózního staršího mistra nedaleko bydliště. Tehdy se zrovna začal používat nový typ pneumatik, divil jsem se, že do toho nedává duši. Kdepak, teď je všechno jen bezdušové, nová doba, vysvětlil mi.
Byl dohněda opálený, tak jsem zahájil small talk, ono žvanění o ničem, aby se navázalo přátelství. Mám v tom odjakživa problémy a musím trénovat.

“Byl jste u moře, co?”, koukám na jeho tvář a paže.
“Bylo to úplně úžasné, Egypt, můžu vřele doporučit!”
“Egypt, tak to vám opravdu závidím, pyramidy, sfinga, obří chrámy, celý život se tam toužím podívat.” Bylo to pár let po revoluci, nejdál jsem byl do té doby v Bulharsku.
“No nějaké pyramidy tam prej byly, ale tam já nejel. To na tom bylo nejskvělejší!”
“Cože?”
“Měl jsem štěstí, před rokem tam muslimáci rozstříleli autobus s turisty, a my to měli na to  konto fantastické.
Na letišti čekalo pět autokarů, vpředu karavany jel obrněný transportér, vzadu taky, po stranách vojáci se samopaly na motorkách.
No a ten resort! Všechno v ceně, all inclusive, celej den tam chodíte v plavkách a popíjíte, jídla hromady, krásné slečny, i nohy v moři si můžete smočit, kdybyste chtěl. Tenisové kurty přímo v areálu, nic vám tam neschází. Kolem třímetrová zeď s ostnatým drátem, a tam co přechází na obou stranách do moře, hlídají vojáci s rychlopaly.
Jinak jsme tam za celou dobu neviděli jediného Araba!
No a na závěr pobytu zase kolona autobusů perfektně ohlídaná ozbrojenci, až na letiště.
A nebylo to drahé.”

Koukám na něj, no nebudu mu přece říkat, co si o tom myslím, to evidentně nemá smysl. Ještě by se rozčílil a práci udělal špatně, už takhle se budu bát jezdit bez duší.

Ale vzal jsem si referenci na cestovku a další rok vyrazil. Ovšem ne na pobytový zájezd, ale poznávací. I tak nás ale kolona odvezla z letiště přespat do resortu u moře, bylo to přesně takové, jak muž líčil. Strávili jsme tam naštěstí jen několik hodin, krom spánku, víc bych nedal, přestože jsem celou dobu jen plaval podél břehu od kulometčíka ke kulometčíkovi.

No a pak hajdy do Asuánu, na nilské katarakty, do krokodýlí farmy, která ovšem spočívala v jednom metrovém kusu v betonové vaně na dvorku, ostrovní chrám Fílé. Jen na Abú Simbeľ, jak říkala slovenská průvodkyně, byl moc daleko a nepluli jsme tam.
Pak obřím parníkem po stopách Agáthy Christie po proudu do Luxoru, Karnaku, a pak vlakem do Káhiry.

Připadal jsem si jak zakladatel egyptologie Champollion, nechtěl jsem si připustit, že tam byl přede mnou skoro každý, protože cestovky pořádají jednodenní výlety z přímořských resortů pro ty odvážnější, než je můj opravář.

Po prohlídce úžasného Káhirského muzea s Tutanchamonovým pokladem jsme dorazili do Gízy. Člověk to má nakoukané z knih, ale přímý pohled je opravdu něco jiného, vždyť největší pyramida je vyšší než pražský Petřín. Obešli jsme pyramidy, sfingu a přilehlé chrámy. Ptám se na exkurzi do vnitřku Velké pyramidy, onoho středu světa.
“Tam se nedostanete, pouštějí za den jen devadesát lidí, a od tří hodin ráno tam už stojí pět set Číňanů a Japonců.
Ale hlavně to vůbec nemá cenu, TAM NIC NENÍ," varovala nás delegátka důrazně.
"Tam já bych nikdy nešla.”

No, druhý den o hodině mezi psem a vlkem jsem si udělal separátní výlet k pyramidě, věděl jsem, že ostatní budou po namáhavých dnech spát až do oběda, pak půjdou na nákupy, letadlo odlétá až někdy večer.

Byl jsem sice u pokladny osmdesátý devátý, ale klaplo to. Opravdu jsem se tyčil sám mezi drobnými Asiaty, snad jsem jediný současný Evropan, který se dovnitř dostane.

Člověk pak leze nízkou úzkou Loupežnickou chodbou a najednou se nad ním zvedá Velká Galerie, ta má i impozantní skrytý vchod výše v oné severní stěně, kudy se nechodí.

Byl jsem ohromen, asi jako by byl faraon, kdyby jel nahoru eskalátorem na Národní třídu, tak nějak šikmá obří chodba vypadá, jen v ní “nic není”, jen kamenné struktury a trubkové zábradlí po bocích novodobého schodiště. Délka 40 metrů, průřez 8x8.

Pak další úzkou chodbou po čtyřech skrze předsíň s byvšími padacími mřížemi přímo do středu světa, do Královy, tedy faraonovy, komory. Tehdy v dávnověku ještě nebyla země kulatá, ale placatá a pyramida byla opravdu v jejím centru.

Lůno světa je velké 10x5x5 metrů, na jednom konci stojí prázdný kamenný sarkofág, mírně poškozený byvšími vykradači hrobek. A všude kolem magické fluidum gigantické masy dokonale opracovaných kamenných kvádrů, která vás drtí i povznáší. Prostora je obložena a hlavně přeložena systémem obřích žulových bloků, aby na zádech unesla celou tíhu vápencové stavby. Do lůna přicházejí od severu a jihu též dvě uzounkéo šachty směrem od vesmíru, vejcovody. Od hvězd, duší bohů.

Kupodivu jsem neměl záchvat klaustrofobie, ale náhlé osvícení."

Pepa si nasadil brýle:

"Prapůvodně byla pyramida mnohem menší, samozřejmě: pyramida se staví, jako když roste děcko, napřed malá přírodní pyramidka – otesaný vápencový kopeček, ta se postupně obestavuje kolem dokola dalšími kamennými bloky, pak je z kojence batole, předškolák, školák, výrostek a nakonec dospělý muž, Velká pyramida. Jako matrjoška. Kdo ví, jak měly být ve finále velké ony dvě menší pyramidy. Ta moje ideatorní pubertální pyramidka uvnitř Velké má také své vejcovody mířící od duší Ba, tyto vzdušnice však nevedou od povrchu velké pyramidy, ale začínají až uvnitř masivu, kde měla stěny původně.

Faraon Chufu, řecky Cheops, stavbu zahájil až na začátku své vlády, takže ten dětský vývoj se netýká faraona jako člověka, ale faraona jako boha ve funkci. Pozemský život byl tehdy nejistý, a tak si už jako pachole nechal Chufu vybudovat jednu komoru (dnes se jí říká Královnina) uprostřed pyramidky nad zemí, a druhou symetricky pod zemí.

Dle Hérodota, který ovšem žil až o dvě tisíciletí později,  existuje ještě jedna hlubší komora, až při myšlené hladině Nilu. Aby se mohly uskutečnit egyptské rituály spojené s podzemními toky. Ta zatím objevena nebyla, ale zdá se mi být protějškem komory Královské.

Takže nejen mladická pyramida, ale i ta velká je částí osmistěnu, dokonalého platónského tělesa, dvojjehlanu složeného z osmi trojúhelníků, takové hranaté škeble. Horní polovina je, prý během dvaceti let, geniálně vystavěna z přesně opracovaných obřích bloků, spodní je součástí rostlé skály a je virtuální.

Fantasma-agorických teorií o pyramidách vznikly stovky, i těch oficiálních vědeckých, je to problematika neskutečně fascinující a složitá, laikovi těžko dostupná.

Ale málokdo měl vnuknutí přímo v mateřském lůnu Země, takže mi můžete věřit, jak jinak...," usmál se Pepa.