Jan Cinert (Čtvrtek 15. srpna 2013)  ⇑

Ještě jsem zapomněl, že egyptský bůh jarní rovnodennosti Šov kupodivu odcestoval k "indoevropským" Litevcům, kde v podobě šuo znamená pes. Ovšem jejich "indoevropští" sousedé Lotyši znají psa jako suns, což má souvislost se synem a Sluncem. To jsou všelijaká etymologická zákoutí, která může vyřešit jen kombinovaný genetický, mytologický a filologický výzkum znovu od začátku. Hrátky na Indoevropany vesele tančící chóros společně s fenami v období psa a zároveň egyptského Šova nikam nevedou.

Jan Cinert (Čtvrtek 15. srpna 2013)  ⇑

V Bylo to jinak je podle al-Masúdího "Sásín", odpojídajícího geograficky Mělnicko-Kralupsku, rekonstruován územní tvar *Čaša/Čáša. V záznamu se jedná o název lidu Čáši.

Jak si poradili "indoevropejští" filologové s tím, že fena hárá? To jako přitom tančí sanskritský tanec? :-) Řekl bych, že je to jasně odvozené z principu, že (P)Es-us způsobuje na jaře plodné období Matky Země.

Kolik vlastně těch (proto)indoevropských národů bylo, když někteří používali slovo tanec a jiní chóros? :-) Filologové by odpověděli, že tanec je severskou "inovací", ve skutečnosti se jedná o archičtější tvar T-An-ec, související s D-An (den). Kolik bylo vlastně (Pra)Slovanů, když západní a jižní Slované používají pes, zatímco východní sabáka? Prý je pes všeslovanskou (!) inovací z indoevropského *ḱu̯on-! Malé dítě by řeklo, že je to pitomost, protože takový tvar může dát jedině kůň, nikoliv pes a že "indoevropští" Slované nemohli všichni najednou zapomenout původní *ḱu̯on- a vymyslet si psa/pesa. Má to obojí různý původ, pes z osa a kůň (i lat. canis - pes) z turkického kun (Slunce). Kůň je obvyklou zoomorfikací síly způsobující pohyb Slunce.

ZH (Čtvrtek 15. srpna 2013)  ⇑

Krom výkladu v bylotojinak (ale zapomněl jsem, kde je název Čáša doložen, knihu mi stále nevrátili), je cosi o Češích i tady.
Osobně je mi smypatičtější četa ve smyslu armáda, než cejch, který nosili otroci nakoupení na našem území.

ZH (Čtvrtek 15. srpna 2013)  ⇑

Odkaz už funguje, jde o jiný než minule.

Jan Cinert (Čtvrtek 15. srpna 2013)  ⇑

První odkaz nefunguje, ale snad je stejný jako předešlý. U významů řecké (h)óry je vidět použití pro denní a sezónní/roční čas. Takové dvojí použití může původně spojovat jen Slunce, neboť to takové časy určuje.

Takový vtípek. Náhodou jsem narazil na výklad původu Čech z "četa", tedy armáda. Nejen, že je to z mnoha důvodů nepřijatelné, ale nevzpomínám si ani, že by nějaký filolog takový výklad zastával.

ZH (Čtvrtek 15. srpna 2013)  ⇑

Možná to bude tím, že jazykovědci takové souvislosti nenašli, nazvali by to asi lidovou etymologií.
Díval jsem se do českých slovníků na oře a horu, do anglického ethymologického na horse, dále χορός a ὥρα (píše se to mimochodem dost různě, jen jedno písmenko je stejné).

Jan Cinert (Středa 14. srpna 2013)  ⇑

Odkaz je čistě "choreografický", zabývá se jen tancem. Kde je uvedena souvislost s hora (lat. hodina) a oř, horse (ang. kůň)? Nebo vůbec s naší horou apod. Původ a význam slovního kořene je starší a složitější, nežli jen pozdější název tance, ten je až odvozený od původního smyslu svátku založeného na astronomickém principu.

ZH (Středa 14. srpna 2013)  ⇑

Mimochodem při svatojánském svátku pouštěli z kopce hořící loukoťová kola napuštěná smolou jako symbol padajícího Slunce.
Etymologie χορός.

Jan Cinert (Středa 14. srpna 2013)  ⇑

"Kam nechodí slunce, chodí lékař." Léčení je spojováno se slunečními bohy/héroi. Je to logické, dříve se po jarní rovnodennosti lidé více myli a koupali, protože bylo teplo. Jinak také šaman - Šamaš, takže to léčitelství připadá vzásadě na boha jarní rovnodennosti.

Mívám často výhrady k výkladům z 19. století, ze století páry, ale uvedené v Ottovi opravdu sedí. Až na ten dodatečný romantický přídavek o unášení nevěst. Došel jsem již k tomu, že kořen *Kar/Char je kentumovaně *Sal/Sol po přeměně r na l. Zaznívá též v hřát, hořet a Grijan, gaelsky Slunce. Přeneseno pak do významu hoře/nahoře. Takže Chorovod/Korovod se dá vyložit jako "Slunce vedení", ve smyslu "slunce vládnutí" po rovnodennosti. Podobně svátek Krasnaja gorka, jako "Červená výška", tedy opět ve smyslu zvyšování sluneční dráhy po jarní rovnodennosti.

J. Čihák (Středa 14. srpna 2013)  ⇑

Jan Cinert: V posvátných hájích prý šamani provozovali léčitelství. Takže slovo háj má k hojení blízko.

ZH (Středa 14. srpna 2013)  ⇑

Se studem musím přiznat, že po 11-letém "studiu" okupačního jazyka jsem v tom komentáři rozuměl snad jen slovu kalchózniki ;). Nicméně je to z pěti šesti oblastí, celkem to odpovídá popisu v Ottově slovníku (viz), tak tam snad cosi autentického bude.
Právě se snažím o získání filmu Andrej Rublev od Tarkovského, mám jen mlhavou vzpomínku, jak tam byly pojaty jarní slavnosti.

Jan Cinert (Středa 14. srpna 2013)  ⇑

Film o Chorovodu je právě ten problematický etnografický sběr, u kterého není jisté, co je vlastně původní. Také je to zjevně po bolševicku naaranžované, a počet účastníků je dán tím, kolik lidí se v době natáčení podařilo sehnat. Nicméně, v první ukázce, kde je důležité dělení na dva kruhy je zjevně dodržen závazný počet zúčastněných bab. Jedná se o dvě hlavní, tedy Letní a Zimní bohyni, z nich každá má doprovod tvořený osmi dalšími podle délky Venušina cyklu. I to podupávání v kruhu bude prastaré a vymezující tvar pozdějších rondelů.

Já osobně si nejsem jistý, jestli role pluhu při svátcích není trochu přeceňována. Může se jednat o pozdější prvek, který nahradil jiné jednodušší způsoby vymezování prostoru, třeba to rytí klackem. Ostatně rýt a rýpat je archaičtější, nežli orat.

ZH (Středa 14. srpna 2013)  ⇑

No, rondely byly obehnány jedním až více několik metrů hlubokými příkopy, automaticky jsem předpokládal, že ta brázda kolem Palatina taky nebyla jen rýha, i když symbolicky mohl Romulus rýhu "vyorat" třeba klackem. Vzápětí tam postavil hradby.

Tuhle jsem se zmiňoval o chorovodu (viz) a Krásné hůrce, kdesi na Rusi byl zvyk, že o při tomto svátku táhli kolem vsi pluh.

Jan Cinert (Středa 14. srpna 2013)  ⇑

To bude obráceně. Nejprve přírodní prostory - háje, pak rondely a další vyspělé architektury. Slované nepoužívali kámen a tak přetrvala původní tradice. Je i otázka, jak je to s háji myšleno z pohledu křesťanských autorů znajících kamenné stavby. Ony háje mohly obsahovat i dřevěnou architekturu, jak je to ostatně někdy popsáno. Takže princip ohrazení, vymezení posvátného prostoru byl obecně platný, jenže dřevo se v zásadě nedochovalo. Pak záleží na vyspělosti dané kultury a jejích možnostech, zda ohrazení bylo mohutné (rondely), nebo jen spletený plot mezi stromy.

Oborávání prostoru nebude zase tak prastaré, přímo závisí na používání pluhu, což je v Evropě až během 3. tisíciletí př. n. l. Také v římské pověsti bylo brázdou vymezeno město, ale přeskočení brázdy Remem je mýtické porušení řádu, protože Remus-Stín skočil do Romula-Světla a to nejde.

ZH (Úterý 13. srpna 2013)  ⇑

Když jsem psal: Romulus a Remus "podle pradávných zvyků vyhloubili pomocí pluhu hlubokou brázdu, která byla několikrát přerušena", vzpomněl jsem si na rondely, které ovšem byly praprastaré...
Mohl posvátný háj, popsaný v Janově odkazu, být pozůstatkem takového zvyku?