Pátek 2. ledna 2026
Na Skřeži
Vyprávění lesmistra Barchánka ze Skřeže u Radnice, přítele Bedřicha Homoly od mládí (uveřejněno v krajanských novinách Amerikán v Chicagu dne 29. května 1947 a ve stručnější podobě ve Svobodném Slově v Praze 8. ledna 1947):
„...Od březnové naší národní katastrofy nebylo o Homolovi žádných zpráv a taky všechno pátrání bylo bezvýsledné. Až jednou... Měli zprávu, že generál Homola zahynul při přechodu slovenských hranic, v srpnu 1939 se však objevil na Skřeži neznámý muž s prošedivělým hustým plnovousem, obrýlený, oblečený ve sportovních šatech. Lesmistr vyšel mu vstříc, ptal se, co si přeje. Muž se usmál a vrtěl hlavou jakoby v údivu: ‚Což mne, chlapče, nepoznáváš?‘ Padli si oba do náručí.
Po občerstvení zapředli důvěrnou rozpravu a Homola žádal naléhavě, aby mu lesmistr poskytl útulek pro jeho podzemní činnost. S největší radostí lesmistr vyhověl a doporučil mu pokojík v podkroví. Večer Homola vyprávěl, jak hlinkovcům unikl, kde všude se skrýval a léčil, a zejména měl radost z toho, že byl prohlášen za mrtvého. ‚To je pro mne jako dělané.‘ V Praze si opatřil za pomoci přátel legitimaci na jméno František Hodáč.
Téměř celý týden odpočíval, byl velice unavený. Po týdnu prohlásil, že musí na několik dnů do Prahy a že tuto cestu bude muset konati častěji. Asi za tři dny přivezli dva páni Homolu autem s mnoha zavazadly.
Byli to jeho nejvěrnější přátelé a spolupracovníci: podplukovník Balabán a podplukovník Churavý. Homola se v pokoji zařídil, jak náleží. Umístil si tam vysílačku, zapojenou na Paříž. Každých 8 –10 dní konal cestu do Prahy. Čas běžel, lesmistr seznámil Homolu s některými důvěryhodnými nejbližšími členy lesního personálu, byli to zejména lesní kontrolor Fr. Trávník, lesní správce Ing. Arnošt Landa, hajný Kasl a lesní Pekárek. V lednu 1940 Homola prozradil, že vznikla podzemní organizace ÚVOD, tj. Ústřední vedení odboje domácího. Z Prahy vozil Homola ilegální časopis ‚V boj‘, který na Radnicku tajně rozdávali. Mnohdy přivážel i letecký zpravodaj vycházející v Anglii.
V říjnu 1940 se stala příhoda, která rozhodla, že se musí se Skřeží vždy aspoň na čas rozloučit. V noci ze 7. na 8. října 1940 asi o 1. hodině zahučelo u lesního úřadu auto. Lesmistrova stará hospodyně Emilka vyšla první ven a na její dotaz, kdo je, rozšklebený gestapák odpověděl: ‚Geheime Staatspolizei‘ a česky: ‚Otevšít a záfolat lesmajstr! Próhlidka sámot, sáčit v kanclaj.‘ Hospodyně celá bledá a ustrašená přišla do ložnice, kde si již všichni také oblékali. Lesmistr dal Homolovi smluvený signál elektrickým zvonkem. Homola, vyrušen také příjezdem, seběhl dolů a vyskočil oknem z ložnice do zahrady a přes plot do lesa.
Lesmistr šel pak návštěvě otevřít, dva vešli do domu a jeden zůstal seděti v autě. Byl v uniformě a lesmistr v něm poznal ‚Forstmeistra‘ Strische, pod jehož dozor lesní úřad na Skřeži patřil. Jeden dlouhý gestapák spustil: ‚Jdeme k vám provésti prohlídku, zda se snad někdo u vás bez vašeho vědomí neskrývá. Děláme nyní prohlídky leckde na samotách, zejména na hájovnách.‘
Když gestapo začalo s prohlídkou, stará hospodyně Barchánkova se chytla za hlavu a povídá: ‚Kristapána, jestlipak nezapomněl ten pán nahoře ten aparát?‘ I při svém stáří ta dobrá duše byla tak ostražitá, že si na tuto veledůležitou věc vzpomněla. Běžela nahoru do pokojíku, ten byl již upravený, jako by tam nikdo nespal, ale v koutě u dveří byla zapomenutá vysílačka. Vzala koberec, vysílačku do něho zabalila a hajdy s tím dolů. Tak jako Homola, i ona touže cestou běžela do lesa. Gestapáci prohlédli kancelář, vrátili se k autu a něco si se Strischem tlumeně povídali. Pak se opět vrátili a v prohlídce pokračovali. Nejdříve vzali půdu, pak Homolův pokojík. Sešli dolů, prošli byt, hospodářské budovy a po hodinové prohlídce ‚Herrenvolk‘ odjel jaksi nespokojený. Po jejich odjezdu za nějakou chvíli přišel Homola. V lese si vzpomněl na vysílačku. Na návrat již pomyšlení nebylo, tak si stoupl těsně za studnu, kde stálo gestapácké auto a byl rozhodnut postřílet je všechny, kdyby s lesmistrovou rodinou něco provedli. Rodinu lesmistrovu chtěl rychle odvést do Prahy do podzemí.
Díky Bohu, dopadlo to tehdy dobře. Všem však bylo jasné, že pro Homolu není již na Skřeži půda jistá, jinde v okolí prohlídky prováděny nebyly. Z této vážné situace vyvedl je dobrý přítel lesmistrův a národovec, hospodářský správce Hýř ze Švábína u Zbiroha. Ten se Homoly ujal, měl ho u sebe nějaký čas a pak ho přestěhoval do hájovny Januško k hajnému Otcovskému. Za čas zase přijel Homola na Skřež a tak tato místa stále střídal.“