Úterý 1. dubna 2025
Adonis
Za chvíli mi bude sedmdesát, těžko budou někoho zajímat příběhy z mého současného mužského života.
A tak se přetransformuju v ženu středního věku, jen pro účely této povídky. A taky, abych zamaskoval totožnost a odbornost lékařky, která mě dnes tak nemile překvapila. Nechci dělat zlou krev. Budu příběh vyprávět inverzně, naruby.
***
Asi deset let chodím do gynekologické ambulance, kde se střídá několik lékařů, nikdy nevím, který na mě při kontrole zrovna vyjde. Alternuje jich tam asi pět a každý rok se mužstvo ještě trochu obmění, přijdou noví a staří odcházejí. Je to klinické pracoviště. Takže za ta léta se ve mně vystřídaly desítky gynekologů.
Pokaždé ještě přijde nová skupina deseti studentů medicíny, každému dají gumové rukavice a postupně mě každý zevnitř cvičně prohmatá. Uf, málokterá nymfomanka má takové skóre, možná prostitutky.
Zapomněla jsem říct, že jsem cudná a stydlivá, partnera jsem měla jen jednou, ale k ničemu prakticky nedošlo. Ani nevím, jak jsem přišla o panenství, snad kdysi při operaci čípku, v narkóze. Jsem ale, jak se nám říkávalo, i tak stará panna. Typologicky. Připadám si však jako Letenský tunel.
Zejména jeden z těch lékařů je fakt protivný, hrabe se třeba ve mě zrovna medik, taky takový nesmělý chlapec, jako já jsem nesmělá žena, a ten gynekolog škodolibě křepčí a křičí:
”Hele jak se jí to líbí!” A mně se to přitom nelíbí.
Nemyslete, že jsem si jeho hlášku vymyslela, opravdu to tak bylo, všichni medici se hanbou červenali.
A takových je tam víc, s pubertálními vtípky. Nakonec je snad dobře, že se střídají, kdybych měla pořád toho nejhoršího hulváta, asi bych to nepřežila.
Navíc tam dojíždím k čertům ďáblům přes celé město. Tedy dojížděla.
***
A tak, když jsem ve schránce našla poutač, že se kousek od mého domova otevírá nová gynekologická ordinace a přijímají tam nové pacientky, zajásala jsem a hned jsem se objednala. Před tím pro mě nikde na gynekologii neměli volné místo.
Na plakátku byl barevný portrét toho lékaře, s titulem před jménem i za jménem, vypadá jak americký herec. Fakt krasavec a sympaťák, profesionál každým coulem. Něco jako můj oblíbený Hugh Grant, no to je vlastně Angličan. Určitě nedělá žádné dvojsmyslné ani vulgární srandičky jako ti mí bývalí. A je na pracovišti sám, jen jeden jediný lékař!
Nemohla jsem se dočkat. Bude to jak na zubním, tam jsem dřív taky nebyla spokojená, ale přešla jsem do nové ordinace, kde se cítím jak v bavlnce. Samé úsměvy, všechno mi vysvětlují, hýčkají mě, vrtání zubů je tam jak pojídání dortíku stříbrnou lžičkou v kavárně.
Sestřička na té nové gynekologii je taky velice příjemná a milá, a tak se těším na toho playboye v bílém plášti.
***
Jako bych se propadla do pekla! Seřval mě, sotva jsem vkročila do dveří a tak to pokračovalo. Celá jsem se stáhla, šla jsem do křeče.
„Vy tam snad máte zuby,“ řval na mě ten Belzebub, „pusťte mě dovnitř, nezatínejte. Takhle nic neuvidím ani nenahmatám!“
Byl brunátný jako zápasník wrestlingu, vůbec nepřipomínal toho Adonise z plakátku. Pravý opak.
Vzala jsem nohy na ramena a jak jsem byla, vyběhla jsem ven na ulici. Nebojte, měla jsem sukni.
Ale ubránila jsem se, dovnitř se nedostal, prevít hnusnej.
***
Koukám venku na ten gynekologický poutač, on je na něm opravdu Hugh Grant. Kdyby tak věděl...
Ta fotka je jen dekorace na přilákání naivních pacientek.
***
Uf, doufám, že jsem svou ženskou roli plaché vypravěčky zvládnul na výbornou, co myslíte?