Neděle 2. listopadu 2025
Klíště
Jsem ten o hodně mladší ze dvou bratrů, a tak mám celoživotní pocit, že otravuju. A že mě nikdo nechce poslouchat, protože jsem dítě a nemám dost rozumu. Já se tím pádem sám taky nerad poslouchám, je to na mně poznat, a tak mě skutečně nikdo neposlouchá. Řeknu tedy své dvě tři věty a sklapnu, k čemu by to taky bylo, kdybych mluvil dál…
A tak je pro mě nejlepší psaní, tam jsem proti těm sebevědomým podnapilým lidem opevněný karoserií auta, tam své historky vymýšlím, a betonovými panely nebo cihlovými zdmi, tam je zapisuju, píšu na klávesnici jak fretka.
Nejsem novinář, abych musel popsat určitý počet normostran, a tak jsem i v psaní stručný, ten pocit se přenesl i tam.
Třeba tahle historka:
Úzkostná sousedka mi při venčení psa povídala: „Tak jsem vám venčila Azora na trávě a chytla jsem klíště. No tak jsem volala rychlou záchrannou službu, byli tam opravdu za pět minut, klíště vytáhli a zas odjeli.
Co říkáte?
Co říkali? Já mám už čtrnáct dní naslouchátko v opravě, nevím, co říkali, ale asi byli taky vyděšení, gestikulovali o sto šest.“