Pátek 4. dubna 2025
Byla to vášnivá láska a pak velkolepá svatba v hradní kapli.
Nevěsta v bílém, jak to má být, s vlečkou, ženich ve smokingu. Zahrála hudba, projev oddávajícího, prstýnky, podpisy. Defilé hostů s gratulacemi. A závan sirovodíku.
Říkám si: že by to byla pravda? Kaple na hradě Houska je postavena na skalní rozsedlině, která prý sahá až do středu Země, do Pekla. Kapli postavili proto, aby místo zabezpečovala proti zlým silám, které se ze země draly.
Divil jsem se, že kamarádi, ženich s nevěstou, takhle riskují. Kaple už je trochu vetchá a kdoví, jestli ještě temuje průrvu dostatečně hermeticky. Podle toho zápachu tedy ne.
***
Pak proběhla velká hostina, garden party, dole pod hradem, protáhla se až do půlnoci. Už když jsme tam scházeli, zdálo se mi, že je ženich trochu nejistý a pletou se mu nohy. Málem zabloudil. Snad ten přípitek?
Pletly se mu i prsty, hrál na vlastní svatbě se dvou džezovou skupinou na basovou kytaru a vypadal ten večer trochu jako mimoň. Byli to čtyři hudebníci a pohledná zpěvačka, která prý ve skupině prvně hostovala. Všiml jsem si jí už na obřadu, ale ani se na mě nepodívala. I jí se místy třásl hlas, přestože měla výborný hlasový fond. Asi že neměla zažitý repertoár.
***
Ráno jsem se šel umýt k pumpě na dvorku toho statku se zahradou a potkal tam nevěstu.
Byla bílá jak smrt, s šedými kruhy pod očima.
“Tak jaká byla svatební noc?” zeptal jsem se furiantsky.
“Žádná,” téměř odsekla.
“Cože? Jak žádná?” zvážněl jsem.
“Nemoh se mnou spát, omlouval se mi, brečel, prý je to strašně silné. Já to chápu, s tím se nedá nic dělat. Zamiloval se večer do té nové zpěvačky.”
Nevěsta je boží člověk, vzala to s přehledem. Zuřily její kamarádky a dštily na ženicha síru.
Ona je ještě uklidňovala: “To je osud. To je vyšší moc. Aspoň se nepřetvařoval. Co by to bylo za manželství, kdyby myslel na jinou.”
Za týden byl rozvod.
Nebyl to dobrý nápad, ta čertovská kaple…