Pondělí 8. září 2025
Zatmění Měsíce
Nejlepší vyhlídka na východ je u nás na Barrandově na jednom ostrohu nad řekou Vltavou.
Vede tam od serpentiny pod ateliéry temná ulička mezi zdmi. Divil jsem se, kolik aut v té zatáčce parkuje, okolo je jen pár vil s vlastními garážemi.
Přede mnou šla útlá křehká dívka či žena, svítil jsem jí přes záda na cestu baterkou, resp. mobilem. Roztřeseným hlasem děkovala, nevypadal jsem moc vybraně, v neděli večer jsem měl strniště jak nějaký sériák. Bála se, ale cosi ji pudilo jít dál do tmy.
Uklidnila se, až když jsme vyšli na skálu nad propastí.
Postávala tam skupina jiných nadšenců a pozorovala Měsíc. Připadal jsem si jako kdysi v Rimini, když připlul zaoceánský parník a celé město vyšlo na nábřežní korzo. Ve filmu Amarcord.
Oba jsme se bohužel opozdili, úplné zatmění Měsíce už bylo fuč, ale ten srpek je taky fajn, možná lepší.
Měsíční srpek můžeme pozorovat skoro furt, ale tenhle chundelatý je vytvořen úplně jinak, stínem zeměkoule, ne bočním osvícením Sluncem jako jindy.
Takhle už ve strarověku ti moudří pochopili, že je Země kulatá a bývá mezi Měsícem a Sluncem. Třeba Aristarchos ze Samu skoro dvě tisícovky let před Koperníkem. Když se někdo zabýval viditelnými nebeskými tělesy, nebyla to vlastně tak těžká úvaha: co by se tak kulatého mohlo během hoďky a půl přesunout po ploše Měsíce... Pro člověka se současnými znalostmi.
Ovšem představit si, že je to naše Země, která je proti nám mravenečkům tak obrovská, a na nebi je velká jak broskev, na to zas megafištron musel být...
Když jsem manželčiným foťáčkem s hyperzoomem fotil před několika lety Superměsíc, dopadlo to výborně, všechna jeho moře byla perfektně ostrá, ale tentokrát se mi to nepodařilo. Asi to nedovolil ten obrovský kontrast mezi ozářeným srpkem a zbytkem měsíční koule ve stínu Země. Tak velký dynamický rozsah ten chip foťáčku nemá. Taky byl Měsíc poměrně nízko nad obzorem a skrz ten smog to není jen tak.
Tak aspoň tohle…