Úterý 4. listopadu 2025
Fastfood
Chodím často do amerických fastfoodů, no a jím tam rukama, co mi zbývá. Někde se i dokonce dají umýt ruce, aniž by to bylo na záchodě.
Párky a bramboráky jím rukama od dětství, prodávají je taky v rychlém občerstvení. Hlavně bramboráky miluju, a tak často neodolám a pojídám je – samozřejmě tedy rukama. Jako zrovna včera. V jednom nákupním centru.
No a najednou mi na tácu přistál příbor – vidlička a nůž.
„Co to má znamenat?“ ptám se a vzhlédnu.
Starší dáma mi teď příbor strká přímo do rukou, asi mě vychovává. Vidličku do levé ruky, nůž do pravé. Myslí si, že nevím, jak se příbor používá!
„Já jím bramboráky radši rukama,“ namítám, „asi byste měla chodit do lepších podniků, když vám to vadí.“
„Ježíš, to je bramborák... Já myslela, že jíte řízek!“
***
Zrovna když jsem tuto historku dopsal, napadlo mě poprvé vyzkoušet umělou inteligenci. Tak jsem do ní tento text vrazil a napsal: „Udělej z toho povídku.“
Neříkám – neudělala to tak špatně, vlastně to skoro vůbec nezměnila.
Jen na konec přidala větu: „A tak jsme se tomu oba od srdce zasmáli.“
Ale já se nesmál. Ještě jsem nedospěl k takové dokonalosti, abych byl nad věcí, když mě někdo mistruje. Já byl vážně zaskočený. A paní se styděla a utekla.
Musím se nad sebou zamyslet.