Franta (Úterý 20. srpna 2013)  ⇑

Jan CInert: jen jsem to odeslal, uvědomil jsem si, že je to ještě jinak:
Viz článek:
Ptolemaios III. v r.238 př.n.l. nechal zapsat již starou známou věc: "...hvězda (Sirius) ujde za čtyři roky o jeden den dopředu..."

a dále:

pokud se Sírius zpožďuje o 1 den za 4 roky, pak se vrátí zpět do stejného dne v kalendáři za 365 x 4 = 1460 let (resp. 1456). Tuto periodu 1460 egyptských kalendářních let nazýváme obdobím Sopdet. Cyklus označujeme jako sotická perioda (sothický cyklus, Sothic cycle, období Sothis).

92 dní zpoždění Síria - tedy posun z 21.6 do 21.3 by tedy mělo stačit 4*92 let, tj 368 let. Jinak řečeno na jarní rovnodennosti připadl heliakální východ Siria každých 1456 let.

Franta (Úterý 20. srpna 2013)  ⇑

Jan Cinert:90° x 72 roků = 6480 roků
Proč 90°? Pro 30.091153 s.š a 31.322608 v.d., což je dnes Káhira a podle Googlu Heliopopis, by mělo Slunce o slunovratu -3300 vycházet někde v azimutu 61°(Azor), v roce 2013 62°. ten zhruba 1° jsou dva sluneční kotouče, které Z. Ministr uvádí jako jednoduchou transformaci do pravěku, tedy zhruba 2800 BC

Z citovaného článku:
Při východu Slunce či krátce před ním byla na okamžik těsně nad obzorem poprvé po asi 70 dnech spatřena hvězda Sírius-Sopdet. To znamenalo počátek egyptského sotického roku. Vlivem precese zemské osy se současný heliakální východ Síria posunul na počátek srpna (4.srpna v Heliopoli).

V odborné literatuře se uvádí datum heliaktického východu Síria v Egyptě 16.7. až 19.7. (pro období 3500 př.n.l. či 2800 př.n.l. a místo pozorování v Heliopolis či Memphis). Jedná se však o údaje platné pro starý Juliánský kalendář. Po přepočtu na náš Gregoriánský kalendář vychází prvý východ Síria zhruba na den 19.06. (s rozptylem několika dní). Podle R. Bauvala docházelo v Egyptě okolo r. 3300 př.n.l. k heliaktickému východu Síria 21.06., tedy ve dni letního slunovratu.[24]

Od 21.6 do 4.8 je 44 dní. Řekněme, že za 5300 let (-3300 - 2000) došlo k posunu o 44 dní, tj. 1 den za 120,5 roku. Mezi 21.6. a 21.3 je 92 dní ->92 dní *120,5 dne je asi 11000 let - tedy 13300 BC?

Jan Cinert (Úterý 20. srpna 2013)  ⇑

Na důlkách slunečnice mi trochu vadí, že nejsou divákem jednoduše spočítatelné. To by u sdělovaného poselství nemělo být.

Abych se trochu dovzdělal, pročetl jsem si něco z Mýty a skutečnost: V odborné literatuře se uvádí datum heliaktického východu Síria v Egyptě 16.7. až 19.7. (pro období 3500 př.n.l. či 2800 př.n.l. a místo pozorování v Heliopolis či Memphis). Jedná se však o údaje platné pro starý Juliánský kalendář. Po přepočtu na náš Gregoriánský kalendář vychází prvý východ Síria zhruba na den 19.06. (s rozptylem několika dní). Podle R. Bauvala docházelo v Egyptě okolo r. 3300 př.n.l. k heliaktickému východu Síria 21.06., tedy ve dni letního slunovratu.

Pokud jsem počítal správně (pootočení oblohy mezi slunovratem a rovnodenností 90° x 72 roků = 6480 roků), tak heliakální východ Síria byl za jarní rovnodennosti okolo 3300 + 6480 = 9780 roku př. n. l. To je v době přechodu na usedlý život, kdy mohly být jedině rozpoznány zákony rovnodenností a slunovratů. Zároveň je použit jednoduchý kořen "sir", na druhou stranu je však satemizován z Tir, což byl germánský bůh jarní rovnodennosti, takže "sir" by měl být daleko pozdější. Ovšem je otázka, zda v tomto případě není původní "s", či spíše "š", prototože s/š je často ve jménech héroiů spojených s jarní rovnodenností (Šamaš atd.). Nicméně jsme u vysvětlení spojení hvězdy Sírius se psem (Esem).

J. Čihák (Úterý 20. srpna 2013)  ⇑

Možná mají význam také důlky, kterými jsou znázorněna semínka. Květenství slunečnic má ve skutečnosti 34 spirál v jednom směru a 55 ve druhém, velké druhy 89 a 144. Tato čísla patří do Fibonacciho posloupnosti, jejíž zákonitosti a projevy v přírodě byly známé už ve starověku.

Jan Cinert (Pondělí 19. srpna 2013)  ⇑

Na slunečnici je zajímavé, že vnějších okvětních lístků je 10, stejně jako roků první poloviny 19letého cyklu a že vnitřní okruh tvoří 8 lístků, jako je počet roků Venušina cyklu. Na první pohled v tom další matematiku zatím nevidím.

Jinak zase bojujeme se sedimenty výkladů, pod nimiž je pravdivá podstata v nedohlednu. Jména Sothis a Sepet ve variantách mají stejný kořen jako "sedm" a "septa/sieben" (přeměna p/v/b). Jedná se o původ ze dvou jazykových skupin th-/d-ové a p-ové. Přitom u Sothis je používána pěticípá hvězda. Zároveň je ze stejného základu utvořeno "sto", což je jen 100 lunací do Venušina cyklu. Takže celkem slušný zmatek a já osobně teď nejsem schopen se v něm více zorientovat.

Ve spojení psa se Síriem bych problém neviděl, ať už je původ spojení jakýkoli. Héroi v době východu hvězdy dosahuje největší síly. Je ale zajímavé, že jmenný kořen přešel do titulatury, jak ví každý ze Tří mušketýrů. "Sir" se dostal přes Normany do francouštiny. Zároveň takové jednoduché kořeny mají původ až někdy v magdalenienu. Tvrzení, že jméno Sírius pochází z řeckého seírios (blikotající) je stejně humorné jako to, že Afrodité pochází z řeckého výrazu pro pěnu. Jména mají původ v době, kdy řečtina ještě neexistovala.

Takže ve výkladech je nejen problém s číslovkami, ale i s mužskou a ženskou podstatou vázanou na heliaktický východ Síria. Asi se v tom motají dohromady období héroia jarní rovnodennosti, "syn/potomek" jakožto letní období a Letní bohyně, která je zároveň Novolunní dívkou.

J. Čihák (Pondělí 19. srpna 2013)  ⇑

Mimochodem, našel jsem jednu římskou slunečnici z 1.století. Nebylo by náhodou v reliéfu zakódováno nějaké zvláštní číslo?

ZH (Neděle 18. srpna 2013)  ⇑

Trochu jsem se zabýval Zimním šestiúhelníkem kvůli disku z Nebry, ale žádné historické údaje jsem opravdu nenašel. To neznamená, že by si takového útvaru pravěcí lidé nevšimli, nakonec ani nemuseli znát klasická souhvězdí. Viz.

ZH (Sobota 17. srpna 2013)  ⇑

Vycházel jsem tuším z tohoto. Malý pes je Canis minor.
Nicméně jinde je psáno o Sopdetovi.
Tady je psáno: "This is certainly the role attributed to Anubis and his star Sirius by the ancient Egyptians, who revered the star Sirius under several other names as well, including Sothis, Sothi, Sept, Sepet, Sopdet, Sot, and Sed." To je ale nad mé možnosti...

Franta (Sobota 17. srpna 2013)  ⇑

Oprava, obrázek je to tento
Myslel jsem, že obrázek s hieroglyfickým nápisem je jeden obrázek, a no má každý hieroglyf svůj vlastní

Franta (Sobota 17. srpna 2013)  ⇑

Caniculus je spíše asi souhvězdí Malý pes (alfa Procyon). Sirius byl myslím ve starém Egyptě docela svébytný objekt s vlastním jménem Sopdet.

Minochodem, v německém heslu na Wikipedii jsou i zobrazeny hieroglyfické nápisy představující zápis ména Sírius, a je tam i jeden, kde je vyobrazení připomínající koutouč mezi kravskými rohy

J. Čihák (Pátek 16. srpna 2013)  ⇑

Starým symbolem léta je spíše heliotropní slunečnice. Mladé rostliny se otáčejí za sluncem. Je to vidět na slunečnicových polích. Všechny rostliny jsou otočeny dopoledne na východ a odpoledne k západu. V noci se vrací na východní pozici. Jakmile zcela rozkvetou, ustrnou květy nejčastěji v poloze na jih, kde je nejvíce světla.

ZH (Pátek 16. srpna 2013)  ⇑

Na okraj - kanikuly už tu jednou byly, Canicula (Sirius) je alfa souhvězdí Velký pes, který představoval egyptského boha jménem Anubis se šakalí hlavou. Canicula znamená latinsky malý pes. Římský senát určil dny volna na nejteplejší dny v roce - kdy vychází Sirius na ranním nebi.

Narazil jsem na asterismus Zimní šestiúhelník (kruh) viz a Zimní trojúhelník, ale nenašel jsem jak staré toto označení je.

Jan Cinert (Pátek 16. srpna 2013)  ⇑

No jo, kanikuly, asi jsme při hodinách ruštiny měli být pilnější. Jenže kdo tehdy tušil, že se jednou bude hodit? :-) Jenom mi není jasné, jestli nejde o pozdější kontaminaci do ruštiny a jestli je možmé uvažovat o praevropském základu.

O Esa a psa na ose na kotli z Gundestrupu jde, alespoň mně, od začátku. Jeho obdobím byla etapa od jarní do podzimní rovnodennosti, proto ty přenosy slovních kořenů dále na letní období nebo třeba hmyz (vosa).

Franta (Čtvrtek 15. srpna 2013)  ⇑

A co "kanikuly"? Před tím než to začalo překládat jako prázdniny to asi znamenalo letní dny. A co třeba ten pes, který je zobrazen nad kancem na kotli z Gundestrupu na výjevu se sedícím Cernunnem. Může to být symbol léta?

J. Čihák (Čtvrtek 15. srpna 2013)  ⇑

Původ jména Praha na www.bylotojinak.cz:

Vloženo Pátek, 08 Červenec 2011 od Jan Čihák
Vraťme se ještě k překážkám v toku Vltavy. Povodňový náplav někdy vytvoří v celé šířce koryta překážku, která se podobá štěrkovému jezu. Nevím, jestli takové prahy mohly vznikat a zanikat v okolí vltavské zákruty pod Petřínem, to je otázka pro odborníky. Uvedu alespoň několik příkladů.

Štěrkový práh na Starém Rýnu.
www.flyfisherman.ch/images/gewaesser/alter_rhein/isteiner_schwelle_0110.jpg

Štěrkový práh na řece Kumir.
v1.lscache7.c.bigcache.googleapis.com/static.panoramio.com/photos/original/31485285.jpg

Říční práh z valounů na Ukrajině, Bugské prahy.
img1.liveinternet.ru/images/attach/c/1//51/447/51447458_1258797729_yelektrogyes_koroviy_ostrov.jpg

Vloženo Pátek, 08 Červenec 2011 od Jan Cinert
Už jsme o tom diskutovali v souvislosti s ostrovy, které vznikaly a zanikaly v průběhu staletí. Stejně vzniklo a zaniklo i rameno Vltavy na Malé Straně. Takže koryto i s náplavami v řečišti se měnilo. Jenže neměnné "prahy" v korytu, které by mohly dát vzniknout jménu, byly slapy v kaňonu nad a pod Prahou, které bránily průchodu a sjízdnosti tohoto úseku. To bychom ale zase byli u toho, že by se jednalo o název země, která byla charakteristická neprůchodnou trasou podle řeky, na rozdíl od ostatních.

Vloženo Neděle, 10 Červenec 2011 od Jan Čihák
Chápu to tak, že Praha byla země, kudy se nedalo souvisle proplout, přestože měla velkou řeku. Tím se lišila od zemí v sousedním Polabí.

Vloženo Neděle, 10 Červenec 2011 od Jan Cinert
Ano, ale zárověň jde i o neprůchodnost vltavského kaňonu. Stezky vedly s oblibou podél řek, takže země Praga byla územím s překážkami, ať už říčními prahy (peřejemi) nebo kopci.