Středa 30. dubna 2025
Výbuch
Před pěti dny jsem zalhal, že jsem si oholil bradu a nosím mroží knír. Byla to autorská licence, fabulace, ale stejně se stydím. Naposled jsem shodil vousy asi před pěti roky, po čtyřiceti letech – před 14denní dovolenou ve Španělsku. Zajímalo mě, jaký jsem vlastně teď člověk. Jel jsem tam se spolužákem z gymplu, který mě takhle znával, ten se tolik nedivil, i když se mi do rysů tváře vryly všechny mé životní hříchy. Vlastně žasli jen celníci, identifikovali mě však podle duhovek. Kamarád je gentleman, ale já sám se ze svého nového zjevu zhrozil.
Na vejšce jsme měli šíleně povýšeného vousatého frajera na přednášky z gynekologie, Všichni doktoři tam byli cyničtí mazáci, vždyť znali dokonale ta nejtajnější, nejhermetičtější místa, kde vzniká život, ani samy ženy o nich tolik nevědí. Tak je jasné, že byli ti chlapáci namyšlení.
A pak se ten šéfík stal profesorem a na to konto ho donutili plnovous oholit. My studenti jsme to netušili a divili jsme se, proč ten novej človíček s miniaturní bledou bradičkou tak nepřípadně sebejistě gestikuluje a poskakuje. No, postupně nám všem došlo, jak se věci mají a poznali jsme ho.
Ale to jsem zas odbočil.
Nedávno jsem měl podobný pocit, když ten charismatický kněz s vlasy až pod ramena, jak se jenom jmenuje, byl najednou k nepoznání. On to vysvětlil, rozdělával oheň, nevím, jestli táborák, nebo ten velikonoční pro obřad zapálení paškálu, kanystrem benzínu. A skončil na popáleninovém. Teď je na ježka, resp. na pětku. To znám, kamarád se nechává stříhat na trojku nebo na pětku, lze to nastavit na kadeřnickém strojku v milimetrech.
Na chatě mám sice kanystr s benzínem do motorové pily, ale s vědomím té příhody jsem raději zakoupil denaturovaný líh. Časy, kdy jsem rozdělával táborák třením dvou dřívek, jsou dávno pryč, ono se mi to vlastně nikdy nepodařilo. Dcery, co jezdily na skautské tábory, sice říkají, že jsem paďour, no ale byl jsem tam sám, tak co...
Že bafne benzín, to si umím představit, ale líh? Vždyť ho eskamotéři běžně polykají zapálený.
No, mýlil jsem se. Polil jsem vlhké větve a noviny, ukradené v metru, lihem, škrtnul sirkou a vyletěl Velký třesk, ohnivá koule, která mi obklopila hlavu. Viděli jste někdy aspoň výbuch supernovy?
Nejblíž epicentru byla moje brada, tedy spodní část plnovousu, ta zanikla úplně, knír a vlasy zůstaly jen lehce připálené. I řasy a obočí.
Stalo se to druhý den po té mé fabulaci, o které jsem psal na začátku. Tak se teď už tolik nestydím, napravil jsem ji, defabuloval.