Zdeněk Homola: Mimochodem

Název MALOVANKA jistě každý Pražák a možná každý druhý Čech zná.

 

Ten, který cvičil na sokolských sletech či spartakiádách, sledoval památné fotbalové utkání s Portugalskem v roce 1996 na Rošického stadionu, kde dal Poborský vítězný gól dloubákem přes hlavu bezmocného brankáře a tým pak skončil na mistrovství Evropy druhý. Utkání tehdy vytlačilo bratry Nedvědy do termínu o dva dny dřívějšího. Ale co Nedvědi, na Velkém strahovském stadionu, postaveném v roce 1926 pro Všesokolský slet, vystoupili hned po sametové revoluci Rolling Stones a za pět let ještě jednou, na tom menším stadionu pak spousta dalších kapel světového jména, třeba Pink Floyd či U2.

Diváci vystoupili ve stanici MALOVANKA pod stadiony a kráčeli vzhůru kolem restaurace – taky MALOVANKY (viz dole vpravo na  mapě).

Lidé si ji pletli se sousední prastarou restaurací U Zelené brány, která stojí přímo u stanice Malovanka a která se původně jmenovala U Vonásků. Ano, zde sedělo při tancovačce u stolu „roští“, které samou láskou vyrazilo obě sanice Ljubě Hermanové, která tak ráda tu prastarou pražskou písničku zpívala svým dryáčnickým hlasem.

V tom byvším tanečním sále U Vonásků jsem hrával volejbal s partou vědců z Ústavu pro českou literaturu. Na to mám vzpomínku: jeden z nich vypadal jako Špejbl, čehož si všimli místní výrostci a posmívali se mu. Nejkrásnější spoluhráčka s nejtvrdší smečí je musela profackovat.

Ti literární vědci v Zeleném hostinci sbírali staropražské písničky, resp. spíš ty nově složené místním harmonikářem, nazvali je polotovary lidových písní. Možná v některém z dalších textů jednu z nich, kterou si pamatuji, zveřejním.

Kdybychom odtud sešli ulicí U MALOVANKY daleko dolů do údolí Brusnice, přešli bychom po dlouhé lávce  přes obrovskou díru, do které je vpletena složitá křižovatka, jak jinak, jménem MALOVANKA. Leží mezi tunely Blanka a Strahovským.



A jsme skoro doma. Na druhé straně potoka Brusnice, za novým rybníčkem, leží v náletovém hájku a křoví zřícenina usedlosti, která je na dnešních plánech Prahy označena jako MALOVANKA (viz objekt 94 na indikační skice, tj. příruční mapě Stabilního katastru z r. 1840, viz obr. níže, dnes č. p. 123). Mezi ní a dvěma zachovanými budovami pokračuje esíčkem kopřivami zarostlá bývalá ulice Na Malovance nahoru do protějšího kopce. Na kolorované fotce z 20. století jsou v oknech obytné části statku vidět kytičky, na vedlejší chalupě domovní znamení. 

Takže otázka v nadpisu je snadná, zdálo by se. Ale chyba lávky.

***

Statek byl součástí komplexu, který se nazýval Na Panenské vinici (dle řádových sester od sv. Jiří), jiná jeho budova (95), dnes zbořená, stála při silnici.

Součástí Panenské byla velká cihelna s několika technickými objekty (97, 98, 100). Cihelny zde byly všude, sahaly až k baroknímu opevnění nad Novým Světem, patrně i celý Nový Svět je zanořen v prastaré cihelně, je náhle o deset metrů níže než rybníček vně hradby, a je zde tedy nejvyšší vodopád v širokém okolí, ovšem skrytý v masivu hradby. Rybníček, Morastiger Teich, Bahnitý rybník, sloužil k  zaplavení tunýlku v hradbě v případě ohrožení Prahy.

Badatelé se svářejí, zda je pobořený statek Malovankou, nebo Panenskou, jeden čas se nazýval také Ottovým dvorem či Peterkou dle dobových majitelů. Na žádné ze starých map z 19. století bohužel statek pojmenován není. V prestižních pramenech vyřešili problém šalamounsky. Zbořeninu nazývají usedlostí Malovanka či na Panenské, ale bývá prý zaměňována se sousední usedlostí Malovanka, o níž nic nepíší.

Vedle statku zpátky přes potok, podél silnice, stálo do konce 50. let dvacátého století několik patrových budov v řadě, s výraznými nápisy RESTAURACE MALOVANKA v průčelí, i MALOVANKA nad vchodem. Původně to byl jen úzký baráček (61, na obrázku ten nízký s červenou střechou vzadu, k němu příslušela Malovaná vinice č. 34) a kus blíž ku Praze původní čtvercový hostinec s přístavbou (62, na obrázku v popředí), než se takhle komplex rozrostl. Hostince tam postupně byly dokonce dva či tři a ještě jeden Na Panenské (95).

Koncem padesátých let dvacátého století byla celá ta fronta domů zbořena a dnes na jejich místě vede čtyřproudá výpadovka zvaná Patočkova třída. Původně se však z Prahy na západ jezdilo horem po Říšské, dnes Bělohorské ulici s tramvajovou tratí kolem Vonásků, Mariánky a Kaštanu k Břevnovskému klášteru a k Vypichu. 

Kolem Brusnice vedla na západ jen cesta, později silnička (viz pohlednice), která končila už ve Starém Břevnově, stejně jako ta esovitá ulička mezi našimi usedlostmi, na kterou navazovala dnešní ulice Na Petynce a odbočovala z ní cesta nahoru na kopec k usedlosti Andělka.

Hostince u koryta Brusnice sloužily hlavně pro dělníky v cihelnách a pro osazenstvo vojenského hřebčína. Eventuálně pro pocestné, kteří jeli tou esovitou cestou na sever.

Totožnost ruiny statku je ovšem nadále nevyřešena, Malovanka to tedy zřejmě není. Esovitá cesta je zároveň hranicí katastrů, dříve hranicí panství. Statek je ve Střešovicích, hospody v Břevnově. Nicméně – většina hospod v Břevnově se nazývá podle usedlostí a často bývají umístěné dále od původního objektu k cestě. Takže by zřícenina opravdu mohla být Malovankou? Byť v jiném katastru?

Někdo ruinu považuje za pouhé hospodářské budovy Panenské, avšak dle fotek se zde bydlelo. Jiný se domnívá, že šlo o cihelnu, ovšem technické budovy cihelny stály na pozemku Panenské dál  na východ, tam kde je dnes bazén Petynka. Ten je mimochodem napájen vodou z pramene, který vodovodem zásoboval Hrad za Karla IV., lokalita se později nazývala Kašnička. Pamatuju, že se zde pořádaly závody motorek do kopce.

Jiní zříceninu pokládají za samotnou Panenskou. Jádro Panenské vinice ovšem zřejmě stávalo východněji (je tak označeno na mapách z přelomu 19. a 20. století) a mezi nimi se kolem roku 1840 dle indikační skici rozkládala zahrada italského typu (36).

Možná zkrátka bylo na pozemku obytných stavení víc, jak se rodiny rozrůstaly. Také se měnili majitelé a dočasně býval statek propojen s okoními usedlostmi, konkrétně Šlejfířkou.

Navrhuju tezi, že pobořený statek se jmenuje Ottův dvůr, případně Peterka, a leží na pozemku Panenské vinice. Že by i on byl prapůvodní Malovankou, je jen hypotézou, resp. omylem novodobých geodetů.

***

Někde se uvádí, že se MALOVANKA jmenuje podle gotické Malované strahovské brány, která byla zasypána při stavbě nového opevnění u pozdější barokní Říšské brány. Ta Malovaná stála v místě dnešního západního traktu prostředního kasárenského baráku v dnešní ulici Dlabačov. Malovaná brána byla ovšem od Malované vinice velmi daleko a nepropojovala ji s ní přímá cesta. 

MALOVANKA se zřejmě jmenuje podle okrouhlých obrázků Panny Marie Královny a svatého Václava, které  byly umístěny na onom starém domě s čtvercovým půdorysem, nejstarším hostinci, který vidíme na pohlednici výše v popředí.

***

MALOVANEK je dnes v té lokalitě, jak vidět, spousta, ve velké vzdálenosti od sebe. Jediná jistá je ta se svatými obrázky.

Každopádně MALOVANKA nestála u stanice tramvaje s tímto názvem, ani u novodobé hospody vedle ní, ale dole, skoro půl kilometru přes pole patřící dřív Strahovskému klášteru, na břehu potůčku Brusnice.