Čtvrtek 5. prosince 2024
Kasuistika
Letní neděle po ránu, za okny modré nebe a sluníčko.
Ležím ještě v posteli a hladím dvouletou dcerku po vláscích, k druhé ruce se přivinul náš pejsek, a tak se mu prsty probírám mezi polštářky na tlapkách, kde má takové jemné chloupky. To od dětství miluji. Absolutní pohoda.
Dcerka vylezla z pelechu, plazí se po mé peřině, až dospěje k bosým nohám na konci a hraje si s mým palcem jako s joystickem.
Manželka nás láskyplně pozoruje.
Najednou naši selanku prořízne hlasité a zoufalé: „FŮŮŮŮŮŮŮJJJJ, FŮŮŮŮŮŮŮJJJJ !!!!“
K smrti jsme se vyděsili, nejvíc jistě dcerka, vždyť jsou jí teprv ty dva roky.
„FŮŮŮŮŮŮŮJ, to je hnus !!!“
Dcerka se drží mého palce jak záchranné brzdy, nikdo nevíme, co se děje.
„Co se stalo?“
„Okamžitě pusť ten palec! Fuj, bosý nohy jsou hnusný!!! HNUSNÝ!“
Moje maminka, ač přejemná filoložka, dokáže mít hrubý hlas, který přeskakuje z basu do fistule a zase zpátky. To má z toho kouření.
No já vím, má fóbii z bosých nohou, vždyť ji mám taky. Jen jsem se zapomněl – mám čisté a suché nohy, večer jsem se koupal, tak mi dceřiny doteky nevadily. Taky s tím odjakživa bojuju. Vlastní nohy mi už tolik nevadí, s těma cizíma je to horšl…
Vzpomněl jsem si na tuto třicet osm let starou příhodu, když jsem shlédl jedno bráchovo video, horror. Rozuměl jsem mu jen já a on, nikdo jiný. Na začátku bylo varování s mnoha vykřičníky, že je jen pro silné žaludky.
Servírky v hospodě na Marjánce si vzájemně čichají k bosým nohoum. Evidentně s tím nemají problém, nožky jsou to čisté a hezké, inu mladé holky. Nikdo s tím nemá problém, nikdo pointu nechápe.
Takže i ty, brácho? I ty trpíš tou maminčinou fóbií?
Ta dcerka, chudák, už je jí čtyřicet, má tři syny a třese se hrůzou, až se z jejich něžných dětských tlapek stanou ty mužské vlhké, páchnoucí hňápy. Stačilo pár babiččiných zavřeštění z doby, na kterou si nepamatuje, ukládaly se rovnou do podvědomí.
Testoval jsem mladší dcery, těm bosé nohy nevadí. Narodily se, až když jsme se odstěhovali z bytu mých rodičů a babiččinu ranní antibosonohou výchovu nezažily.
Ach mami… A jak jsi k tomu přišla ty?