Fotogalerie

Hradní domy a paláce


Impozantní věže sv. Víta a sv. Jiří se vypínají nad obytnými stavbami hradního areálu. Na samém počátku hradiště vznikl předchůdce Starého královského paláce, kolem něj pak biskupský dům a stavby dalších církevních i světských hodnostářů, kláštery a hospodářská stavení. Postupem věků se obytné stavby měnily a rostly v souladu s dobovými potřebami a panujícím slohem.
Pouze Starý královský palác zůstal téměř ve své středověké až renesanční podobě, obklopený při pohledu z od řeky tzv. městským traktem zleva a dalšími dvěma pozdně barokními paláci vpravo. Během historie hradního areálu dali panovníci několikrát přednost pohodlnějším residencím ve městě (či většina Habsburků ve Vídni), přičemž hrad chátral, a je podivuhodné a v Evropě neobvyklé, že president Masaryk a jeho následovníci ponechali své sídlo na Pražském hradě.

Starý královský palác
Staré proboštství
Jiřský klášter
Zaniklý Klášter kapituly sv. Víta
Staré purkrabství
Španělský sál, Rudolfova galerie a Matyášova brána 
Ústav šlechtičen a Lobkovický palác
Zlatá ulička a domy u severní hradby 
Nové proboštství 

Starý královský palác

Starý královský palác Soběslav I. vystavěl po r. 1125 na místě staršího roubeného knížecího obydlí románský kamenný palác, který pak Karel IV. ve 14. století velkoryse přestavěl v gotickém slohu. Další zásadní přeměnou prošel palác za vlády Vladislava Jagellonského po r. 1483, kdy vznikl především velkolepý tzv. Vladislavský sál o rozměrech 62 x 16 metrů a výšce 13 metrů s pozdně gotickou klenbou a již raně renesančními okny a Ludvíkovo křídlo vybíhající z jižní fronty nad Malou Stranu. I při pozdějších rozsáhlých přeměnách hradu zůstal charakter stavby neporušen, přibylo jen nenápadné jižní Tereziánské křídlo na místě původní hradby za Marie Terezie.
Více...

Staré proboštství

  Na skalnatém hřbetě, snad přímo na místě pohanské svatyně Žiži, byl postaven před r. 1060 pravděpodobně nejstarší kamenný obytný dům v Čechách, sídlo biskupa (prvním pražským biskupem byl od r. 976 Dětmar následovaný sv. Vojtěchem, tato archeologicky doložená kamenná stavba sloužila patrně až jejich následovníkům, před ní zde stály dva dřevěné sruby). Při tomto Biskupském dvoře byla postavena kaple sv. Mořice .

Po požáru byl dům znovu postaven ve větším měřítku v polovině 12. století, později byly provedeny úpravy v době gotické a renesanční, dnešní stavba nese raně barokní podobu z poloviny 17. století (je přičítána architektu F. Carattimu).

Sv. Václav na St. Proboštství V r. 1486 získala Biskupský dům Svatovítská kapitula  Slovníček, stal se sídlem probošta  Slovníček a je dnes nazýván Starým proboštstvím (Nové proboštství bylo postaveno v l. 1877-8) na severní straně Svatojiřského náměstí.

Tympanon St. proboštství Při rozsáhlých úpravách hradního areálu byla kolem r. 1880 zbořena kaple sv. Mořice, jejíž základy lze spatřit spolu se základy baziliky sv. Víta pod deskou mezi Starým proboštstvím a katedrálou.

Přechodně, v období ČSSR, sloužilo Staré proboštství jako Kulturní dům zaměstnanců Kanceláře prezidenta republiky.


Jiřský klášter

Průčelí kostela sv. Jiří První klášter na našem území založil Boleslav II. Pobožný se svou sestrou Mladou Přemyslovnou v r. 973 při kostele sv. Jiří.

Mlada Přemyslovna, dcera Boleslava I. Ukrutného (bratra, nástupce a strůjce vraždy sv. Václava), se narodila ve 30. letech 10. století (930–935 či 945), zemřela patrně v r. 994, pobývala v letech 966-7 v římském benediktinském klášteře sv. Anežky, získala od papeže souhlas ke zřízení biskupství v Praze a ke stavbě kláštera. Přivedla do Prahy řádové sestry z Říma a další přibrala na cestě evropskými zeměmi. V r. 973 bylo zřízeno biskupství a založen klášter, první biskup Dětmar byl ustanoven až v r. 976, průtahy byly způsobeny nesouhlasem řezenského biskupa, který dosud Čechy spravoval. Mlada se stala první abatyší kláštera pod řádovým jménem Maria. Biskupským kostelem se stala rotunda sv. Víta a kostel sv. Jiří byl Boleslavem předán klášteru.

Klášterními stavbami jsou obklopeny dva rajské dvory - Velký dvůr (II. dvůr) a Malý dvůr (III.

dvůr, zahrada). Tzv. I. dvůr byl za vchodem do kláštera, který byl do 70. let 19. století umístěn v bývalém domě nejvyššího písaře na místě nynějšího Nového proboštství při severozápadní části kláštera. Součástí kláštera je mj. kaple sv. Marie, kde byly nalezeny ostatky pravděpodobně abatyší Mlady, Anežky a Kunhuty.
Při posledních archeologických výzkumech byly nalezeny na Velkém dvoře kláštera zbytky románského zdiva pokládaného za původní Mladin klášter, posléze se ukázalo, že jsou až z pozdější doby a původní klášter byl tedy patrně roubený.
V období husitských válek byl klášter dočasně vyklizen.
V klášteře se sdružovaly neprovdané dcery panovníků a jiných významných osobnosti, abatyše kláštera měly vysokou prestiž, podílely se na korunovacích českých královen spolu s biskupem.
Klášter byl zrušen a přeměněn na kasárna Josefem II. v r. 1782.

 

Zaniklý Klášter kostela pražského sv. Víta, Václava a Vojtěcha

Spytihněv II. zahájil v r. 1060 krátce před svou smrtí přestavbu rotundy sv. Víta na románskou baziliku  Slovníček. K bazilice na severu přiléhal velmi podobným způsobem jako u sv. Jiří komplex sídla kanovníků pražské kapituly  Slovníček (nazývaný později Klášter kostela pražského) s kapitulní síní, ambitem  Slovníček kolem rajského dvora  Slovníček a kaplí sv. Michala. Klášter přiléhal na severu k bazilice, zabíral přibližně oblast severní lodě a Staré sakristie nynější katedrály a kapitulní síň vybíhala přes dnešní Vikářskou uličku do půdorysu nynější budovy Kapitulního děkanství. Budovy kláštera i románské baziliky byly zbořeny v souvislosti s výstavbou gotické katedrály.

Bazilika sv. Víta byla spojena dvěma nadzemními chodbami s bazilikou a klášterem sv. Jiří na východě a s kostelíkem sv. Bartoloměje na jihu.

Staré purkrabství

 Nevelká věž Starého purkrabství  Slovníček vytváří spolu s Černou věží a Daliborkou rovnostranný trojúhelník na nejvýchodnějším a nejnižším místě Pražského hradu. Purkrabská a Černá věž Staré purkrabstvíV masivu východní části purkrabství je i pozůstatek románské vížky, která patrně sloužila jako obydlí hradního kastelána - před zřízením úřadu nejvyššího purkrabí. V budově purkrabství se usídlil v r. 1335 Karel IV. po svém příjezdu do Prahy, kdy nalezl královský palác v neobyvatelném stavu. Současná podoba je v renesančním a raně barokním slohu. Tato část Hradu byla nazývána v 19. století Hradem sv. Václava a vyprávělo se, že právě zde prý bylo původní srdce hradu, název Hrad sv. Václava zavedl kdysi Karel IV. pro celý Hrad.

V 60. letech 20. století za ČSSR bylo purkrabství spojeno v jeden areál s Malým lobkovickým palácem a domem U Zeleného ořechu v Dům dětí – perličkou je osud bronzové sochy chlapce s názvem "Mládí" od M. Zeta, které nechala manželka prezidenta Novotného upilovat z mravnostních důvodů penis, ten pak byl na sošino tělo opět přivařen za Pražského jara.

Španělský sál, Rudolfova galerie a Matyášova brána

Nový palác z jihu Smrtí Ludvíka Jagellonského skončila etapa Pražského hradu jako středověkého sídla. Nastoupivší Habsburkové si potrpěli na luxus a reprezentativnost. Vybudovali za Jelením příkopem Královskou zahradu s letohrádkem královny Anny (1534), opustili Starý palác a začli stavět nové honosné budovy na místě jagellonského tzv. Nového královnina paláce , který se prakticky nedochoval (vyhořel) a dál podél původní jižní románské hradby. Označení Nový palác se přenášelo vždy na další královské či císařské obydlí, vystavěné v dobovém moderním duchu vedle Starého paláce, který zůstal pietně zachován.

Rudolf II. zřídil hvězdářskou observatoř na Biskupské (Matematické) věži a Bílá věž se zvala Iluminační podle tam pořádaných ohňostrojů. Ke zdi, do které byly tyto věže zavzaty, nechal Rudolf přistavět tzv. Širokou chodbu, která spojovala Nový královský palác (tzv. letní pokoje) s Rudolfovou obrazárnou  a Španělským sálem , které vznikly v patře nad stájemi vedle slévárny v severozápadní části hradu. Široká chodba byla dále vedena přes Prašný most (v druhém patře mostu) do zahrad, kde se dřevěné chodby větvily do jednotlivých staveb - Rudolf II. se v časech svého podivínství stranil lidí, zahrady byly přístupny obecenstvu z vyšších vrstev. Název Španělský sál souvisí s tím, že luxusní způsob života byl importován z druhé habsburské državy Španělska. Sál byl podepřen řadou sloupů, které byly odstraněny při barokní rekonstrukci, dnešní podoba vznikla pseudobarokní úpravou v r. 1865-8. Z jedné z Rudolfových koníren v přízemí tohoto traktu je nyní Obrazárna Pražského hradu.

Rudolfův nástupce Maxmilián pokračoval s výstavbou budov okolo II. nádvoří, tehdy vznikla Matyášova brána  z r. 1614, zabudovaná nyní částečně do Příčného traktu oddělujícího I. a II. hradní nádvoří.

Zmíněnou západní hradbu s Širokou chodbou přetvořil v souvislé obytné křídlo mezi II. a III. nádvořím  v l. 1638–1644 architekt G. Mathei za vlády Ferdinanda III jako obydlí pro fraucimór (doprovod císařovny)  Slovníček.

Nový palác Marie Terezie

Třetí nádvoří z věže sv. Víta Současná podoba fronty staveb západně od Starého paláce, postavených na původní románské jižní hradbě a bývalém hradním příkopu u III. nádvoří, které se někdy říká Městský trakt podle umístění nad městem, pochází z doby Marie Terezie a jejího dvorního stavitele Pacassiho z let 1755–1761. Trakt je postaven ve slohu vídeňského klasicizujícího baroku s rokokovými prvky v interiérech (a byl později obohacen o Plečnikovy úpravy z první čtvrtiny 20. století). Při pohledu ze III. nádvoří od pravého (jihozápadního) rohu v sobě obsahuje tento jednolitý komplex bývalý Rudolfův Nový palác, Nové stavení (Palác císařovny), které nechal zbudovat Ferdinand III. pro svou manželku Marii Annu Španělskou a Maxmiliánovy kuchyně. Třetí nádvoří a městský trakt V posledním domě, přiléhajícím těsně ke Starému paláci, je Plečnikem vyzdobené Býčí schodiště do Jižních zahrad. Ve zmíněném jihozápadním rohu se nachází bývalá tzv. Oktogonální (osmiboká) kaple sv. Václava z r. 1644 procházející několika patry, Plečnikovo Býčí schodiště která byla zrušena a nahrazena mohutnou kaplí Sv. Kříže z r. 1756–64 přiléhající k jižnímu křídlu v místě druhého nádvoří. Do r. 1775 se trakt postupně rozrostl kolem celého druhého nádvoří (Střední, Severní a Příčné křídlo) a vybíhají z něho dvě boční křídla obklopující Čestný dvůr (I. nádvoří). Matyášova brána byla zavzata do Příčného křídla a při vstupu do Čestného dvora byla vystavěna nová brána opatřená sousoším zápasících gigantů od I. Platzera.

V současné době slouží toto jižní křídlo s přilehlými prostorami jako reprezentační prostory prezidenta republiky, pro které bylo upraveno ve dvacátých letech 20. století, kdy T.G.Masaryk nechal chátrající prostory velkoryse upravit architektem Plečnikem dle jeho neotřelých představ.

Ústav šlechtičen a Lobkowiczký palác

Ústav šlechtičen a Lobkowický Tyto dva rozsáhlé paláce dominují frontě hradních budov při pohledu z Klárova.

Ústav šlechtičen  nechala vystavět Marie Terezie svým dvorním architektem Pacassim jako zaopatřovací ústav (světský klášter) pro neprovdané a zchudlé ženy ze šlechtických rodů na místě renesančního Rožmberského paláce postaveného po požáru 1541, Švamberského paláce na východě a několika domů kapituly Všech svatých na západě. Renesančním palácům předcházely románské a gotické domy. Budova je podepřena nápadnými mohutnými pilíři - jedná se o obestavěné bašty původního románského opevnění, v době existence Rožmberského paláce byly v podobě vížek přesahujících střechu stavby.
V západním křídle východního traktu paláce je barokní palácová kaple Nejsvětější Trojice a Neposkvrněného početí Panny Marie, která byla roku 1755 vybudována na místě bývalé kuchyně Rožmberského paláce, dočasně zanikla během využívání paláce Ministerstvem vnitra (po zrušení Ústavu šlechtičen v r. 1919 do r. 1990), kdy byla vodorovně přepažena a využívána jako trafostanice a tělocvična, barokní malby byly zabíleny.
Na nádvoří paláce byly ve 30. letech 20. století vybudovány garáže a benzninová pumpa. Počátkem r. 2007 byla dokončena rekonstrukce celého paláce vč. kaple.

Lobkowiczký palác  spojuje Ústav šlechtičen s Černou věží, stojí na místě někdejšího paláce Pernštejnského, současná podoba je z poloviny 17. století.

Zlatá ulička, dům U kamenného stolu a Jiřský špitál

Zlatá ulička  je posledním pozůstatkem tzv. parazitní zástavby, ložementů, které vznikly koncem 16. století poté, kdy na hradě přestali sídlit čeští králové, přesto zde probíhaly stavební práce a řemeslníci si stavěli přechodná přístřeší - ložementy  Slovníček. Později se hrad stal útočištěm např. různých nedoučených řemeslníků, obchodníků ap., Zlatá uličkakteří využívali tohoto státu ve státě, kde nesměly zasahovat pražské úřady. Chatrče těchto lidí vznikaly v prostoru mezi románskou a jagellonskou hradbou pod oblouky, jež podpíraly konstrukci pro střelce, ale nacházely se např. i mezi chrámovými pilíři ap. První improvizovaná obydlí zde však nechal vybudovat Rudolf II., aby sdružil obydlí hradních střelců, kteří měli např. i bránit zavážení Jeleního příkopu odpadky.
Později byla většina těchto domků kvůli nebezpečí požáru asanována a v západní části severní hradby nahrazena novými budovami, Zlatá ulička však zůstala. Dnes se uvádí, že Zlatá ulička nesloužila alchymistům a astrologům, jak se tradovalo, jejich observatoří byla např. Biskupská čili Matematická věž uprostřed severní hradby či císařské laboratorium u věže Mihulka, lze se však domnívat, že drobní šarlatáni mohli v těchto ložementech přebývat.

Na severním okraji hradu, postupujeme-li od východu od Daliborky, dojdeme Zlatou uličkou a dalším prostorem mezi hradbami - parkánem - kolem Bílé věže až k budově kláštera sv. Jiří. Dál však jít nelze a klášter musíme obejít kolem Domu u kamenného stolu, přičemž míjíme po levé ruce budovy stojící na místě bývalého klášterního špitálu se zaniklou kaplí Sv. Jana Křtitele .

Nové proboštství a domy u severní hradby

Na severní straně Svatojiřského náměstí stojí novorenesanční budova Nového proboštství  Slovníček z let. 1877-8 , vzniklá na půdorysu Domu nejvyššího písaře a později obydlí abatyše Jiřského kláštera. Západně příléhá neorenesanční Kanovnická rezidence - spolu s Novým proboštstvím a Starou Vikárkou se jedná o tzv. Mockerovy domy dle architekta 19. století.

Dále, již vedle Svatojiřského náměstí za katedrálou ve Vikářské ulici stojí Kapitulní děkanství následované Malou a Velkou Vikárkou a Kapitulní školou – tyto objekty nesoustavně patřily Svatovítské kapitule. Ve Velké Vikárce (též Nové vikářství) je známá restaurace (Výlety pana Broučka od Sv. Čecha), průchodem v Malé Vikárce (též Staré vikářství či Královská lichtkomora) lze projít opět na parkán k Mihulce (Prašné věži). Kapitulní škola bývala dřív farou a děkanstvím.
Posledním domem v této řadě, resp. z ní vystupující po bok schodiště Rudolfovy galerie, byla Stará Vikárka (dům sakristiánů) zbořená při dostavbě katedrály a nato Mockerem znovu vystavěná, nezasahujíc již do uličky). Mezi Starou Vikárkou a Jelením příkopem je bývalá Hradní slévárna z rudolfínské doby a k ní přiléhající Slévárenský dvůr Slévárenský dvůr, který ústí do severní vstupní brány u Prašného mostu a přiléhá k budově s Rudolfovou galerií.

Fotogalerie