Fotogalerie

Chrámy a svatyně

V areálu Pražského hradu byla v průběhu věků založena řada kostelů a kapli, z nichž některé zanikly. Nejvýznamnější jsou samozřejmě katedrála Sv. Víta,a bazilika Sv. Jiří, které zde mají vlastní stránky. První křesťanskou stavbou byl zaniklý kostel Panny Marie, ještě před ním zde pravděpodobně stála pohanská svatyně jménem Žiži.

Žiži

Kostel Panny Marie
Kostel sv. Jiří
Kaple sv. Mořice
Kostel sv. Bartoloměje
Kostel sv. Víta (rotunda, románská bazilika, gotická katedrála)
Kostel Všech svatých
Kaple sv. Vojtěcha
Kaple sv. Kříže

Žiži

… et ascendens noctu in media urbe eminenciorem locum, qui dicitur Zizi, tuba intonat et clara voce clamans ingeminat: Fugiunt, fugiunt Polonii confusi turpiter, irruite, irruite armati Boemii acriter … 
(... a vystoupiv v noci uprostřed města (hradiště) na vyvýšené místo, které se nazývá Zizi, rozezněl troubu a zvučným hlasem vykřikoval: Prchají, prchají, Poláci potupně zděšení, perte je, perte rychle, čeští zbrojenci …)

Tak zapsal kronikář Kosmas (*1045) v Cosmae Pragensis Chronica Boemorum k roku 1002 (událost se však stala r. 1004) o knížecím důvěrníkovi, který takto obrátil Poláky, obsadivší Hrad, na útěk.

Archeologové nalezli v oblasti Starého proboštství  vedle Sv. Víta skutečně známky bývalé skalnaté vyvýšeniny (nejvyšší bod byl pod zaniklým kostelem sv. Mořice) a vedle, před dnešním obeliskem, pohřebiště z předkřesťanské doby (před r. 882) s hroby několika bojovníků. Tyto indicie, a možná i fakt, že tak příhodné místo nebylo na rozdíl od okolí hustěji obydleno, vedly k uznávané hypotéze, že zde stála slovanská svatyně jménem Žiži. Mohou ovšem být i jiné výklady Odkaz.

Romantická představa Žiži z počátku XXI. století

Původ slova žiži (Žiži, Żiżi, Zizi, Ziscis, Sizi, Sixi, Zizi Budyšínský rukopis Kosmovy kroniky, přemalováno) je dle Borkovského odvozen od slova žár, žhnouti, dle jiných pramenů od staroslověnského sieža (sezení), tato dvě slova ovšem spolu mohou souviset. V jihoslovanských jazycích znamená "u žiži" "v ohnisku". Hledá se i souvislost s keltskou a germánskou bohyní kojení jménem Ciza (srov. cicať, žižlat).

Různé varianty názvu pocházejí z různých přepisů kroniky, jejíž originál se nezachoval, tedy uvedené snahy o určení původu slova jsou problematické. Umístění ani jeho funkce Žiži též jisté není, bylo však v areálu Hradu, neboť Poláci prchali i po opyši hradu, kdy jich bylo mnoho v úzké brance (patrně v oblasti dnešní Černé věže) umačkáno

Uprostřed hradu stál knížecí stolec v podobě kamene ("... principali throno, quodam saxo ... in medio ciuitatis..." – letopis Vincentia pražského k r. 1142), na kterém probíhala slavnostní intronizace zvolených českých knížat nejméně do 12. století.
Zmiňuje se o něm též Kosmas k r. 1034(37) – slepý Jaromír vzal v kostele Sv. Jiří svého synovce Břetislava za ruku a "vedl ho ke knížecímu stolci, a jako vždy se děje při volbě knížete, házeli přes mříže hořejší síně peníze, deset tisíc nebo ještě více, mezi lidi, aby se netlačili na knížete sedícího na stolci, nýbrž raději chytali házené peníze".
K r. 1092 pak hovoří Kosmas o svém jmenovci: „A biskup Kosmas sám ho (Břetislava Mladšího) uvítal s duchovenstvem a velikým procesím v hradní bráně před kostelem Panny Marie (in porta civitatis ante templum sanctae Mariae) a dovedl ho ke stolci“.

Přesné umístění stolce (a sněmovního pole, které s ním možná souvisí) je předmětem sporů, předpokládalo se, že byl (dle výše zmíněných zdrojů) někde na Svatojiřském náměstí, nověji se uvažuje o místě na vrcholku kopce dle analogií se stolci v zahraničí, jsou i hypotézy o umístění na Staroměstském náměstí.

Více o prehistorii, počátcích hradiště a původu názvu 'Praha' Odkaz.

Kostel mezi II. a IV. nádvořím (Panny Marie)

Kolem r. 882-4 vybudoval první historicky doložený a zároveň první pokřtěný český kníže Bořivoj kostel Panny Marie, svatyni východního obřadu.Základy kostela Panny Marie Kostel Panny MarieUmístění kostelíku nelze z písemných pramenů určit, po nalezení základů církevní stavby (v 50. létech 20. století) v oblasti dnešního průchodu z druhého nádvoří do čtvrtého (u zahrady Na Baště ), se vesměs předpokládá, že se jedná o tento kostel – stáří odpovídá archeologickým nálezům (náušnice aj.). Na půdorysu této svatyně vystavěl Bořivojův syn a nástupce Spytihněv nový kostel podobného charakteru. Měl opět podobu prosté jednolodní stavby s apsidou, v interiéru byl odkryt hrob s ostatky připisovanými knížeti Spytihněvovi (895–915) a jeho manželce. Zbytky obdélníkových základů s apsidou  Slovníček a oltářní mensou (obětním stolem) lze dnes z průchodu spatřit. Jednalo se o kamennou stavbu, zatímco jiné budovy hradiště byly dřevěné, obehnané hliněnými valy. Stavba byla umístěna vně tehdejšího hradiště na předhradí (snad prý proto, že pohanský kult soustředěný na Žiži byl v době prvního pokřtěného knížete Bořivoje ještě příliš silný). Kostel zanikl na počátku 14. století.

Identita této stavby jakožto kostela Panny Marie byla opakovaně zpochybňována.

odrážka

Kostel svatého Jiří

Výřez z kresby J.D.Hubera z r. 1769.Kolem r. 921 byla přímo v hradišti založena knížetem Vratislavem (syn Bořivoje a sv. Ludmily a bratr svého předchůdce Spytihněva) v předrománském (otónském) stylu bazilika sv. Jiří, vysvěcena byla v r. 925.
V roce 973 byl při kostele založen nejstarší klášter v Čechách, řádu benediktinek, jehož abatyší byla Marie (Mlada), sestra Boleslava II., tehdy došlo i k přestavbě chrámu do románské podoby. Po požáru v r. 1142 dostaly kostelní lodě téměř nynější podobu, počátkem 13. století byla přistavěna kaple sv. Ludmily.
Koncem 17. století byl kostel opatřen nynějším raně barokním průčelím, další barokní úpravy byly odstraněny při přestavbě 1888–1918.
více...

odrážka

Kaple svatého Mořice

Kaple sv. Mořice, výřez z litografie F.X.Sandmana z r. 1840.Základy biskupské kaple sv. Mořice z 11. století jsou dnes patrny pod deskou nacházející se mezi věží sv. Víta a Starým proboštstvím, k němuž kaple přiléhala. Původně románskou stavbu nechal zbarokizovat probošt J. Mayer, který působil v l. 1701–31. Kaple byla zbořena při přestavbě Hradu kolem r. 1880.
Zmíněné kapitulní proboštství vzniklo ze starého románského biskupského domu z 1. poloviny 11. století (podle něj byla nazvána Biskupská věž, která se nacházela v bezprostřední blízkosti vedle průjezdu z 2. nádvoří). Umístění kaple viz obrázek níže.

Kostel na III. nádvoří (svatého Bartoloměje)

Nákres dispozice základů kostela sv. Bartoloměje na 3. hradním nádvoří.Z prostoru bývalé baziliky sv. Víta začíná v nynějším podzemí druhdy nadzemní krytá chodba vedoucí do zaniklého kostela neznámé identity (nejčastěji je ztotožňován s kostelem sv. Bartoloměje, Fotografie základů kostela sv. Bartoloměje z doby, kdy byly odkryty.který dle listinných dokladů fungoval ve 12.–13. století, jiní jej připisují Panně Marii – místo výše uvedené lokalizace v průjezdu, či sv. Ondřejovi). Jeho dobře zachované zbytky včetně dlažby a pozůstatků oltáře jsou kryty betonovou deskou pod dlažbou náměstí spolu s ostatními archeologickými nálezy. Podobná chodba vedla ze sv. Víta i do baziliky sv. Jiří. Zmíněnou desku s grandioritovým (hornina podobná žule) povrchem jeden až tři metry nad původním několikaúrovňovým nádvořím vybudoval Josip Plečnik při stavebních úpravách před r. 1929.

odrážka

Kostel svatého Víta


Románská rotunda svatého Víta

Před rokem 935 (možná 930) byla knížetem Václavem založena rotunda  Slovníček svatého Víta v místě dnešní kaple sv. Václava katedrály, nad Svatováclavskou studánkou, jejíž voda stékala roklí k jihu.
Nákres rotundy sv. VítaBezprostředním podnětem se stala relikvie získaná od římského císaře Jindřicha I. – rámě sv. Víta.
Kníže Václav byl pohřben v jižní apsidě této rotundy v půdorysu nynějšího náhrobku, po třech letech od smrti sem byly jeho ostatky přemístěny ze Staré Boleslavi.
Vnější průměr rotundy činil 13 metrů, předpokládá, se že měla tři apsidy (základy jižní a severní apsidy jsou částečně zachovány v podzemí katedrály) a na západě obdélníkový přístavek (zřejmě portikus, možná opatřený věží). 
V r. 1039 byly dle Kosmovy kroniky uloženy ostatky sv. Vojtěcha přinesené z Hnězdna v "přilehlém a jakoby v portiku toho kostela (rotundy sv. Víta) ležícím, kostelíku". Nicméně historici předpokládají, že se jednalo o interiér rotundy sv. Víta – severní apsidu nebo portikus. 
Rotunda byla knížecím dvorským kostelem, v r. 973 se stala kostelem katedrálním  Slovníček v souvislosti se zřízením pražského biskupství (jedním z prvních biskupů byl Vojtěch).
Velkomoravské a české rotundy vznikaly (patrně po vzoru tradice římských okrouhlých hrobek stejného názvu) na paměť významných událostí ze života svatých či na paměť jejich mučednické smrti. Měly svým tvarem symbolizovat vesmír ovládaný Bohem.

Románská bazilika svatého Víta

Nákres Baziliky sv. Víta.Rok před smrtí Spytihněva II. byla na místě rotundy zahájena stavba románské baziliky  Slovníček sv. Víta s dvěma věžemi, s tehdy neobvyklými dvěma kněžištěmi a příčnou lodí kolmou na hlavní trojlodí. Krypta sv. Kozmy a Damiána ve východní části baziliky sv. Jiří v podzemí svatovítské katedrály.Východní kněžiště bylo zbudováno na základech rotundy. Stavba byla zahájena roku 1060 a po požáru roku 1091 znovu dokončena v roce 1096. Její rozměry byly 70 x 35 metrů, základy včetně fragmentů zdobených  sloupů a dlažby jsou dochovány (jižní stěna příčné lodi je vidět pod již zmíněnou deskou mezi hlavní věží sv. Víta a Starým proboštstvím). Osa baziliky byla atypicky natočena proti směru hodinových ručiček oproti rotundě, katedrále a valné většině ostatních pražských kostelů, možná ne náhodou směřuje ke Staré Boleslavi.

Gotický chrám svatého Víta

Základní kámen gotické katedrály byl položen 21. 11. 1344 Karlem IV., arcibiskupem Arnoštem z Pardubic a Janem Lucemburským v souvislosti s povýšením pražského biskupství na arcibiskupství (30. 4. téhož roku). Architektem byl Matyáš z Arrasu a po jeho smrti (1352) Petr Parléř a jeho synové. Stavba byla přerušena husitskými válkami, chór byl zazděn provizorní stěnou s rozetami (růžicemi), které byly v 16. století zazděny a stěna opatřena freskou  Slovníček.
Fotografie - dostavba chrámu sv. Víta.Ludvík Jagellonský v l. 1509–11 a Leopold I. 1673 se pokusili o dostavbu chrámu, to se však podařilo až na přelomu 19. a 20. století Svatovítské jednotě. 1. 10. 1873 byl položen základní kámen k dostavbě chrámu dle projektu Josefa Mockera, po jeho smrti ve stavbě pokračoval Kamil Hilbert. V r. 1929 byl dostavěný chrám vysvěcen u příležitosti milénia (tisíc let) zavraždění sv. Václava.
Rozměry chrámu jsou 124 x 60 metrů, hlavní věž je 96,5 metru vysoká, čelní věže 82 metrů, výška klenby je 33,2 metru.
V rámci katedrály je umístěno 19 kaplí.
Katedrála svatého Víta byla po roce 1989 přejmenována opět na katedrálu svatého Víta, Vojtěcha a Václava.
více...

odrážka

Kostel Všech svatých

Výřez z veduty: kostel všech Svatých ještě oddělený od Starého paláce.  Kapitulní kostel Všech svatých byl postaven za Královským palácem (na obrázku vlevo palác, vpravo kostel), dnes je do něj vstup přímo z Vladislavského sálu.
Byl vybudován v l. 1370–87 Petrem Parléřem, v r. 1541 vyhořel a v l. 1579–80 renesančně přestavěn a rozšířen ke Královskému paláci. Sloužil kolegiátní kapitule, jejíž členové byli voleni výhradně z mistrů Karlova učení. Od r. 1788 byl soukromou kaplí za ním stojícího Ústavu šlechtičen.
V tumbě  Slovníček u vchodu jsou ostatky sv. Prokopa.

Kostelu předcházela románská kaple Všech svatých zmiňovaná ve 12. st., přestavěná v 60. letech 13. století.

odrážka

Kaple svatého Vojtěcha

Kaple sv. Vojtěcha u západního průčelí nedostavěného chrámu. V prostoru před západním provizorním průčelím chrámu sv. Víta do jeho neogotické dostavby v 19. století stála desetiboká renesanční kaple sv. Vojtěcha nad Vojtěchovým hrobem, který zde byl zřízen při budování gotické katedrály údajně v r. 1396.

Oválně desetiboká renesanční kaple byla postavena patrně Oldřichem Aostalim v r. 1576 a v r. 1879 byla zbourána při dostavbě chrámu sv. Víta.

Hrobka sv. Vojtěcha zůstala uložena na stejném místě v ose nynějšího chrámu v úrovni hlavní věže, kde je vidět na podlaze lehce vyvýšený obdélník. Původně, v 19. století, bylo zamýšleno vystavět v tomto místě oltář, ale k realizaci nedošlo. Ostatky sv. Vojtěcha jsou od 19. století umístěny v plátěném stánku v zasklené schráně oltáře v kapli sv. Jana Nepomuckého (zvané též Vlašimská či Svatovojtěšská) v jihovýchodní části chóru katedrály.

Sv. Vojtěch (Adalbert), z rodu Slavnikovců, druhý pražský biskup,  zahynul mučednickou smrtí při misii v Prusích údajně u hradu Chollin (Pacholy) jižně od jezera Družno v pátek 23. 4. 997, ostatky byly dle tradice uloženy v klášteře v polském Třemešně a v r. 1000 přeneseny do nedalekého Hnězdna. V r. 999 byl Vojtěch prohlášen za svatého a v roce 1037 byla část jeho ostatků převezena z Hnězdna do Prahy (další relikvie jsou na jiných místech Evropy).
Kronikář Kosmas uvádí k l. 1059–60 toto: "Když kníže Spytihněv přijel k svátku svatého Václava do Prahy, viděl, že kostel svatého Víta není tak veliký, aby stačil lidu sbíhajícímu se k svaté slavnosti – ten kostel vystavěl někdy sám svatý Václav k podobenství kostela římského okrouhlý, v něm i tělo téhož svatého Václava odpočívalo – a rovněž i druhý kostelík, přilehlý a jakoby (téměř) v portiku toho kostela ležící, kde uprostřed na velmi těsné ploše byl hrob (mausoleum) svatého Vojtěcha. Uznal, že bude nejlepší, aby oba zbořil a vystavěl jeden velký kostel oběma patronům, vyměřil hned místo kostela, položil základy, dílo rostlo, zdvihla se zeď, ale jeho šťastné začátky přetrhla již v následujícím roce nevčasná smrt."
Dle A: Podlahy byly ostatky sv. Vojtěcha uloženy nejprve v prostorách Svatovítské rotundy, brzy pak byl vybudován dotyčný kostelíček. (S trochou fantazie by hypoteticky mohl být i na místě dnešní hrobky vzdálen cca 8 metrů po straně od předpokládaného portiku rotundy.)   

Umístění hrobky v bazilice sv. Víta založené v r. 1060 není známo, předpokládá se centrální část lodě, ovšem Ant. Podlaha uvádí, že v nové této svatyni byla pro hrob sv. Vojtěcha zřízena zvláštní kaple. Opět lze spekulovat, že hrobka mohla zůstat na svém místě a byla by umístěna při severní zdi kaple sv. Tomáše na severním boku baziliky (podobně jako na druhé straně baziliky hrob sv. Václava). Historici to ovšem nepředpokládají.

V r. 1396 byl vybudován uprostřed tehdy budované a nedokončené hlavní lodě gotické katedrály (tj. na dnešním místě) gotický náhrobek sv. Vojtěcha, a 23. dubna 1396 (kupodivu v den 399. výročí smrti) do něj byly uloženy Vojtěchovy ostatky. Mramorový náhrobek popukal při požáru v r. 1541 a následně v r. 1576 byla postavena výše uvedená renesanční desetiboká kaple. Jsou dohady, že již Petr Parléř vystavěl nad náhrobkem oválnou, snad dvanáctistěnnou, kapli a renesanční kaple její tvar napodobila.

Všeobecně se uvádí, že zatímco ostatky sv. Václava měly a mají zůstat na věčné časy na svém místě od svého přenesení do Prahy, svatý Vojtěch prý takové štěstí neměl a ostatky byly uloženy nejdříve ve Svatovítské rotundě, pak přeneseny do baziliky, zřejmě do centra hlavní lodě, a pak opět na jiné místo – do hrobky ve střední ose katedrály. Výše uvedené indicie ovšem naznačují, že by i sv. Vojtěch, světec s obdobným významem jako sv. Václav, mohl ono štěstí mít a mausoleum v románském kostelíčku, hrobka v kapli baziliky i hrobka v ose katedrály by mohly být stále na stejném místě. Nicméně jde pouze o spekulaci autora tohoto textu a odborníci na románskou akropoli toto nepřipouštějí

odrážka

Kaple svatého Kříže

Kaple sv. Kříže  Mohutná jednolodní kaple sv. Kříže stojí v jihovýchodním rohu druhého hradního nádvoří přiléhajíc k jižnímu křídlu Nového paláce.

Byla postavena při přestavbě hradu za Marie Terezie A. Luragem v l. 1756–64, zevně klasicistně přestavěna 1852–56, vnitřek upraven novobarokně v témže období. Je známa sochami sv. Petra a Pavla od E. Maxe z r. 1854 a sv. Jana Nepomuckého od téhož autora.

Kaple sv. Kříže nahradila co do funkce tzv. Oktogonální (osmibokou) kapli sv. Václava z l. 1644–47 (Miseroni & Mattei) procházející několika patry kousek východněji na styku středního a jižního křídla Nového paláce, oktogon je nyní využíván pro slavnostní účely. A jejím předchůdcem byla kaplička sv. Václava při letních císařských pokojích v arkýřovém přístavku z r. 1635.

 
Fotogalerie