Představme si stůl. V otvoru uprostřed něj je vsazeno Slunce velké jako meloun, nad rovinou stolu je vidět právě jeho horní polokoule. Kolem něj obíhají planety včetně Země v rovině stolu, ta rovina se nazývá rovina ekliptiky, dráha oněch těles se nazývá ekliptika.
Zeměkoule je tu velká jak zrnko máku, ale představme si ji jako školní globus, ten se šikmou osou otáčení, nakloněnou o 23,5 °. Někde na horní polokouli globu leží Praha.
Pozemšťané vidí onen stůl, tedy tu neviditelnou rovinu ekliptiky, ze svého pohledu na obloze, více či méně šikmo. Vidí, jak se během dne po ekliptice v oblouku pohybuje Slunce a planety, napřed vycházejí nad obzor, pak jsou v zenitu vysoko na obloze a pak zase zapadají. Slunce vychází ráno, v poledne je vysoko na jihu, večer zapadá, planety takto putují v jiných časech téměř ve stejné pozorované dráze. Měsíc obíhá ne kolem Slunce, ale kolem Země a má svou dráhu od ekliptiky odkloněnou, tedy ho vidíme se sunout pod ní nebo nad ní. Jde samozřejmě o zdánlivé pohyby vyvolané otáčením země.
Země má svůj rovník – zemský č ili světový rovník, a protože je obklopena vesmírem, rovina zemského rovníku prochází do nekonečna jakožto nebeský rovník.
Takže máme dvě roviny, rovinu ekliptiky a rovinu nebeského rovníku, odkloněné o 23,5 stupně.
Dráha, po které obíhá Země kolem Slunce, tedy ekliptika, protíná náš nebeský rovník dvakrát do roka. Kolem 21. března v jarním bodu, kolem 23. září v podzimním bodu. V den, kdy nastává vychází první paprsek Slunce prakticky přesně na východě (na nepřevýšeném obzoru, třeba na moři, a s odečtením atmosférické refrakce, která výši Slunce při obzoru snižuje). Těmto okamžikům se říká rovnodennost. V tento den jsou den a noc stejně dlouhé, svislá tyč vrhá stín celý den v jedné přímce od západu k východu (v jiných dnech roku se její stín vějířovitě pohybuje). Nezáleží na tom kde na Zemi jsme, nezáleží na sklonu zemské osy, protože se v ten okamžik díváme přesně k východu.
O jarní rovnodennosti vstupuje Slunce do znamení Berana, o podzimní do znamení Vah. O letním slunovratu do znamení Raka, o zimním do znamení Kozoroha.
O jarní rovnodennosti tedy vstupuje odedávna Slunce do znamení Berana (), v době Hipparchově (žil v letech 190-125 př. n. l.) to bylo zároveň do souhvězdí Berana. Vlivem periodické změny náklonu zemské osy (precese) se souhvězdí Zvěrokruhu (Zvířetníku, Zodiaku) u zemského obzoru, kde se vyskytují, při východu Slunce o jedno posunula – v případě jarního bodu do souhvězdí Ryb. Souhvězdí se posunula, ale znamení Zvěrokruhu zůstala tak, jak byla, takže zvěrokruh se stále začíná počítat od toho jarního bodu cca 21. března, kdy tedy slunce vstupuje do znamení Berana (kdysi do souhvězdí Berana). Cca zejména proto, že kalendář má různě dlouhé měsíce.