Zdeněk Homola: Mimochodem

___

O Sázavském klášteru jsem psal v jednom z minulých příspěvků.

Zakladatel kláštera, charismatický svatý Prokop, byl dle legend pohřben v roce 1053 v kostele, který sám založil. Po nástupu Spytihněva II. na český trůn v roce 1055 došlo k tzv. prvnímu vyhnání slovanských mnichů, ti se odebrali do vyhnanství v Uhrách – do okolí Stoličného Vyšehradu, který leží 30 km severně od Budapešti. Po nastolení Vratislava II.  v roce 1061 byli mniši povoláni zpět.

 

Archeoložka Květoslava Reichertová v 70. letech 20. století nalezla v zanedbané severní zahradě kláštera pod vrstvou zeminy základy centrální tetrakonchální (tedy čtyřmušlové, čtyřapsidové) kaple s lodí o čtvercovém půdorysu s hranou 9 metrů dlouhou, včetně apsid celkem 15 metrů. Tetrakonchy s kruhovou či polygonální lodí se stavěly jakožto martyria (na paměť mučednické smrti) či mauzolea světců. Nalezené základy byly obnaženy, překryty jednou vrstvou novodobých červených střešních tašek, na ně byla naskládána maketa z plochých kamenů. Památka je volně přístupná v otvírací době kláštera. Nález posoudilo několik komisí archeologů a stavba byla kupodivu označena jako kaple pro laiky, tedy dělníky pracující pro klášter, kteří měli na tomto území dnešní zahrady v nějakých dobách dílny. V místě bylo nalezeno i pohřebiště. Jedná se s vysokou pravděpodobností o kapli Svatého Kříže, vysvěcenou dle písemných pramenů v roce 1070, tedy několik let po návratu mnichů z vyhnanství a 17 let po smrti svatého Prokopa.

Později našla K. Reichertová základy obdélného deset metrů širokého románského kostela s apsidou, s neznámou délkou, v rohu mezi konírnami a dnešní farou, přiléhající k jižnějšímu opatství, do jejíhož půdorysu zřejmě zasahoval. Opat dlel v klášterech mimo klausuru, aby mohl zajišťovat styk s poutníky a jinou veřejností, měl zpravidla k dispozici vlastní kapli, protože hlavní kostel kláštera byl součástí uzavřeného prostoru – klausury, ten byl sice pochopitelně pro opata přístupný, ne však pro jeho hosty a další návštěvníky (Prokop proslul jako zázračný léčitel). Reichertová vyloučila názor svých oponentů, že by se u nového nálezu jednalo o základy (opatské) kaple, protože stavba byla příliš velká, a označila ji za kostel. Tak je stavba popsána i na jednom z informačních panelů v ambitu kláštera, tedy že kostel je z doby Prokopovy (†1053) a Božetěchovy (†1095). Nicméně se dnes uvádí, že jde o zastaralý názor, a že šlo o opatskou kapli. Dle letopisu Mnicha sázavského byl Prokop pohřben v roce 1053 v kostele, který sám založil.

Jako hlavní chrám kláštera slouží dnes kostel sv. Prokopa, dříve Panny Marie, vystavěn je údajně z bílého pískovce, je v jádru gotický, s barokním průčelím, severní lodí a interiérem. Ve 14. století bylo započato i jeho prodloužení dále k západu, s tím že nynější kostel by byl chórem velkolepého chrámu. Do husitských válek, které stavbu přerušily a ta už nebyla dokončena, se stihly postavit z červeného nučického pískovce vysoké gotické lomené oblouky jižní lodě a jižní věž, které v současné době upoutávají pozornost návštěvníků.

Reichertová uváděla, že jí nalezený obdélný kostel mohl být prodlužován směrem k východu, jak bývalo zvykem, a že předpokládaná románská bazilika tedy stála v místě prodloužení. Osa kostela ovšem nemíří do osy nynějšího chrámu, ale ke kraji jeho severní barokní lodi, kde terén stavbu neumožňoval. Problémem je, že z románské baziliky se téměř nic nedochovalo, ač opat Klement v 50. letech 20. století prahnul po nalezení jejích základů, na vykopávkách se podílel i náš ambiciosní přední archeolog Ivan Borkovský. Bylo nalezeno jen pár opukových románských dlaždic, řádek kvádříkového opukového zdiva a několik ozdobných románských prvků použitých druhotně ve zdech klášterních budov. Později snad byly základy románské baziliky v půdorysu gotického chrámu lépe potvrzeny.

Můj zájem o tuto problematiku podnítila často (i v odborných publikacích) publikovaná kresba kláštera v podobě novodobé veduty, kde je zakreslena kaple svatého Kříže (ovšem s příliš malými apsidami a s lucernou, která se v té době ještě nepoužívala), s chybnou konfigurací terénu (klášter nestojí od západu na vršku, ale plynule přechází od Veletína jako skokanský můstek na plató se stavbami (byť před klášterem byl patrně podél dnešní silnice obranný příkop) a s budovou baziliky, která má velké věže přímo nad srázem k řece. Tam by věže postavil jen riskér, krom toho by za nimi musel ještě vybíhat chór, který by tak byl ve vzduchu. Benediktinské kláštery mívají věže průčelní. Důvodem nakreslení věží byla zmínka v literatuře o zvonech, průčelními věže být nemohly, protože chrám ještě nebyl v západní části dostavěn. A nakonec se podařilo najít v půdorysu sakristie zdivo, které by prý mohlo být pozůstatkem podvěžní kaple. V té době, ale i mnohem později v novověku, se však stavěly samostatné zvonice, často jen dřevěné. Nákladné věže se u kostelů stavěly často až dodatečně, s mnohaletým zpožděním, těžko si představit, že by byla dána přednost stavbě dvou věží před dostavbou chrámové lodi. (Na obrázek tu nedávám odkaz, lze jej na internetu vyhledat.)

Nejsem historik ani archeolog, nicméně, jak vidno, odborníci mívají protichůdné názory, o které se svářejí.

Navrhuji tedy tento koncept: podélný kostel byl hlavním chrámem kláštera v době Prokopově, pak jeho funkci přebrala románská bazilika, pokud opravdu na místě gotického chrámu stála. Podélný kostel by se tak poté stal kaplí pro opata a pro laiky.

Neobvyklá velkolepá prostorná tetrakonchální kaple svatého Kříže (zřejmě kopie obdobné kaple, jejíž základy jsou vyznačeny před kostelem sv. Štěpána ve Stoličném Bělehradě – Székesfehérváru, v jehož okolí působili před vystavěním kaple sázavší mniši, která je Pohřební svatyní knížete Gézy) pak nebyla kaplí pro laiky, ale Prokopovým mausoleem, určeným mj. pro poutníky, eventuálně i baptisteriem. Centrální čtyřapsidové kaple stály v té době na našem území krom Sázavy patrně jen dvě – čtyři apsidy se předpokládají u rotundy svatého Víta na Pražském hradě, kterou zřejmě přestavěl biskup Šebíř do takové podoby někdy kolem roku 1050, druhou zaniklou stavbou je centrální kaple pod bazilikou sv. Vavřince na Vyšehradě, která má nicméně západní výběžek čtverhranný. Kaple sv. Kříže odpovídá byzantské architektuře. Dosud stojící kaple Všech svatých (mausoleum biskupa Hartwiga) obdobného půdorysu je umístěna v Řezně, je menší a o sto let mladší.  Z té doby pochází také obdobný kostel sv. Petra a Pavla v Řeznovicích blíže Brna, který je velikostí blízký sázavskému. I když, všimněte si, že v komentáři k odkazu pod černobílým obrázkem píšou, že vzácný řeznovický chrám byl postaven as ku konci 11. století. Tyto dvě stavby mají apsidy tři, na západní straně přiléhají pravoúhlým portálem k lodi většího kostela.

Dnešní gotický chrám je posunut chórem až na sráz nad řekou, protože jeho plánovanému průčelí překážel podélný kostel, kde zřejmě po dobu stavby probíhaly bohoslužby.

Za zmínku stojí, že tzv. jeskyně sv. Prokopa, která byla v polovině 20. století nalezena hluboko pod okrajem východního závěru severní lodi hlavního kostela, sestupuje se do ní ze sklepa někdejší kapličky několik metrů šikmo dolů na jih, má podobný tvar jako kaple sv. Kříže, je ovšem menší. Jeskyně je vytesána, či přitesána, v metarulovém skalním masivu, kde by se přirozená jeskyně tohoto typu stěží očekávala. Snad se jednalo o eremitáž, tedy poustevnu, kde se střídali mniši při odloučených kontemplacích. Jeskyně je přístupna jen při zvláštních prohlídkách.

Pozdější opatská kaple je umístěna v západní části jižního gotického křídla kláštera, tedy vpravo od dnešního vstupu do kláštera. Lze předpokládat, že výše zmiňovaný obdélný kostel v rohu koníren a fary zanikl po vybudování provozuschopné části gotického chrámu (dnešní kostel sv. Prokopa) a po vybudování této gotické kaple.

V jihozápadním rohu dotyčné zahrady se pod vzrostlými stromy skrývá pseudogotický altán, na druhé straně přiléhající rohové místnosti mezi farou a konírnami. Je postaven částečně na základech opevňovací věže se vstupní branou. Původní opevnění vede k severu od této věže, zatímco zeď u silnice pochází až z roku 1980. Skrovné základy románského opatství (prelatury) byly nalezeny vně dnešní fary na západní straně.