Neděle 30. března 2025
Homolova linie
Strahovský klášter znám od dětství důvěrně, pracovala zde desítky let moje maminka v Ústavu pro českou literaturu a počátkem sedmdesátých let zde byl tatínek ředitelem Památníku národního písemnictví, než byl z politických důvodů vyhozen. V pískovcových lomech nad Peklem, tedy klášterními sklepy, jsem hrál jako dorostenec volejbal, dnes chodívám do strahovské baziliky na nedělní improvizace příbuzného ze své homolovské linie, strahovského varhaníka a regenschoriho.
Pražský Petřín měl kdysi rozbrázděný skalnatý vršek, jako malý Adršpach. Pískovcové a opukové lomy sahaly přes dnešní vysokoškolské koleje až za oba velké strahovské stadiony. Do skal se Pražané báli, i když bylo místo zabezpečeno proti zlým silám románským kostelíkem svatého Vavřince.
Před polovinou 18. století tato místa zplanýrovali, kostelík sv. Vavřince rozšířili na barokní kostel a přidali další církevní stavby. Mimo jiné křížovou cestu, která nevedla trasou od Vlašské ulice jako dnes, ale vně Hladové zdi od Strahovského kláštera, později v parkánu mezi gotickou a barokní hradbou.
Od kostela sv. Vavřince se pořádaly poutě desítek tisíc věřících do Staré Boleslavi, k místu zavraždění svatého Václava.
Strahovská barokní bazilika Nanebevzetí Panny Marie byla původně románská, založená roku 1140. Po požáru o 120 let později byla částečně přestavěna goticky a nakonec v 17. a 18. století zbarokizována.
Pod podlahou baziliky byla nalezena starší zprohýbaná dlažba a zase zakryta, pod dlažbu se zřejmě archeologové moderní doby nedostali.
Obvykle se takto významné kostely stavěly na místě starších drobných kostelíků. V tomto případě pro to však nemůže být žádný přímý důkaz, nikdo tam zřejmě nekopal a nepátral. Přesto jsem si dal za úkol přinést alespoň nepřímý důkaz.
Kdybychom vytyčili přímku od středu chóru strahovské baziliky ke kostelíku sv. Klimenta ve Staré Boleslavi, vedla by přímo přes zaniklou baziliku svatého Víta na Pražském hradě. A nejenom to, přímo v její ose. A kostelík svatého Klimenta má též tento neobvyklý azimut 59°. Valná většina starších pražských kostelů kolísá v azimutu mezi 70° (například katedrála sv. Víta) a 110°.
Vstup na hlavní nádvoří strahovského kláštera prochází patrovou budovou, takzvaným provizoriátem. Provizor byl správcem kláštera. Tato budova má také azimut 59°, na ni je kolmé východní křídlo, jinak je však celý klášter orientován úplně jinak, cca 80°.
Domnívám se, že dispozice budov s azimutem oněch 59° jsou pozůstatkem zdejší nejstarší zástavby a že hypotetický původní románský kostelík měl obdobně namířenou osu ke Staré Boleslavi. A že tedy byl tento kostelík ze stejné doby jako bazilika sv. Víta, tedy z konce 11. století.
Vyměřit azimut tehdy nebyl problém, stačilo rozdělat v Boleslavi kouřící oheň.
***
Proč to píšu… Heinrichu Schliemannovi taky nikdo nevěřil, že bájná Trója existovala, a přece ji našel. Jdu v jeho stopách a chci, aby můj nápad byl někde zaznamenán. Třeba v rámci povinného výtisku v Národní knihovně ;-).
Jestli někdy někdo prokope do hloubky podlahu strahovské baziliky, dá mi možná za pravdu.