Zdeněk Homola: Mimochodem

Neděle 31. července 2022

Brixenští sloni

foto: Radka Homolová

Ty dva slony v Brixenu jistě každý zná. Přinejmenším každý literární vědec a každý lyžař. Možná ne každý však ví, jaké se ke slonům váží příběhy.

Již ve škole jsme se učili, že nestor českých novinářů Karel Havlíček žil ve vyhnanství právě v tomto městě. Patřilo tehdy Rakousko-Uhersku jakožto jižní Tyrolsko. Nyní je, po 1. světové válce, součástí Itálie. Mimochodem, Karel Havlíček se sám nikdy nenazýval Karel Havlíček Borovský, nejčastějším pseudonymem však bylo jméno Havel Borovský, jak známo, pocházel z Borové u Německého Brodu. Pak to kdosi smísil a je fakt, že se tak jednou Havlíček i podepsal, pokud není onen autogram falsem. Jaroslav Hutka složil v 70. letech píseň Havlíčku, Havle, estébáci ho podezřívali, že je vlastně o Václavu Havlovi, ale Hutka jim to vyvrátil, poctivý estébák pak skutečně našel ve spisech Havlíčkův pseudonym Havel. A tak z toho Hutka aspoň na chvíli vyklouz.

Po deportaci z Borové do Brixenu, popsané sarkasticky v Tyrolských elegiích, nebyl pro Havlíčka ještě k dispozici podnáje ani později domek, kde měl po příjezdu rodiny pronajato první patro, ubytoval se proto v hotelu Elephant. Na jeho fasádě je (do)dnes obří slon nepřehlédnutelný. Těžko mi však recepční vysvětloval, kde najdu toho druhého, vlastně prvního, ještě středověkého, slona, mnohem pozoruhodnějšího.

Namaloval ho jako pozdně gotickou fresku Leonhard von Brixen v brixenském klášteře s dómem, v klenebním poli č. 3 v jihovýchodním rohu křížové cesty rajského dvora. Chodbou lze volně procházet při cestě z náměstí do vedlejší ulice.

Leonhard maloval na zdi a klenby ambitu fresky podle biblických příběhů. Jeden z nich se nachází v 1. knize Makabejské, která pojednává o židovském povstání proti helenizaci, tedy pořečťování, Palestiny. Povstání zahájila rodina židovského kněze Matatiáše, jehož tři synové – Juda, Jónatan a Šimeón dostali přezdívku „makabejští“ (z hebr. makav, průbojník).

Židé obléhali hrad Antiocha V. Eupatora, který zrušil a zakázal židovskou bohoslužbu, obřízku a sobotu (šabat) a někdy po roce 161 př. n. l. postavil v chrámu sochu boha Dia. Antiochus proti Židům poslal vojsko se sto tisíci pěšáky, dvaceti tisíci jezdci a dvaatřiceti k boji vycvičenými slony. Ti byli napojeni šťávou z hroznů a moruší, aby byli vydrážděni k boji. Eleazar zvaný Auaran si všiml, že jedno ze zvířat má na sobě štíty s královskými odznaky, a poněvadž převyšovalo všechna ostatní zvířata, domníval se, že na něm sedí král. Obětoval se, aby zachránil svůj lid a získal si slavné jméno navěky. Odvážně se vrhl doprostřed šiku, rozdával smrtící rány napravo i nalevo, takže se šik před ním roztrhl na dvě strany. Skočil pod slona a bodnutím zespodu ho zabil; slon však na něj padl a Eleazar tak zahynul. Když židé viděli sílu a bojovnost králova vojska, ustoupili před ním.

Tolik verše "První knihy Makabejské 6" Starého zákona.

Leonhard však v Dolomitech nikdy pravého slona neviděl, tak využil popis z nějakého bestiáře či cestopisu, možná Marco Pola, a namaloval "Rüsselpferda", tedy chobotnatého koně, někdy zvaného též Pferdelefant (koňoslon).

foto: Radka Homolová