Dneska večer, vlastně včera, 21. února 2025, jsem byl na vernisáži myslím nejznámějšího našeho výtvarníka. Osobně jsem ho nepoznal, to asi málokdo, výstavy snad neměl, ale kdo někdy šel kolem trafiky nebo panelu s časopisy v supermarketu, zná jeho díla velmi dobře, jsou, teda byly, to ty osobité portréty politiků na titulních stranách časopisu Respekt.
Pozvala mě tam, do Muzea Kampa, kamarádka Zuzka, se kterou má před rokem zemřelý Pavel Reisenauer dvě dcery. Zuzku možná znáte podle její
sbírky básní Kremační býlí aneb Zpěvy mladé hrobnice.
Trochu jsem se bál, abych nebyl za vyžírku obrážejícího vernisáže, co se zdarma napije a nají a nemusí za shlédnutí výstavy platit vstupné.
Proslovy se konaly venku na dvoře, naštěstí dnes už skoro nemrzlo, ale stejně jsme si museli koupit u stolku svařák na zahřátí, zase se osvědčila ta zkušenost, že když někdo předešle, že nebude dlouho mluvit, bývá to nekonečné, no dalo se to vydržet, i ministr kultury byl poměrně stručný. Reisenauer sám prý projevy na své chystané výstavě nechtěl.
Krom těch dcer mně utkvěla ještě skupina asi šesti dvoumetrových mužů, která mě obklopila a ignorovala, oni se bavili o patro výš, ženský o patro níž a cítil jsem se tam ve svém stoosmdesátkovém patře docela osamělý. Že byli ve skupině, byla asi náhoda, prostě k sobě nad hlavami ostatních dvou set návštěvníků tíhli, nemuseli se shýbat. Naposled jsem takovou skvadru viděl před rokem na letišti, spolucestující kamarádka, o půl hlavy vyšší než já, se s nadšením vrhla mezi družstvo ragbistů z Plaveckých ostrovů, všichni měli tak mezi dvěma metry pěti a dvěma deseti. Fotila se s nimi, konečně se cítila jako ženská. To jsem ale odbočil.
Výstava je výborná, jsou tam i Reisenauerova volná díla, velmi osobitá, čiší z nich, že jsou to ryzí produkty jeho rozervané duše, na nic si nehraje, není nonkonformní schválně pro efekt, jako tolik jiných výtvarníků.
Za výstavu jsem opravdu neplatil, až mi to bylo blbý, a tak jsem si koupil parádní výpravnou publikaci s Reisenauerovými díly, stála jen trochu víc než by stály dva lístky pro mě a manželku. Aspoň jsem si to myslel. Ale asi mám výpadky v zorném poli, nebo má výpadky tiskárna, spletl jsem si trojku s devítkou, tak to nebylo 390, jak jsem myslel, ale při placení se v telefonu objevilo 990. Ale nelituju. Nad tím, jak dnes knihy dokážou být skvěle vyrobeny, plesá srdce. I když k Reisenauerovi by se spíš hodil ten paperback, jako u starého Respektu.