Hradní domy a paláce

Impozantní věže sv. Víta a sv. Jiří se vypínají nad obytnými stavbami hradního areálu. Na samém počátku hradiště vznikl předchůdce Starého královského paláce, kolem něj pak biskupský dům a stavby dalších církevních i světských hodnostářů, kláštery a hospodářská stavení. Postupem věků se obytné stavby měnily a rostly v souladu s dobovými potřebami a panujícím slohem.
Pouze Starý královský palác zůstal téměř ve své středověké až renesanční podobě, obklopený při pohledu z od řeky tzv. městským traktem zleva a dalšími dvěma pozdně barokními paláci vpravo. Během historie hradního areálu dali panovníci několikrát přednost pohodlnějším residencím ve městě (či většina Habsburků ve Vídni), přičemž hrad chátral, a je podivuhodné a v Evropě neobvyklé, že president Masaryk a jeho následovníci ponechali své sídlo na Pražském hradě.

• Starý královský palác
• Staré proboštství
• Jiřský klášter
• Zaniklý Klášter kapituly sv. Víta
• Staré purkrabství
• Španělský sál, Rudolfova galerie a Matyášova brána
• Ústav šlechtičen a Lobkovický palác
• Zlatá ulička a domy u severní hradby
• Nové proboštství

Starý královský palác

Soběslav I. vystavěl po r. 1125 na místě staršího roubeného knížecího obydlí románský kamenný palác, který pak Karel IV. ve 14. století velkoryse přestavěl v gotickém slohu. Další zásadní přeměnou prošel palác za vlády Vladislava Jagellonského po r. 1483, kdy vznikl především velkolepý tzv. Vladislavský sál o rozměrech 62 x 16 metrů a výšce 13 metrů s pozdně gotickou klenbou a již raně renesančními okny a Ludvíkovo křídlo vybíhající z jižní fronty nad Malou Stranu. I při pozdějších rozsáhlých přeměnách hradu zůstal charakter stavby neporušen, přibylo jen nenápadné jižní Tereziánské křídlo na místě původní hradby za Marie Terezie.
Více...

Staré proboštství

Na skalnatém hřbetě, snad přímo na místě pohanské svatyně Žiži, byl postaven před r. 1060 pravděpodobně nejstarší kamenný obytný dům v Čechách, sídlo biskupa (prvním pražským biskupem byl od r. 976 Dětmar následovaný sv. Vojtěchem, tato archeologicky doložená kamenná stavba sloužila patrně až jejich následovníkům, před ní zde stály dva dřevěné sruby). Při tomto Biskupském dvoře byla postavena kaple sv. Mořice .

Po požáru byl dům znovu postaven ve větším měřítku v polovině 12. století, později byly provedeny úpravy v době gotické a renesanční, dnešní stavba nese raně barokní podobu z poloviny 17. století (je přičítána architektu F. Carattimu).

V r. 1486 získala Biskupský dům Svatovítská kapitula , stal se sídlem probošta a je dnes nazýván Starým proboštstvím (Nové proboštství bylo postaveno v l. 1877-8) na severní straně Svatojiřského náměstí.

Při rozsáhlých úpravách hradního areálu byla kolem r. 1880 zbořena kaple sv. Mořice, jejíž základy lze spatřit spolu se základy baziliky sv. Víta pod deskou mezi Starým proboštstvím a katedrálou.

Přechodně, v období ČSSR, sloužilo Staré proboštství jako Kulturní dům zaměstnanců Kanceláře prezidenta republiky.

Jiřský klášter

Průčelí kostela sv. Jiří První klášter na našem území založil Boleslav II. Pobožný se svou sestrou Mladou Přemyslovnou v r. 973 při kostele sv. Jiří.

Mlada Přemyslovna, dcera Boleslava I. Ukrutného (bratra, nástupce a strůjce vraždy sv. Václava), se narodila ve 30. letech 10. století (930–935 či 945), zemřela patrně v r. 994, pobývala v letech 966-7 v římském benediktinském klášteře sv. Anežky, získala od papeže souhlas ke zřízení biskupství v Praze a ke stavbě kláštera. Přivedla do Prahy řádové sestry z Říma a další přibrala na cestě evropskými zeměmi. V r. 973 bylo zřízeno biskupství a založen klášter, první biskup Dětmar byl ustanoven až v r. 976, průtahy byly způsobeny nesouhlasem řezenského biskupa, který dosud Čechy spravoval. Mlada se stala první abatyší kláštera pod řádovým jménem Maria. Biskupským kostelem se stala rotunda sv. Víta a kostel sv. Jiří byl Boleslavem předán klášteru.

Klášterními stavbami jsou obklopeny dva rajské dvory - Velký dvůr (II. dvůr) a Malý dvůr (III.

dvůr, zahrada). Tzv. I. dvůr byl za vchodem do kláštera, který byl do 70. let 19. století umístěn v bývalém domě nejvyššího písaře na místě nynějšího Nového proboštství při severozápadní části kláštera. Součástí kláštera je mj. kaple sv. Marie, kde byly nalezeny ostatky pravděpodobně abatyší Mlady, Anežky a Kunhuty.
Při posledních archeologických výzkumech byly nalezeny na Velkém dvoře kláštera zbytky románského zdiva pokládaného za původní Mladin klášter, posléze se ukázalo, že jsou až z pozdější doby a původní klášter byl tedy patrně roubený.
V období husitských válek byl klášter dočasně vyklizen.
V klášteře se sdružovaly neprovdané dcery panovníků a jiných významných osobnosti, abatyše kláštera měly vysokou prestiž, podílely se na korunovacích českých královen spolu s biskupem.
Klášter byl zrušen a přeměněn na kasárna Josefem II. v r. 1782.

Zaniklý Klášter kostela pražského sv. Víta, Václava a Vojtěcha

Spytihněv II. zahájil v r. 1060 krátce před svou smrtí přestavbu rotundy sv. Víta na románskou baziliku . K bazilice na severu přiléhal velmi podobným způsobem jako u sv. Jiří komplex sídla kanovníků pražské kapituly (nazývaný později Klášter kostela pražského) s kapitulní síní, ambitem kolem rajského dvora a kaplí sv. Michala. Klášter přiléhal na severu k bazilice, zabíral přibližně oblast severní lodě a Staré sakristie nynější katedrály a kapitulní síň vybíhala přes dnešní Vikářskou uličku do půdorysu nynější budovy Kapitulního děkanství. Budovy kláštera i románské baziliky byly zbořeny v souvislosti s výstavbou gotické katedrály.

Bazilika sv. Víta byla spojena dvěma nadzemními chodbami s bazilikou a klášterem sv. Jiří na východě a s kostelíkem sv. Bartoloměje na jihu.

Staré purkrabství

Nevelká věž Starého purkrabství vytváří spolu s Černou věží a Daliborkou rovnostranný trojúhelník na nejvýchodnějším a nejnižším místě Pražského hradu. V masivu východní části purkrabství je i pozůstatek románské vížky, která patrně sloužila jako obydlí hradního kastelána - před zřízením úřadu nejvyššího purkrabí. V budově purkrabství se usídlil v r. 1335 Karel IV. po svém příjezdu do Prahy, kdy nalezl královský palác v neobyvatelném stavu. Současná podoba je v renesančním a raně barokním slohu. Tato část Hradu byla nazývána v 19. století Hradem sv. Václava a vyprávělo se, že právě zde prý bylo původní srdce hradu, název Hrad sv. Václava zavedl kdysi Karel IV. pro celý Hrad.

V 60. letech 20. století za ČSSR bylo purkrabství spojeno v jeden areál s Malým lobkovickým palácem a domem U Zeleného ořechu v Dům dětí – perličkou je osud bronzové sochy chlapce s názvem "Mládí" od M. Zeta, které nechala manželka prezidenta Novotného upilovat z mravnostních důvodů penis, ten pak byl na sošino tělo opět přivařen za Pražského jara.

Nový královský palác

Po nástupu Habsburků na český trůn (1526) začala přestavba středověkého hradu na reprezentativní zámek. Byla stavěna nová obydlí a sály západně od Starého královského paláce, který byl pietně zachován. Největší stavební rozvoj nastal za vlády Rudolfa II., zásadní přestavba a dostavba Nového paláce pak proběhla pod vedením architekta Marie Terezie Nicola Pacassiho v druhé polovině 18. století. Po vzniku Československé republiky pak došlo k velkolepým úpravám vnitřních i vnějších prostor Nového paláce pod vedením slovinského architekta Josipa Plečnika a jeho spolupracovníků.

Novému paláci je věnována samostatná kapitola.

Ústav šlechtičen a Lobkowiczký palác

Tyto dva rozsáhlé paláce dominují frontě hradních budov při pohledu z Klárova.

Ústav šlechtičen nechala vystavět Marie Terezie svým dvorním architektem Pacassim jako zaopatřovací ústav (světský klášter) pro neprovdané a zchudlé ženy ze šlechtických rodů na místě renesančního Rožmberského paláce postaveného po požáru 1541, Švamberského paláce na východě a několika domů kapituly Všech svatých na západě. Renesančním palácům předcházely románské a gotické domy. Budova je podepřena nápadnými mohutnými pilíři - jedná se o obestavěné bašty původního románského opevnění, v době existence Rožmberského paláce byly v podobě vížek přesahujících střechu stavby.
V západním křídle východního traktu paláce je barokní palácová kaple Nejsvětější Trojice a Neposkvrněného početí Panny Marie, která byla roku 1755 vybudována na místě bývalé kuchyně Rožmberského paláce, dočasně zanikla během využívání paláce Ministerstvem vnitra (po zrušení Ústavu šlechtičen v r. 1919 do r. 1990), kdy byla vodorovně přepažena a využívána jako trafostanice a tělocvična, barokní malby byly zabíleny.
Na nádvoří paláce byly ve 30. letech 20. století vybudovány garáže a benzninová pumpa. Počátkem r. 2007 byla dokončena rekonstrukce celého paláce vč. kaple.

Lobkowiczký palác spojuje Ústav šlechtičen s Černou věží, stojí na místě někdejšího paláce Pernštejnského, současná podoba je z poloviny 17. století.

Zlatá ulička, dům U kamenného stolu a Jiřský špitál

Zlatá ulička je posledním pozůstatkem tzv. parazitní zástavby, ložementů, které vznikly koncem 16. století poté, kdy na hradě přestali sídlit čeští králové, přesto zde probíhaly stavební práce a řemeslníci si stavěli přechodná přístřeší - ložementy . Později se hrad stal útočištěm např. různých nedoučených řemeslníků, obchodníků ap., kteří využívali tohoto státu ve státě, kde nesměly zasahovat pražské úřady. Chatrče těchto lidí vznikaly v prostoru mezi románskou a jagellonskou hradbou pod oblouky, jež podpíraly konstrukci pro střelce, ale nacházely se např. i mezi chrámovými pilíři ap. První improvizovaná obydlí zde však nechal vybudovat Rudolf II., aby sdružil obydlí hradních střelců, kteří měli např. i bránit zavážení Jeleního příkopu odpadky.
Později byla většina těchto domků kvůli nebezpečí požáru asanována a v západní části severní hradby nahrazena novými budovami, Zlatá ulička však zůstala. Dnes se uvádí, že Zlatá ulička nesloužila alchymistům a astrologům, jak se tradovalo, jejich observatoří byla např. Biskupská čili Matematická věž uprostřed severní hradby či císařské laboratorium u věže Mihulka, lze se však domnívat, že drobní šarlatáni mohli v těchto ložementech přebývat.

Na severním okraji hradu, postupujeme-li od východu od Daliborky, dojdeme Zlatou uličkou a dalším prostorem mezi hradbami - parkánem - kolem Bílé věže až k budově kláštera sv. Jiří. Dál však jít nelze a klášter musíme obejít kolem Domu u kamenného stolu, přičemž míjíme po levé ruce budovy stojící na místě bývalého klášterního špitálu se zaniklou kaplí Sv. Jana Křtitele .

Nové proboštství a domy u severní hradby

Na severní straně Svatojiřského náměstí stojí novorenesanční budova Nového proboštství z let. 1877-8 , vzniklá na půdorysu Domu nejvyššího písaře a později obydlí abatyše Jiřského kláštera. Západně příléhá neorenesanční Kanovnická rezidence - spolu s Novým proboštstvím a Starou Vikárkou se jedná o tzv. Mockerovy domy dle architekta 19. století.

Dále, již vedle Svatojiřského náměstí za katedrálou ve Vikářské ulici stojí Kapitulní děkanství následované Malou a Velkou Vikárkou a Kapitulní školou – tyto objekty nesoustavně patřily Svatovítské kapitule. Ve Velké Vikárce (též Nové vikářství) je známá restaurace (Výlety pana Broučka od Sv. Čecha), průchodem v Malé Vikárce (též Staré vikářství či Královská lichtkomora) lze projít opět na parkán k Mihulce (Prašné věži). Kapitulní škola bývala dřív farou a děkanstvím.
Posledním domem v této řadě, resp. z ní vystupující po bok schodiště Rudolfovy galerie, byla Stará Vikárka (dům sakristiánů) zbořená při dostavbě katedrály a nato Mockerem znovu vystavěná, nezasahujíc již do uličky). Mezi Starou Vikárkou a Jelením příkopem je bývalá Hradní slévárna z rudolfínské doby a k ní přiléhající Slévárenský dvůr , který ústí do severní vstupní brány u Prašného mostu a přiléhá k budově s Rudolfovou galerií.

Fotogalerie