Bazilika a klášter sv. Jiří

Bazilika sv. Jiří je nejstarším kostelem latinského obřadu v Čechách.
Díváme-li se na panoráma Pražského hradu z dálky, dvojice prostých bílých věží sv. Jiří připomene románskou historii hradního komplexu. Přímo ze Svatojiřského náměstí je však vidět barokní průčelí s kaplí sv. Jana Nepomuckého; obejdeme-li kapli do Jiřské ulice, míjíme renesanční jižní portál následovaný románskou jižní věží zvanou Adam (je poněkud mohutnější než severní Eva) a dojdeme ke goticky vyhlížející kapli sv. Ludmily.
Nicméně nejvýrazněji působí románská povaha stavby a sv. Jiří je pokládán za nejvýznamnější a nejkrásnější románskou bazilikou na našem území.
Pro srovnání je zajímavé, že délka baziliky v dnešní podobě z r. 1142 je asi 44 metrů, délka zaniklé baziliky sv. Víta z l. 1060–96 byla 70 metrů.

Bazilika sv. Jiří

Jak již bylo zmíněno jinde, prvním kostelem na hradním návrší byl kostel sv. Marie, založený knížetem Bořivojem jako svatyně východního obřadu. O necelých 40 let později kolem r. 921 byl v hradním areálu založen Bořivojovým synem knížetem Vratislavem v předrománském (otónském) stylu kostel sv. Jiří latinského obřadu.
Vysvěcen byl v r. 925 za vlády Vratislavova syna sv. Václava při přenesení ostatků Václavovy babičky sv. Ludmily z Tetína do tohoto kostela (zřejmě do kaple pod dnešní jižní věží; kaple sv. Ludmily vznikla až později). V té době se stal kostel sv. Jiří hlavním sakrálním centrem v zemi (podřízeným řezenskému biskupství).

Boleslav I. zvaný Ukrutný, bratr, strůjce vraždy a nástupce sv. Václava, usiloval o zřízení biskupství v Praze, za tím účelem podporoval mučednický kult Václavův. Souhlas ke zřízení biskupství získala od papeže Boleslavova dcera Mlada (*930–935/945, +994), vyslaná do Říma, kde strávila nějakou dobu (966–7) v klášteře benediktinek, získala opatskou hodnost a nové jméno Maria. Biskupství bylo kvůli obstrukcím řezenského biskupa zřízeno definitivně až v r. 976.
Mlada dostala i souhlas ke zřízení prvního kláštera v Čechách, který pak byl založen snad v r. 976 (973) při kostele sv. Jiří Boleslavem II. Pobožným, bratrem Mlady. Tehdy došlo i k přestavbě chrámu do románské podoby.
Biskupským kostelem se stala rotunda sv. Víta a Boleslav II. věnoval kostel svatého Jiří benediktinkám.

Po úplném vypálení baziliky sv. Jiří v r. 1142 dostaly kostelní lodě téměř nynější podobu, počátkem 13. století byla přistavěna kaple sv. Ludmily, později Parléřem zvýšená o jedno patro.
Na počátku 16. století byly provedeny renesanční úpravy zejm. na jižní stěně kostela – jižní portál aj.

Koncem 17. století byl kostel opatřen nynějším raně barokním průčelím, počátkem 18. století přibyla barokní kaple sv. Jana Nepomuckého, vystupující z půdorysu baziliky na jihozápadě. Barokní úpravy interiéru byly odstraněny při přestavbě v l. 1888–1918, byl mj. vyměněn barokní strop za nynější plochý.

V šedesátých létech 20. století byl odstraněn mobiliář, protože stavba měla sloužit pouze jako koncertní síň.

V kostele sv. Jiří jsou uloženy ostatky některých nejstarších Přemyslovců – Vratislava, zakladatele chrámu, v gotické tumbě, Boleslava II. (byl uložen v třímetrové rakvi z dubového dřeva s osmi železnými kruhy), sv. Ludmily (v kapli sv. Ludmily) aj.

Klášter sv. Jiří

K bazilice přiléhá zmíněný klášter benediktinek, založený Boleslavem II. a jeho sestrou Mladou snad v r. 976 (973). Při posledních archeologických výzkumech byly nalezeny na Velkém dvoře zbytky románského zdiva, pokládaného za původní Mladin klášter, posléze se ukázalo, že jsou až z pozdější doby a že původní klášter byl z lehčích (dřevěných?) konstrukcí.
V období husitských válek byl klášter dočasně vyklizen.
V klášteře se sdružovaly neprovdané dcery panovníků a jiných významných osobnosti, abatyše měly vysokou prestiž, podílely se na korunovacích českých královen.
Nakonec byl zrušen a přeměněn na kasárna Josefem II. r. 1782.

Klášterními stavbami jsou obklopeny dva rajské dvory – Velký dvůr (II. dvůr) a Malý dvůr (III. dvůr, zahrada). Tzv. I. dvůr byl za vchodem do kláštera, který byl do 70. let 19. století umístěn v bývalém domě nejvyššího písaře na místě nynějšího Nového proboštství při severozápadní části kláštera.

Součástí kláštera je obdélníková barokní Kaple svaté Anny. Původní částečně zbořená románská stavba s apsidou a následná gotická kaple s polygonálním závěrem na tomto místě je označována jako Kaple Panny Marie.
Dříve se dle Borkovského předpokládalo, že zde stála od 10. století dřevěná kaple nad hrobem abatyše Mlady a ještě v témže století po požáru zde byla vystavěna předrománská kaple zděná. Podle Frolíkova revizního posouzení dokumentace nebyla existence zděné kaple z 10. století potvrzena a předpokládá se, že dřevěná stavba přetrvala až do 12. století, kdy byla při požáru hradu v r. 1142 zničena a posléze nahrazena románskou zděnou kaplí. Na druhou stranu, nalezená vrstva spáleniště je nejspodnější vrstvou přímo na břidlicovém podloží. Zdá se málo pravděpodobné, aby až do požáru v roce 1142 neměla předpokládaná dřevěná kaple zpevněnou podlahu, a proto se dle Cinerta může jednat o pozůstatek požáru staršího a románská kaple mohla vzniknout již v průběhu 11. století.

Též bylo vyloučeno, že by kostra v centrálním hrobu kaple patřila zakladatelce kláštera Mladě-Marii, jak se předpokládalo, protože se jedná o kostru mladého jedince, dle genetického výzkumu bylo nedávno dokonce určeno, že kostra patřila mladému muži, spekuluje se o synovi Boleslava II, Václavovi.

Základy románské kaple s apsidou byly odkryty pod podlahou nynější barokní obdélníkové kaple a části románského nadzemního zdiva v hmotě jejího zdiva. Barokní kaple je vůči románské posunuta o 4 metry k východu, západní portál románské kaple se tedy nacházel až v prostoru dnešní východní křížové chodby Velkého rajského dvora a románský apsidový závěr ve čtvrtině délky gotické a barokní stavby. Vnitřní rozměry románské kaple jsou cca 14x5 metrů, vnější 16x7. Gotická podoba kaple měla stejnou dispozici a větší část zdiva jako kaple nynější, ale měla polygonální závěr. V centru východní zdi nynější stavby bylo zazděno nyní odkryté vysoké gotické okno.

Fotogalerie

Mapka