Zdeněk Homola: Mimochodem

Sjezdil jsem skoro celou antickou Evropu, Egypt, starověké památky Mexika, u nás snad všechny zříceniny hradů, o kterých vím. Načančané zámky mě nezajímají. Mám rád podstatu, ne obaly. I krajinu miluju v předjaří, bez vegetace. I ženy bez oblečení, ne v krinolínách.

Dlouho jsem si myslel, že jsou na tom všichni ostatní lidé stejně. Ale nejsou, jsem za exota.

***

Když manželku pozvali s chotěm její mladí klienti na cestopisný večer o zájezdu do Mexika, zajásal jsem.

Sice jsem se ženou tu zemi kdysi projel ze špičky Yucatánu až do hlavního města, dva a půl tisíce kilometrů, od pyramidy k pyramidě, navštívili jsme těch archeoparků snad deset. Ale vím, že jich je tam mnohem víc. Doufal jsem, že si nejen připomenu vlastní krásné zážitky, ale rozšířím si obzory o další starověké lokality.

Koupal jsem se například jen v jedné jediné z přírodních podzemních kaveren. Na Yucatánu jich je spousta, nemají tam řeky a je to odedávna jediný zdroj vody. Voda v nich je poměrně chladná, 25° až 26° C, snad se člověk nemusí bát amébové nákazy jako v teplých povrchových nádržích jinde ve světě. 

V dávnověku v nich význační Mayové rituálně končili své pozemské životy, aby se dostali co nejrychleji rovnou do nebe. Dostali se tam ti, kteří vyhráli zápas v tlachtli, mayské košíkové, kde míč odbíjený koleny, lokty či rameny a boky musel projít kamennými kruhy nad hlavami. Míč byl prý Sluncem, kruhy Západem a Východem. Třeba se dozvím další pověsti a podrobnosti.

Vylezl jsem tenkrát na ty z pyramid, kam se smělo, žasnul dole nad expresionistickými reliéfy, které vytvářela kultura s úplně jiným myšlením a imaginací, než máme my Evropané.

Kouzlo mají i pokolumbovské památky v hlavním městě – kostely, paláce, nebo třeba starobylá kavárna s nakloněnými zdmi a podlahami, postavená stejně jako celé centrum města na dně bývalého jezera a postupně se kácející. Točila se mi v ní hlava a motal jsem se, chvíli šel člověk do kopce, chvíli šikmo, podobně jako na spirálovém schodišti věže v italské Pise.

Jak jsem říkal, spoustu památek jsme vynechali a spousta ještě není v rozsáhlých pralesích vůbec objevena či obnažena. 

Třeba však jsou nějaké novinky, říkal jsem si.

***

Sympatická dvojice mladých lidí tedy promítala fotky z Mexika, ale marně jsme čekali na první pyramidu. Oni jeli sami s baťůžkem a vybírali pro focení, co zajímalo je. Pochopitelně. Cestovky by je jistě tahaly i po těch předkolumbovských památkách.

Všechny fotky zobrazovaly jedině jídlo na talíři, bylo jich snad pět set. Nejspíš ti cestovatelé popisovali i chuť a vůni jednotlivých dobrot, ale to jsou nepřenosné kvality a zapomněl jsem je.

Byli jsme zklamáni a nudili se, stejně jako by byli oni na našem večírku, kde by se promítaly jen ty pyramidy a kamenné reliéfy.

Nakonec asi na vteřinu opravdu probleskla fotka pyramidy v Chichen Itzá, s komentářem „Jo a taky tam byly nějaké vykopávky.“

***

Ale i já mám na jedné fotce něco diametrálně odlišného než jsou staré stavby – na oplátku kulinářskou specialitu. 

Živé jedlé červy na agávové farmě u města Oaxaca. Správněji můří larvy, škůdce  agáve, které se přidávají do mexické pálenky mezcal vyráběné z uzených srdcí agáve, piñí. Mezcal je podobný známější tequille a vyrábí se jen ve státě s tím krásným názvem Oaxaca, který se čte uachacha. Chachacha.

Chuť té krmě vám přiblížit nemůžu, hrst oněch živých, kroutících se růžových housenek si z naší party nabrala do pusy jen jediná odvážná dívka. Kousala, co mohla, aby jí z pusy nevylezly. Já jsem na to kuráž neměl. Nevypil jsem před tím dostatek mezcalu, jako ona. A ženy snesou alkoholu 4x míň, jednak jsou o polovinu lehčí a taky nemají v žaludeční sliznici alkoholdehydrogenázu, mají ji jen v játrech. Nám můžům se alkohol rozloží z půlky hned v žaludku a do krve se nedostane, zatímco ženské, chuděry, jím prosáknou mnohem víc. Má to své nevýhody i výhody, jako zrovna s těmi červy. Kdyby alkohol z těla odbourala, as by do toho nešla.

***

Gusta jsou prostě různorodá. Ale oboje je součást světové kultury, jak prastaré stavitelství a výtvarnictví, tak moderní mexické kulinářství.

Zatímco mládež žije přítomností, já jsem exot a duši mám starověkou.