Neděle 23. března 2025
Přechodníky
Již jako dítko, když jsem se naučil číst a psát, jsem dělal s maminkou sčitky.
Maminka byla pečlivou redaktorkou skoro všech slovníků českých spisovatelů.
Tenkrát bylo vše mechanické, autor sepsal svůj text pomocí psacího stroje na papír, vlastně ho mohl načmárat i psacím pérem, to bylo jedno, redaktor ho upravil a sazeč v tiskárně pomocí sázecího stroje sestavil kovové litery do řádků v matricích a vytiskl obtahy.
Já pak doma předčítal originální text a máma jej kontrolovala v obtahu, dělala tam redakční značky, pokud se našla chyba. Obtah potom šel zpět do tiskárny a sazeč inkriminovaná místa v matrici opravil. Takhle si to pamatuju.
Neříkám, že umím gramatiku dokonale, občas jsem měl anginu a zmeškal látku ve škole a nikdy jsem se to pak už pořádně nedoučil.
Ale co jsem věděl od maminky, že správná gramatika je ze všech věcí na světě to nejdůležitější. A učitelky ve škole mě v tom jen utvrzovaly. Pokud někdy udělám gramatickou chybu, málem se jdu hanbou oběsit...
Maminka si potrpěla zejména na přechodníky. Tam prý autoři nejvíc chybují. A tak zrovna přechodníky umím dokonale, přítomné, i ty minulé.
Dnes už se přechodníky prakticky nepoužívají a tak je nikdo pořádně nezná, ani dnešní redaktoři.
Leda když se chce autor hodně blejsknout, pak text zpestří úžasným přechodníkem. Jak jinak, obvykle chybně. Tím se v mých očích šíleně ztrapní. Ač si zřejmě u všech ostatních čtenářů, které nevychovávala moje maminka, jistě šplhne.
Jako by mě chtěli mí přátelé na Facebooku dráždit: čím dál častěji sázejí na MOJI timeline chybné přechodníky. Nikdo to nepozná nebo je to pro každého malichernost, ne však pro mě.
Nechci být hnidopich, a tak to trpně snáším.
Ale, tobě šeptám: styď se, starý brachu!