Milý deníčku,
nevím, komu bych se svěřil a trochu si odlehčil. Tak zase Tobě...
Byl jsem před pár dny s jednou ze svých nejlepších kamarádek, krásnou, šaramantní a inteligentní, na obědě. Scházíme se takhle už... no asi čtyřicet pět let.
Je fakt, že o politice jsme se nikdy nebavili, na to je opravdu příliš krásná. Pořád a stále, věk nevěk. Byla proto jiná témata...
Jen jednou mě trochu zarazilo, když se před čtyřmi lety nelibě zmínila o Vyhulenci, Vykulenci a Želém. Ale víc jsem se v tom nerejpal, taky jsem měl pocit, že to nejsou mí vysnění politici, ale hlavně že vymetou Bureše a jeho gang. Že má ta přítelkyně základní světonázor stejný, o tom mně ani ve snu nenapadlo pochybovat, když si tak rozumíme.
No a teďka... Natěšeně, s jiskrou v oku, mi vyklopila novinu, že k nim do úřadu přijde Babiš cosi projednávat. Čekala, jak budu závidět. Nekecám!
Uf, něco podobného se mi už stalo s mým po desítky let nejlepším kamarádem, skoro dvojčetem, kterého jsem ovšem ztratil z dohledu, přestěhoval se dávno mimo Prahu. A totéž s mým třetím nejlepším přítelem. Nechápali, co proti němu, Babišovi, mám, když přece usilovně od rána do večera maká, abychom se všichni měli dobře. Tomu třetímu dokonce naběhly žíly na krku, jako vždycky, když je vrcholně rozčílený, a ohnivě ho bránil.
Nakonec jsem usoudil, že to, co mají společné, je, že jsou celoživotními čtenáři Mladé fronty. A netušili tak, že ji v roce 2013 koupil před tehdejšími volbami Babiš, „aby o něm psala pravdu“. Spolu s Lidovkami a Metrem. Neměli, kde by se to dozvěděli, když čtou jen MF.
A tak se kamarádky ptám: „Prosím tě, co ty čteš za noviny?“
„No už asi padesát let si každé ráno kupuju Mladou frontu.“
Spatřila despekt v mých očích.
„Ale to přece dávno není svazácký časopis. Dokonce tam přispívají i redaktoři Lidových novin!“
Uf, nechtěl jsem se s ní pohádat. Na politiku ženské opravdu nemám. Jsem takový staromilec, neříkejte mi nic o genderu. Ženské mám pro ladné tvary, srnčí oči a milou povahu.
Nesnáším ani, když mají ženské naběhlé žíly na krku.
Tak jsem mlčel a dusím to v sobě, milý deníčku... Co mám dělat?
Ona za to nemůže, je oběť.
Zbývá mi jen ten druhý nejlepší kamarád. Ani nevím, co čte, ale je normální, neindoktrinovaný demagogií mafiánské agentury. No vím, on ji ten majitel před dvěma lety prodal, ale lidi tam má furt svoje.