Pátek 2. ledna 2026
Dopis na rozloučenou
Paní Galina Homolová,
Prag XIX
Gneisenaugasse 22
________________
Friedrich Homola
Berlin-Plötzensee
Köningsdamm
Haus 3
Moje nejdražší Galinka a Losinka,
včera jsem dostal od vás z pohlednici z 31. prosince 1942 a měl jsem tak velikou radost, že Losinka, můj drahý synáček, je už doma a že se uvidíme, ale milý Bůh ve své nevyzpytatelnosti rozhodl jinak, a dnes mi bylo oznámeno, že je to můj poslední den, večer vstanu před jeho soudnou stolicí, abych přijal i od něho rozsudek za vše, co jsem v životě vykonal.
Tím jest I rozhodnuto, že se už neuvidíme, neboť dnes nepřijedete a zítra už nebudu mezi živými.
To jest jediné, co jest mi líto, neboť jsem se na shledání s vámi velice těšil, ale i tak děkuji milostivému Pánu Bohu za vše, co mi v životě dal, bylo toho věru mnoho, jeho milost je veliká, a věřím, že mi bude milostiv, až stanu dnes před ním.
Jsem klidný a odevzdávám se do jeho vůle a věřím v jeho spravedlnost.
Vám na rozloučenou chci napsat jen krátce několik vět, nemaje možnost vám to říci ústně. Moje Galinka, děkuji ti za tvoji lásku, péči a oddanost i za doprovod mým životem. A prosím Tě, odpusť mi, bylo-li mnohdy nedorozumění mezi námi, jak jsi mi to již učinila dopisem v Praze.
Vzpomínal jsem zde na celý život a mohu říci, že byl krásný, jsem s ním spokojen a přeji i Tobě abys i Ty vzpomínala na něj a na mne takto, jen v dobrém, a Bůh Tě za to odmění. Buď zmužilá, neklesej po této zprávě na duchu a Bůh Ti odmění ve své milosti vše dobrým, neboť máš ještě veliký úkol býti oporou v dalším životě našemu drahému synáčkovi. Ten bude ještě tvoji pomoc a lásku potřebovati. To bude smysl a cíl Tvého života. Že jej splníš dokonale, jsem plně přesvědčen.
A můj drahý a jediný synáčku Losinko, Tobě na rozloučenou chci říci jen, abys miloval mamičku a byl jí oporou, tak jak mi o tom psala v posledním dopise v prosinci, což mě velice potěšilo, neboť jsem seznal, že jsi muž.
Jen jedno bych Ti chtěl ještě připomenout, a to, že láska mateřská jest jediná na světě, jež nepomíjí, přetrvá vše a podle toho abys měl rád svoji mamičku, ať v životě Tě potká cokoliv, jak to tak krásně vyjádřil náš Neruda.
Nic tě nesmí zviklat v této lásce, byť život někdy přinesl sebevětší zloby, neboť ta překoná i ty největší potíže a protivenství. Ta je stálá a přetrvá i život, jde až na hrob.
I ty neklesej v životě, buď zmužilý, spravedlivý, vytrvalý a pamatuji vždy, že jsi můj synáček, že já budu i na onom světě vzpomínat na Tebe a prosit dobrotivého a milostivého Pána Boha, aby tě vedl na Tvých cestách pozemských a dal Ti své požehnání a štěstí. Toto hledej nikoliv u cizích lidí, ale sám u sebe ve svém nitru a jistě jej najdeš.
A nakonec ještě děkuji svému milému bratru Frantíkovi i sestře Andě za vše, co pro mne učinili, a bylo toho mnoho. Jen jednu prosbu bych měl na ně, aby se milovali vzájemně jako bratr a sestra i dále, bez ohledu na to, co se stalo, neboť to je v životě podřadné, jak jsem ti to, milý Františku, připomněl při posledním setkání. Hlavní věc v životě jest láska, která nakonec vše překoná.
Pak konečně děkuji paní Petrové za její obětavost a lásku, kterou mi věnovala ve svém stáří, ač jsme se mnoho neznali. Chtěl jsem se jí bohatě odměnit, ale milý Bůh rozhodl jinak, věřím však, že on tak učiní sám.
Též Mařence děkuji za její obětavost a prosím Boha, aby jí to vynahradil tak, jako Toníkovi, Rosenbaumům a Lupíškům i Barchánkům, Káchům, Jarkovi a všem ostatním. Všem, všem patří moje díky.
Loučím se s vámi všemi, odevzdán do vůle Boží a jeho milosti, a prosím všechny, aby vzpomínali na mne v dobrém, tak jako já vzpomínám v těchto okamžicích na ně.
Prosím Pána Boha, aby všem Vám byl milostiv, tak jako byl mně v životě a bude i v smrti a na onom světě. Jistě mi odpustil vše, jak jsem jej o to posledních letech prosil, neboť jeho milost a milosrdenství jsou veliké a miluje nás dítky své, i když dopouští na nás veliké zkoušky. Čím jsou tyto těžší, tím větší jest jen jeho láska k nám, jak o tom krásně píše apoštol Pavel v jedné své epištole. Čtení jeho epištol bylo mi velkou útěchou ve všech posledních zkouškách.
Naposled ještě jednou Vám přeji Božího požehnání a jeho milosti, mnoho štěstí, pokoje a zdraví.
Poslední políbení a pozdravy, moji drazí Vám, nejdražší Galinko a můj jediný synáčku, i Frantíkovi a Andě a všem, všem těm ostatním od Vašeho Vás milujícího a vzpomínajícího
Bedičky.
O mé oběti nepíši jest samozřejmá.
gen. Homola