Kniha HAJDY NA HRAD
Chrámy a svatyně
V areálu Pražského hradu byla v průběhu věků založena řada kostelů a kapli, z nichž některé zanikly. Nejvýznamnější jsou samozřejmě katedrála Sv. Víta,a bazilika Sv. Jiří, které zde mají vlastní stránky. První křesťanskou stavbou byl zaniklý kostel Panny Marie, ještě před ním zde pravděpodobně stála pohanská svatyně jménem Žiži.
• Žiži
• Kostel Panny Marie
• Kostel sv. Jiří
• Kaple sv. Mořice
• Kostel sv. Bartoloměje
• Kostel sv. Víta (rotunda, románská bazilika, gotická katedrála)
• Kostel Všech svatých
• Kaple sv. Vojtěcha
• Kaple sv. Kříže
Žiži
… et ascendens noctu in media urbe eminenciorem locum, qui dicitur Zizi, tuba intonat et clara voce clamans ingeminat: Fugiunt, fugiunt Polonii confusi turpiter, irruite, irruite armati Boemii acriter …
(... a vystoupiv v noci uprostřed města na vyvýšené místo, které se nazývá Zizi, rozezněl troubu a zvučným hlasem vykřikoval: Prchají, prchají, Poláci potupně zděšení, perte je, perte rychle, čeští zbrojenci …)
Tak zapsal kronikář Kosmas (*1045) v Cosmae Pragensis Chronica Boemorum k roku 1002 (událost se však stala r. 1004) o knížecím důvěrníkovi, který takto obrátil Poláky, obsadivší Hrad, na útěk.
Archeologové nalezli v oblasti Starého proboštství 
vedle Sv. Víta skutečně známky bývalé skalnaté vyvýšeniny (nejvyšší bod byl pod zaniklým kostelem sv. Mořice) a vedle, před dnešním obeliskem, pohřebiště z předkřesťanské doby (před r. 882) s hroby několika bojovníků. Tyto indicie, a možná i fakt, že tak příhodné místo nebylo na rozdíl od okolí hustěji obydleno, vedly k uznávané hypotéze, že zde stála slovanská svatyně jménem Žiži. Mohou ovšem být i jiné výklady 
.
Původ slova žiži (Žiži, Żiżi, Zizi, Ziscis, Sizi, Sixi, 
) je dle Borkovského odvozen od slova žár, žhnouti, dle jiných pramenů od staroslověnského sieža (sezení), tato dvě slova ovšem spolu mohou souviset. V jihoslovanských jazycích znamená "u žiži" "v ohnisku". Hledá se i souvislost s keltskou a germánskou bohyní kojení jménem Ciza (srov. cicať, žižlat).
Různé varianty názvu pocházejí z různých přepisů kroniky, jejíž originál se nezachoval, tedy uvedené snahy o určení původu slova jsou problematické. Umístění Žiži ani jeho funkce též jisté není, bylo však v areálu Hradu, neboť Poláci prchali i po opyši hradu, kdy jich bylo mnoho v úzké brance (patrně v oblasti dnešní Černé věže) umačkáno
Uprostřed hradu stál knížecí stolec v podobě kamene (" ... principali throno, quodam saxo ... in medio ciuitatis... " – letopis Vincentia pražského k r. 1142), na kterém probíhala slavnostní intronizace zvolených českých knížat nejméně do 12. století.
Zmiňuje se o něm též Kosmas k r. 1034(37) – slepý Jaromír vzal v kostele Sv. Jiří svého synovce Břetislava za ruku a "vedl ho ke knížecímu stolci, a jako vždy se děje při volbě knížete, házeli přes mříže hořejší síně peníze, deset tisíc nebo ještě více, mezi lidi, aby se netlačili na knížete sedícího na stolci, nýbrž raději chytali házené peníze".
K r. 1092 pak hovoří Kosmas o svém jmenovci: „A biskup Kosmas sám ho (Břetislava Mladšího) uvítal s duchovenstvem a velikým procesím v hradní bráně před kostelem Panny Marie (in porta civitatis ante templum sanctae Mariae) a dovedl ho ke stolci“.
Přesné umístění stolce (a sněmovního pole, které s ním možná souvisí) je předmětem sporů, předpokládalo se, že byl (dle výše zmíněných zdrojů) někde na Svatojiřském náměstí, nověji se uvažuje o místě na vrcholku kopce dle analogií se stolci v zahraničí, jsou i hypotézy o umístění na Staroměstském náměstí.
Více o prehistorii, počátcích hradiště a původu názvu 'Praha' .
Kostel mezi II. a IV. nádvořím
(tzv. Bořivojův kostel Panny Marie)
Dle písemných pramenů vybudoval někdy v letech 882-4 první historicky doložený a pokřtěný český kníže Bořivoj v Praze kostel Panny Marie, svatyni východního obřadu, druhý kostel v Čechách po Levém Hradci. Dle všeobecně platné interpretace se jedná o první stavební fázi kostelíku, jehož základy lze spatřit za prosklenou stěnou v průchodu mezi II. a IV. hradním nádvořím Pražského hradu. Dle informačního nápisu: "Tento chrám, nejstarší na Pražském hradě a druhý nejstarší v Čechách byl postaven v letech 882-4 na popud knížete Bořivoje I., stal se místem pohřbu knížete Spytihněva I. (+915) a jeho manželky (+918), byl přestavěn v 11. století a zanikl po požáru ve 13 století."
Přesné umístění Bořivojova kostelíku ani jeho charakter (obdélníková stavba či rotunda) nelze z písemných pramenů určit, dle Kristiánovy legendy stál "v samém sídle Praze". Kristián nazývá kostel basilikou, což by napovídalo obdélnému půdorysu, v té době však tak byly nazývány významné kostely. (Bořivoj postavil kostel na Levém Hradci po svém návratu z Velké Moravy, kde přijal křest z rukou arcibiskupa Metoděje, druha Cyrilova, při vzpouře českých velmožů byl vyhnán zpět na Moravu, avšak po porážce Strojmíra, který zatím v Čechách vládl, se vrátil znovu a založil kostel Panny Marie v Praze, patrně východního staroslověnského obřadu. Mimochodem, Bořivoj je uváděn jako první pokřtěný český kníže, avšak již k r. 845 jsou záznamy o křtu 14 českých velmožů patrně v tehdejší bavorské metropoli Řezně, pochopitelně se jednalo o obřad latinský. Žádné další konsekvence o nich však nejsou známy, například zda postavili svatyně, zda měli něco společného s Bořivojovými protivníky.)
Za pozornost stojí, že datace Kristiánovy legendy do konce 10. století byla mnohokrát zpochybněna (již Josefem Dobrovským), a označena jako podvrh ze 13.-14. století, právě tak, jako byla zpochybněna datace Života sv. Lidmily (známého pod úvodními slovy spisu Diffundente sole), který též měl pocházet z 10. století, avšak používal rytmické vzorce, známé až ve 13. století. (Nicméně stejně vehementní jsou názory, že jde skutečně o díla z 10. století.) Pouze v těchto sobě velmi podobných legendách je zmínka o Bořivojem založené "basilice" Panny Marie v Praze, a to ještě v Diffundente sole bylo slovo basilica doplněno až překladatelem, aby věta dávala smysl, ovšem smysl by měla i bez tohoto předmětu (místo "dal k poctě blahoslavené Panny Marie v městě Praze ... chrám vystavěti", by bylo "konal v městě Praze k poctě blahoslavené Panny Marie". Třetí zmínka je v Bödeckém rukopisu, který je však každopádně pozdější (12-13. století). V Gumpoldově legendě, která by měla být skutečně z 10. století, se o Bořivojovi vůbec nepíše, prvním zmíněným knížetem je zde Spytihněv. Takže věrohodnost písemných pramenů o Bořivojově kostelu Panny Marie není jednoznačná.
Hradní archeolog Ivan Borkovský, jehož velkým cílem bylo zmíněný kostel Panny Marie objevit, nalezl v letech 1930 a 1951–2 v oblasti vedle dnešního průchodu z druhého nádvoří do čtvrtého (u zahrady Na Baště), tedy zřejmě v byvším předhradí, základy drobné čtyřboké církevní stavby s apsidou, a navíc úsek zdiva, které leželo pod základy tohoto kostelíku. Toto hlubší zdivo považoval za zbytky původního Bořivojova kostela Panny Marie. Uvnitř půdorysu, jehož vnitřní rozměry jsou dle nákresu 5x4,4 metru, je umístěna velká zděná obdélníková či čtvercová tzv. tumba (správnější název by byl mausoleum), o délce 3,7 metru a nedochované šířce (tloušťka zdí je cca 0,4 m), v jejíž severní části byla zachována hrobka s ostatky připisovanými Bořivojovu synovi knížeti Spytihněvovi (895–915) a jeho manželce (jižní část tumby je zničena stavbou tereziánského Příčného traktu). (Ovšem mužská kostra by napovídala většímu stáří zemřelého.) Tumba vyplňuje skoro celý prostor stavby a byla zřejmě poměrně vysoká, Borkovský předpokládal, že liturgické obřady probíhaly v hypotetickém patře.
Již po zveřejnění nálezu se vyskytly pochybnosti o identitě této drobné stavby a bývala označována jako pouhá hrobní kaple. Nicméně Borkovský prosadil svoji hypotézu a donedávna platil či většinově dosud platí konsensus, že jde skutečně o Bořivojův kostel Panny Marie, na jehož základech byl později vybudován nový kostel (jehož základy můžeme dnes z průchodu vidět).
Tato druhá stavební fáze je datována do přelomu 11. a 12. století. Stavba definitivně zanikla zasypáním materiálem z příkopů hloubených kolem r. 1278.
Nicméně autor revizních průzkumů stavby Jan Frolík výslovně uvádí, že ze starší fáze kostela se nic nedochovalo, zdivo pokládané za starší fázi je pouhou výplní prohlubně terénu. Staršího původu (zřejmě z doby Spytihněvovy) je ovšem ona tumba (mausoleum) s poměrně masivními stěnami, proto byla vyslovena i domněnka, že původně mausoleum stálo na pohřebišti samostatně, ne v rámci kostela či kaple.
Z toho by ovšem vyplýval provokativní závěr, že žádný Bořivojův kostel na tomto místě neexistoval.
Hradní kostel Panny Marie je v pozdější literatuře zmíněn snad jen dvakrát – postřižiny sv. Václava, kde není kostel lokalizován, imponuje však jako prostorný: "i pozval kníže Vratislav jednoho biskupa s veškerým duchovenstvem, a ten, když odzpívali mši v kostele svaté Marie, vzal pacholíka a postavil jej na stupeň před oltářem...", dále pak jen k roku 1092, i tam je však umístění diskutabilní, jakož i že jde o tento původně Bořivojův kostel. Kostelů Panny Marie mohlo být více, bývaly zasvěceny některým z mariánských svátků (Nanebevzetí, Zvěstování ap.), ne samotné Panně Marii. Uvedená zmínka k r. 1092 (v hradní bráně před kostelem Panny Marie) by se mohla týkat tzv. kostela sv. Bartoloměje, jehož pozůstatky jsou zachovány pod III. nádvořím v místě, které leží jak proti západní (65 metrů), tak jižní bráně. Nakonec i sama "bazilika sv. Víta, Václava, Vojtěcha a Panny Marie" byla zasvěcena i Panně Marii, jistě nejdůležitější ze světců, a tak mohla být označována i jen jejím jménem.
Umístění Bořivojovy stavby mimo opevněný hradní areál po triumfálním obsazení hradiště nezní přesvědčivě.
V době před Borkovského nálezem existovalo více neprokázaných teorií o umístění kostela, mimo jiné i na Starém Městě, což prosazovali staroměstští archeologové...
Kostel svatého Jiří
Kolem r. 921 byla přímo v hradišti založena knížetem Vratislavem (syn Bořivoje a sv. Ludmily a bratr svého předchůdce Spytihněva) v předrománském (otónském) stylu bazilika sv. Jiří, vysvěcena byla v r. 925.
V roce 973 byl při kostele založen nejstarší klášter v Čechách, řádu benediktinek, jehož abatyší byla Marie (Mlada), sestra Boleslava II., tehdy došlo i k přestavbě chrámu do románské podoby. Po požáru v r. 1142 dostaly kostelní lodě téměř nynější podobu, počátkem 13. století byla přistavěna kaple sv. Ludmily.
Koncem 17. století byl kostel opatřen nynějším raně barokním průčelím, další barokní úpravy byly odstraněny při přestavbě 1888–1918.
více...
Kaple svatého Mořice
Základy biskupské kaple sv. Mořice z 11. století jsou dnes patrny pod deskou nacházející se mezi věží sv. Víta a Starým proboštstvím, k němuž kaple přiléhala. Původně románskou stavbu nechal zbarokizovat probošt J. Mayer, který působil v l. 1701–31. Kaple byla zbořena při přestavbě Hradu kolem r. 1880.
Zmíněné kapitulní proboštství vzniklo ze starého románského biskupského domu z 1. poloviny 11. století (podle něj byla nazvána Biskupská věž, která se nacházela v bezprostřední blízkosti vedle průjezdu z 2. nádvoří). Umístění kaple viz obrázek níže.
Kostel na III. nádvoří (svatého Bartoloměje)
Z prostoru bývalé baziliky sv. Víta začíná v nynějším podzemí druhdy nadzemní krytá chodba vedoucí do zaniklého kostela neznámé identity (nejčastěji je ztotožňován s kostelem sv. Bartoloměje, 
který dle listinných dokladů fungoval ve 12.–13. století, jiní jej připisují Panně Marii – místo výše uvedené lokalizace v průjezdu, či sv. Ondřejovi). Jeho dobře zachované zbytky včetně dlažby a pozůstatků oltáře jsou kryty betonovou deskou na sloupech pod dlažbou náměstí spolu s ostatními archeologickými nálezy. Podobná chodba vedla ze sv. Víta i do baziliky sv. Jiří. Zmíněnou desku s granodioritovým (hornina podobná žule) povrchem jeden až tři metry nad původním několikaúrovňovým nádvořím vybudoval Josip Plečnik při stavebních úpravách před r. 1929.
Kostel svatého Víta
Románská rotunda svatého Víta
Před rokem 935 (možná 930) byla knížetem Václavem založena rotunda 
svatého Víta v místě dnešní kaple sv. Václava katedrály, nad Svatováclavskou studánkou, jejíž voda stékala roklí k jihu. 
Bezprostředním podnětem se stala relikvie získaná od římského císaře Jindřicha I. – rámě sv. Víta.
Kníže Václav byl pohřben v jižní apsidě této rotundy v půdorysu nynějšího náhrobku, po třech letech od smrti sem byly jeho ostatky přemístěny ze Staré Boleslavi.
Vnitřní průměr rotundy činil 13 metrů, vnější cca 16 metrů, předpokládá, se že měla tři apsidy (základy jižní a severní apsidy jsou částečně zachovány v podzemí katedrály) a na západě obdélníkový přístavek (zřejmě portikus, možná opatřený věží).
V r. 1039 byly dle Kosmovy kroniky uloženy ostatky sv. Vojtěcha přinesené z Hnězdna v "přilehlém a jakoby v portiku toho kostela (rotundy sv. Víta) ležícím, kostelíku". Nicméně historici předpokládají, že se jednalo o interiér rotundy sv. Víta – severní apsidu nebo portikus.
Rotunda byla knížecím dvorským kostelem, v r. 973 se stala kostelem katedrálním v souvislosti se zřízením pražského biskupství (jedním z prvních biskupů byl Vojtěch).
Velkomoravské a české rotundy vznikaly (patrně po vzoru tradice římských okrouhlých hrobek stejného názvu) na paměť významných událostí ze života svatých či na paměť jejich mučednické smrti. Měly svým tvarem symbolizovat vesmír ovládaný Bohem.
Románská bazilika svatého Víta
Rok před smrtí Spytihněva II. byla na místě rotundy zahájena stavba románské baziliky sv. Víta s dvěma věžemi, s tehdy neobvyklými dvěma kněžištěmi a příčnou lodí kolmou na hlavní trojlodí. 
Východní kněžiště bylo zbudováno na základech rotundy. Stavba byla zahájena roku 1060 a po požáru roku 1091 znovu dokončena v roce 1096. Její rozměry byly 70 x 35 metrů, základy včetně fragmentů zdobených sloupů a dlažby jsou dochovány (jižní stěna příčné lodi je vidět pod již zmíněnou deskou mezi hlavní věží sv. Víta a Starým proboštstvím). Osa baziliky byla atypicky natočena proti směru hodinových ručiček oproti rotundě, katedrále a valné většině ostatních pražských kostelů, možná ne náhodou směřuje ke Staré Boleslavi.
Gotický chrám svatého Víta
Základní kámen gotické katedrály byl položen 21. 11. 1344 Karlem IV., arcibiskupem Arnoštem z Pardubic a Janem Lucemburským v souvislosti s povýšením pražského biskupství na arcibiskupství (30. 4. téhož roku). Architektem byl Matyáš z Arrasu a po jeho smrti (1352) Petr Parléř a jeho synové. Stavba byla přerušena husitskými válkami, chór byl zazděn provizorní stěnou s rozetami (růžicemi), které byly v 16. století zazděny a stěna opatřena freskou . 
Ludvík Jagellonský v l. 1509–11 a Leopold I. 1673 se pokusili o dostavbu chrámu, to se však podařilo až na přelomu 19. a 20. století Svatovítské jednotě. 1. 10. 1873 byl položen základní kámen k dostavbě chrámu dle projektu Josefa Mockera, po jeho smrti ve stavbě pokračoval Kamil Hilbert. V r. 1929 byl dostavěný chrám vysvěcen u příležitosti milénia (tisíc let) zavraždění sv. Václava.
Rozměry chrámu jsou 124 x 60 metrů, hlavní věž je 96,5 metru vysoká, čelní věže 82 metrů, výška klenby je 33,2 metru.
V rámci katedrály je umístěno 19 kaplí.
Katedrála svatého Víta byla po roce 1989 přejmenována opět na katedrálu svatého Víta, Vojtěcha a Václava.
více...
Kostel Všech svatých
Kapitulní kostel Všech svatých byl postaven za Královským palácem (na obrázku vlevo palác, vpravo kostel), dnes je do něj vstup přímo z Vladislavského sálu.
Byl vybudován v l. 1370–87 Petrem Parléřem v gotickém slohu, v r. 1541 vyhořel a v l. 1579–80 renesančně přestavěn a rozšířen ke Královskému paláci. Sloužil kolegiátní kapitule, jejíž členové byli voleni výhradně z mistrů Karlova učení. Od r. 1788 byl soukromou kaplí za ním stojícího Ústavu šlechtičen.
V tumbě u vchodu jsou ostatky sv. Prokopa.
Kostelu předcházela románská kaple Všech svatých zmiňovaná ve 12. st., přestavěná v 60. letech 13. století. Měřila na délku 18 metrů i s apsidou oproti dnešní třicetimetrové podobě kostela, a byla umístěna v jeho jihozápadním kvadrantu.
Kaple svatého Vojtěcha
V prostoru před západním provizorním průčelím chrámu sv. Víta do jeho neogotické dostavby v 19. století stála desetiboká renesanční kaple sv. Vojtěcha nad Vojtěchovým hrobem, který zde byl zřízen údajně při budování gotické katedrály v r. 1396.
Oválně desetiboká renesanční kaple byla postavena patrně Oldřichem Aostalim v r. 1576 a v r. 1879 byla zbourána při dostavbě chrámu sv. Víta.
Hrobka sv. Vojtěcha zůstala uložena na stejném místě v ose nynějšího chrámu v úrovni hlavní věže, kde je vidět na podlaze lehce vyvýšený obdélník. Původně, v 19. století, bylo zamýšleno vystavět v tomto místě oltář sv. Vojtěcha, ale k realizaci nedošlo. V r. 1947 zde byl umístěn sádrový model sousoší sv. Vojtěcha, sv. Radima a Radly (mladšího bratra a staršího druha) od sochařky K. Vobišové-Žákové, v r. 1948 byl odstraněn, a v r. 2018 zde, resp. několik metrů západně od hrobky, bylo instalováno toto sousoší odlité z 320 kg stříbra.
