Čtvrtek 13. listopadu 2025
Pýčko
Poprvé jsem viděl pýčko zrovna před čtyřiceti lety. A bylo to až do včerejška i naposled. Na sexuologickém semináři v Bohnicích. Profesionální produkce. Ti kluci tam měli jednostopá monstra, nevěřil bych, že se to dá do těch pěknejch štíhlejch dívek narvat, ale šup, a už to tam bylo. A ještě se to holkám viditelně líbilo. Ano, britská stopa má 30,5 cm.
Byl jsem znechucenej, takový hezký, sympatický holky. Kdybych tam byl já, asi by ostentativně zívaly… Pýčko už nikdy.
I když, bylo to takový nereálný, asi jako když v televizi koukám, jak ti sprinteři zaběhnou stovku pod deset, ty nožičky jim kmitají neuvěřitelně rychle, i to je nad moje chápání. Nebo maratonci za dvě hodiny, či ten tyčkař že skočí šest metrů třicet. Nad tím se netrápím, to je jiný svět, ne ten můj placatý. Je fakt, že jsem se ani kvůli těm sexuálním šampionům dlouho netrápil, vždyť ženský mají taky úžasně variabilní proporce. Ale pýčko jsem zatratil navždy.
Až do včerejška. Toužil jsem ověřit, jestli je tam skutečně On. Ale video jsem nikde nenašel, byť ho už všichni viděli. Nemám ty pátrací zkušenosti, bojím se, abych nechyt nějakýho vira. Nakonec mi odkaz poslala zkušenější kamarádka.
Ano, ty divně svěšený koutky úst, kouty vlasů, mezera mezi řezáky, defekt na tváři, primitivní výraz jak makak zezadu. Je to on, i když před dvaceti, třiceti lety.
A všechno takový uvěřitelný, vždyť tohle děláme doma taky, s podobnou výbavou.
Přišel mi jako můj sígr bratranec. A holka docela pěkná.
Přirost mi k srdci…
A jistě vám všem, je to virální video, jak se dnes říká.
Škoda pro něj, že s tím nepřišel před volbami, mohl je vyhrát.