J. Čihák (Čtvrtek 31. května 2012)  ⇑

Čočka je určitě velký vynález, ale nelze opomíjet ani zrcadla. Malé zrcadlo může posloužit jako kapesní zapalovač. “Mozaikové“ zrcadlo taví kov. Archimédova zrcadla – mýtus nebo skutečnost?

ZH (Čtvrtek 31. května 2012)  ⇑

Ještě lahůdka: KBH 1831.

ZH (Středa 30. května 2012)  ⇑

Přečetl jsem to, dík.
Zkoušel jsem teď v 17 h LČ, tj. v 16 SEČ znovu zapálit papír lupou (zvětšení asi 2:1) a úspěšně, výška Slunce 35° odpovídá tomu rannímu měření, to byl ale dost opar. Čili při mši o Velikonocích třeba v 9:30 by to určitě šlo, nejspíš i dřív, ale ne za svítání.

Nicméně takto se zapalovala hranice určená k zapálení paškálu. Jestli však v kapličce kopírovali onen jeruzalémský Holy fire, kdy se patriarchovi samočinně zapálí svíce či co, tak mohl paprsek zapálit (v Praze) skrze čočku přímo svíci. Jak jsem tu psal, jeruzalémský obřad je popisován od 4. století a od v r. 1106 zdokumentován. Tehdy ruský igumen Daniil též popsal, že z chrámu sestupuje modré záření na edikulu, kde patriarcha očekává svatý oheň. Dodnes tam jediným nezazděným okénkem paprsek proniká, otázka je, zda to někdy bylo zařízeno tak, aby stropním průduchem se dostal dovnitř - a pak se na to třeba zapomnělo a srabsky čarovali s fosforem. Dvakrát už tu byl tento odkaz na holubici se svatozáří (=Sv. Duch), která v paprsku slítá do edikuly.

J. Čihák (Středa 30. května 2012)  ⇑

Našel jsem pár informací o historii čoček, kde se také píše o čočkách a zrcadlech používaných k zapalování, odkaz 1 a 2.

ZH (Středa 30. května 2012)  ⇑

Pokud bereme za historicky prokázané, že se velikonoční oheň v 8. století zapaloval lupou, pak i v době románské můžeme předpokládat podobné praktiky.

Je ale další nejasnost, kdy lze vůbec svíci lupou zapálit. Zkoušel jsem to dnes před 8. hodinou (odpovídá to výšce Slunce 9:15 8.4.), na ruku to hned pálilo, že jsem musel po vteřině uhnout, papír (bod vznícení dle Bradburyho románu 451°F = 233°C) nic. Včelí vosk nemám (bod vznícení 120°, jak psal Jan Čihák). Lupu tu mám slabou, záleží samozřejmě na zeměpisné šířce. V našich podmínkách je navíc tento způsob vzhledem k počasí nejistý.

Nicméně to jistě nešlo při východu či západu Slunce. Možná to byl jeden z důvodů, proč se začátek vigilií přesunul z večera na poledne.

Pokud byl zvyk, že se každý velikonoční den tridua zapalovala jedna ze tří svící, tak by mi to korelovalo s těmi třemi okénky. Který den které, na to jsem zatím krátký, i když jsem tu cosi navrhl. Jak jsem se dočetl, Bílá sobota je aliturgický den, kdy se zásadně neslaví mše a další svátosti, je však také nazývána Dnem světla.

ZH (Úterý 29. května 2012)  ⇑

Co se soumraku (svítání prý terminologicky = ranní soumrak) týče, civilní začíná -6°, jak čtu, po nautickém -12 a astronomickém -18.

No a komplikace ;): "Pozdě v sobotu pak, za soumraku na první den po sobotě, se přišla Marie z Magdaly a ta druhá Marie na hrob podívati." plus komentář (viz). Nicméně všude je svítání atd., v řeckém originále επιφωσκουση (epiphoskouse). Starořecká slova jsou prý často zároveň svými opozity a je třeba vycházet z kontextu, někdo tedy soudil, že soumrak blízko konce sabatu je večer, někdo ráno, ovšem "Pozdě v sobotu pak, za soumraku na první den po sobotě" by spíš odpovídalo večeru, kdy začínala neděle. Otázka je, nakolik vycházela ostatní evangelia z tohoto a jak rozuměli kontextu. Nicméně je to akademická úvaha, jistě všichni uvažovali o rozbřesku.

ZH (Úterý 29. května 2012)  ⇑

Mluvil jsem dnes s kamarádkou, praktikující katoličkou, ta tvrdila, že velikonoční vigilie začínají asi ve čtyři v noci ze soboty na neděli. Když jsem oponoval svými níže popsanými znalostmi, opáčila to, co citujete, že tam ženský přišly za úsvitu, proč by chodily na noc. Takže to mám asi pátou variantu začátku vigilií ;).

Ovšem v jednom z odkazů stojí:"Velikonoční vigilie má svůj počátek v židovské paschální večeři, tato rituální židovská tradice ovlivnila jak liturgii Zeleného čtvrtku, tak i Velikonoční vigilie. Zelený čtvrtek se primárně vztahuje k poslední večeři, vigilie k bdění židů při paschální večeři. Mojžíš nazývá tuto noc: “Byla to noc jejich bdění pro Hospodina, když je vyváděl z egyptské země. Tato noc je všem synům Izraele po všechna pokolení nocí bdění pro Hospodina.” " a
"Slavení velikonoční vigilie sahá do druhého století a starověcí autoři (Jeroným) mluví o tom, že o veliké noci křesťané od apoštolských dob bděli v očekávání Kristova vzkříšení. Křesťané bdí nejen, aby oslavovali Kristovo zmrtvýchvstání, ale také aby byli připraveni na příchod „anděla zhoubce“, který projde na konci času zemí o velikonoční noci a který také vstoupil do hrobu a vzkřísil Krista. Křesťané bděli po celou tuto noc až do svítání, do ranního kokrhání..."

Taky jsem se ptal, co mohlo stát mezi Andělským kamenem a dveřmi, když právě tam dopadají všechny paprsky, no přece prý paškál - viz třeba tady.

Ale je to ještě asi jinak, jednou jsem tu naznačil, že ten kvádr v kapličce je jen sokl, a taky jo, viz 1, 2. Vypadá to tedy, že paprsky dopadaly na ty svíce, přičemž můžeme spekulovat, zda tam byla nějaká snadno zápalná látka, která by svíce rozžehla.

Tím bych to měl pro sebe uzavřené, jen ty časy, kdy paprsky dovnitř dopadají, mi ještě nejsou jasné.

No a zase pomůže onen text, který jsem včera nepřečetl celý: "V Německu a Francii bylo zvykem, že oheň se rozdělával na Bílou sobotu během dne a to pomocí zvětšovacích skel či krystalů a slunce, jak to dosvědčuje Rupert z Deutz. V 8. století irští mniši zavedli praxi rozdělávat oheň křesadlem s odvoláním, že tato praxe byla ustanovena svatým Patrikem. Papež Zachariáš v 8. století v dopise sv. Bonifáci do Německa potvrzuje praxi rozdělávání ohně na velikonoční vigilii lupou. Řím v této době neznal žehnání ohně. V Římě se o velikonoční vigilii rozžíhaly tři velké svíce, které se do kostela umístnily na Zelený čtvrtek. Objevila se dvojí praxe, že každým dnem velikonočního třídenní se rozžala jedna svíce: zelený čtvrtek večer, velký pátek večer a velikonoční vigilie; a nebo se na vigilii rozžehly všechny tři rázem. Tento oheň byl uchováván v kostele až do neděle zmrtvýchvstání Páně. "

Franta (Úterý 29. května 2012)  ⇑

ZH: No jo, mám ještě co dohánět

Bible kralická:

Matouš:
Když pak končila sobota a svítalo na první den týdne, přišla Marie Magdaléna a ta druhá Marie, aby se podívaly na hrob.

Lukáš:
Prvního dne týdne pak šly spolu s některými jinými brzy ráno k hrobu a nesly vonné masti, které připravily.

Jan:
Prvního dne týdne pak šla Marie Magdaléna za svítání k hrobu, když byla ještě tma, a spatřila kámen odvalený od hrobu.

Marek:
Když pak skončila sobota, nakoupily Marie Magdaléna, Marie Jakubova a Salome vonné masti, aby mohly jít pomazat Ježíše.
Za svítání prvního dne týdne tedy přišly k hrobu, jakmile vyšlo slunce.

Svítání je konec nautického soumraku? Tedy střed slunečního kotouče 6° pod horizontem?

Přišly ale pozdě, kámen už byl odvalený. K události došlo někdy v noci. Má smysl si toto připomínat při východu Slunce? To, co se má připomínat, to bylo jasně naznačeno při poslední večeři a zdůrazněno slovy "To čiňte na mou památku". A to se také pravidelně činí.
A pak, ten odkaz, který uvádíte:

Svíce je znamením vzkříšeného Krista, "pravého světla, které osvěcuje každého člověka" (Jan 1,9). V úvodní části slavnosti velikonoční noci se paškál zapaluje od ohně, který je symbolem lásky a síly Ducha svatého. Do paškálu se vyrývá kříž, letopočet a řecká písmena alfa (nad kříž) a omega (pod kříž). Přitom se říká: "Kristus včera i dnes (kněz vyrývá do svíce svislé břemeno), začátek i konec (vyrývá příčné břemeno), alfa i omega. Kristus je Pánem všech věků (první číslice), on vládne dějinám (druhá). Jeho je království i moc i sláva (třetí) po všechny věky věků (čtvrtá). Amen." Pět kadidlových zrn ve svíci naznačuje patero ran Ježíšových. Zapálení svíce ohněm vysvětlují slova: "Ať slavné Kristovo vzkříšení naši tmu ve světlo promění". Svíce se pak přináší do ztemnělého kostela s trojím zvoláním: "Světlo Kristovo" a věřící nato odpovídají: "Sláva tobě Pane".

To je asi ten okamžik těsně po zmrtvýchvstání.

Jen asi nevíme, kdy se to odehrávalo v době stavby románských kostelů. Velikonoce jsou vždy po rovnodennosti. Azimuty ale asi najdeme na obě strany.

Když už jste zmínil ten kostel... Vycházející Slunce o zimním slunovratu svítí do "presbytáře mého kostela" oknem z kružbou, která má tvar pětilístku - to je také na jeden Boží hod. Okno, které vede někam k východu (azimut přesně neznám) má tvar čtyřlístku - že by to byl kříž? To by mohl být ten druhý Hod.

ZH (Pondělí 28. května 2012)  ⇑

Ještě k Jana Čiháka výběžku z Petřína - Hollarův prospekt je kreslený z tohoto místa (nyní zbytek kruhového bazénu v lobkovickém anglickém parku), ta romantická zřícenina na něm je na plošině s Vrchlického pomníkem. Čeho je to zřícenina, nevím, na viniční usedlost je to trochu moc na severní straně.

Stropní okénko v kapličce BH je zajímavé tím, že štěrbina, kterou v určité dny na jaře a podzim v poledne zřejmě prosvítá Slunce, je tvořená dvěma vzdálenými okny a domnívám se, že tam může probíhat lom světa s rozkladem, čili nějaký duhový efekt. Tak na podzim v poledne, vzhůru na Petřín ;).
Nicméně tohle je prostředek k pochopení eventuálních světelných efektů v kostelích v době románské, která nás zajímá. Musím říct, že se svými novými poznatky se stále utvrzuji ve spekulaci, že osy kostelů byly v románské době směřovány k východu Slunce o Božím hodu.

ZH (Pondělí 28. května 2012)  ⇑

Tady je text o polední modlitbě viz, jejím hlavním symbolem je, že v poledne byl Ježíš přibit na kříž.

Tudíž bych myslel, že v pátek v poledne byl v kapličce obřad s poledními paprsky, v sobotu s paprsky při západu Slunce a v neděli s paprsky při ranní modlitbě.

ZH (Neděle 27. května 2012)  ⇑

Vypadal jste zběhle, když jste psal o paškálu, a ty stránky o kostele...
Ještě z jednoho ilustrativního odkazu jsem pak ráno čerpal, kde stojí "Kristus vstal z mrtvých za svítání "prvního dne v týdnu", neboli "prvního dne po sobotě" (sobota byla podle židovského kalendáře posledním dnem týdne)." a "Tato oslava se prvních křesťanských dobách konala celou noc a končila teprve společným stolováním za rozbřesku, když se "noc rozjasnila zmrtvýchvstáním našeho Pána". Podle evangelia přišly ženy ke hrobu, "když uplynula sobota a začínal první den týdne" (Mt 28,1)."

Jelikož od 16. století začínaly vigilie v sobotu v devět, zdá se mi být jasným východní okénko kapličky. Západní okénko je mi taky srozumitelné, oni sice dodržovali těch předepsaných 9 hodin, ale věděli, že správně to má být při západu Slunce. V neděli ráno je asi taky důležitá mše, možná nejdůležitější v roce? Jen mi není jasný význam té polední, přitom ve slánské kapličce je zdá se nejdůležitější, pokud tam vždy bylo jen to jedno okénko obrácené k jihu.

Mimochodem, zajímal jsem se, jak vznikl termín Hod boží, našel jsem to až v Ottovi, někteří se domnívají, že kvůli četnějším věřícím při přijímání nebo lepšímu pokrmu, ale spíše prý, že hod = god = čas, tedy čas bohu zvláště zasvěcený.

Franta (Neděle 27. května 2012)  ⇑

Nevím jestli já jsem ten pravý, kdo dokáže objasnit časový harmonogram Velikonoc

Pražský hrad - vigílie začala letos v 20:30

Paškál se zapaluje na začátku bohoslužby.

Asi by mělo být po západu Slunce (začátek nového dne), v kostele by měla být tma - světlo svíce tak může "rozrážet temnoty".

Zmrtvýchvstání Ježíše Krista tedy proběhlo někdy v noci.

ZH (Neděle 27. května 2012)  ⇑

Aha, se začátkem vigilií se různě manipulovalo, v 7. století ve 13.-14 hodin, ve 12. století v 11-12h, od 16. století v devět a od 60. let 20. století opět večer, jestli to dobře chápu (viz).

ZH (Neděle 27. května 2012)  ⇑

Nemohl by Franta uvést na pravou míru časový rozvrh mší o Velikonocích, nacházím rozporné údaje.

Kristus vstal z mrtvých s prvním paprskem v neděli. Ovšem velikonoční vigilie začínají o předchozím západu Slunce, asi proto, že židovský den a týden začínal západem Slunce. Západní okénko v petřínské kapličce by tedy odpovídalo začátku obřadu. J. Čihák ovšem citoval text, kdy vigilie - jakožto pravidelní modlitba - začínají osm hodin po západu. V Jeruzalémě však začíná velikonoční obřad (pravoslavný) ve dvě hodiny odpoledne v sobotu (možná to je ale z organizačních důvodů).
Mají o velikonoční neděli zvláštní význam bohoslužby v 8-9 a v poledne? Aby to odpovídalo umístění okének? V poledne papež uděluje požehnání Urbi et orbi (proč v poledne, že Slunce-Kristus je nad hlavou v plné síle?). V 8-9 bývá Slavnost zmrtvýchvstání, to bych chápal tak, že v tuto obvyklou mešní dobu lze očekávat největší množství věřících.

ZH (Sobota 26. května 2012)  ⇑

Tak jsem byl na procházce po Petříně, před tím jsem se díval na geologickou mapu, jak jsou na východní stráni rozdílné horniny - břidlice jsou na prominujících bradlech (to s glorioletem a to s Hladovou zdí, kde je i křemenný pískovec), zatímco uprostřed, jak je Nebozízek a klasicistní rotunda, jsou jen spraše. Tvrdší horniny se prý sesuly dolů a byly vítaným stavebním materiálem. Je to samozřejmě rozryté lomy. Až mě napadlo, jestli to bradlo s glorioletem není uměle zvýrazněné lomovou činností. Taky nahoře bradlo pokračuje zvláštní vysokou a širokou římsou, která připomíná hradbu.

No, a jakýsi hodný muž mi umožnil podívat se dovnitř kapličky BH, co je zajímavé: to stropní okénko, kterým je vidět do světlíku ve vížce, ale ne na nebe (dveřmi), umožňuje při jistém úhlu vidět to nebe centimetrovou škvírou. Je to přibližně při pohledu od podlahy asi půl metru od vstupních dveří. Bohužel se mi to nepodařilo vyfotit, ač jsem myslel, že jo, kvůli obrovskému dynamickému rozsahu, který slil světlý vnitřek světlíku a prosvítající přímé světlo. Takže úhel jen odhaduji, nechtělo se mi dávat hlavu na špinavou zem, když jsem myslel, že to půjde foťákem... Řekl bych, že úhel bude něco přes 45°, což odpovídá polední výšce Slunce 8.3. (47°27'), stavba má azimut o 4-5°odchýlený od jihu.
Dá se tedy říct, že sluneční paprsky v poledne o Velikonocích probíhají asi metr a půl (to je jen hrubý odhad) nad kamenem a dopadají na podlahu před dveře. V jiném období se dovnitř nedostanou, protože Slunce je moc vysoko nebo nízko.
Ranní okénko jsme dlouze probírali. To odpolední se zdá být večerním, zdá se mi, že osou okna o Velikonocích probíhají paprsky před západem Slunce kolem 6:30 místního slunečního času (zcela jistě ne v 15 hodin, jak prý tvrdili restaurátoři). Použil jsem osvědčenou metodu, že jsem určil vzdálený bod osy na Petřínské věži, jenže ten se na ortomapě nedá přesně najít, odhaduji osu okna na 285°.