Sobota 11. ledna 2025
Donbas
Jak jsme se v těch 60., 70., 80. letech 20. století, to jsou ta, která pamatuju, uštěpačně posmívali všemu, co zavánělo komunistickou či přímo sovětskou propagandou. Tehdy bylo skoro všechno k smíchu, pokud ne k pláči... To superprimitivní myšlení lidí, kteří nám vládli..., ach jo, darmo vzpomínat.
Kolega Jiří Janíček nalezl na mapách Břevnova z 50. až 80. let ulici Serjoži Tulenina. Serjoža mě kupodivu tehdy minul, jednak jsem bydlel v Dejvicích a jednak jsme povinnou četbu sovětských knih všichni sabotovali...
O Donbas, tedy obří Doněckou pánev, „ocelové srdce“ carského Ruska, pak SSSR, dnes snad ještě pořád Ukrajiny, měli vždycky všichni zájem, naposledy Putin, nevěřte, že za jeho agresí je něco jiného. Však dnes známe zdejší města Doněck, Luhan či Mariupol. Putinovi se říká Putler, inu ani Hitler nebyl výjimkou a v roce 1942 nacisté Donbas okupovali s krutostí sobě vlastní.
Místní teenageři se ve městě Krasnodon semkli do odbojové skupiny Mladá garda, prováděli sabotáže, rozdávali protinacistické letáky, ničili seznamy osob, které měly být poslány na nucené práce do Německa. Bylo jich kolem stovky.
Sedmnáctiletý Sergej Tjulenin byl duší organizace. Podobně jako jeho druzi byl po půl roce činnosti nacisty chycen, popraven a pohozen do masového hrobu, respektive do šachty.
Příběhem Mladé gardy byl fascinován sovětský komunistický spisovatel Alexandr Fadějev a v roce 1945 o ní napsal napsal román, snad celkem autentický, pokud snad ne, tak jen pro nedostatek informací.
Román však byl ostře kritizován za to, že autor dostatečně jasně nevykreslil „vedoucí a vůdčí“ roli komunistické strany a údajné přímé řízení organizace z Moskvy.
Stalin mu prý napsal: „Nejenže jste napsal bezmocnou knihu, napsal jste i ideologicky škodlivou knihu. Mladé gardy jste vylíčil téměř jako machnovce (ruské anarchisty). Mohla by ale existovat organizace bez stranického vedení a účinně bojovat s nepřítelem na okupovaném území? Soudě podle vaší knihy by mohla.“
A tak Fadějev, poslušný komunista, jak jinak v době Stalinova teroru, musel knihu chtě nechtě přepsat, druhé vydání bylo obohaceno o komunisty a jejich vedoucí roli a stalo se povinnou četbou.
Ach jo...