Jan Cinert (Středa 14. srpna 2013)  ⇑

Odkaz je čistě "choreografický", zabývá se jen tancem. Kde je uvedena souvislost s hora (lat. hodina) a oř, horse (ang. kůň)? Nebo vůbec s naší horou apod. Původ a význam slovního kořene je starší a složitější, nežli jen pozdější název tance, ten je až odvozený od původního smyslu svátku založeného na astronomickém principu.

ZH (Středa 14. srpna 2013)  ⇑

Mimochodem při svatojánském svátku pouštěli z kopce hořící loukoťová kola napuštěná smolou jako symbol padajícího Slunce.
Etymologie χορός.

Jan Cinert (Středa 14. srpna 2013)  ⇑

"Kam nechodí slunce, chodí lékař." Léčení je spojováno se slunečními bohy/héroi. Je to logické, dříve se po jarní rovnodennosti lidé více myli a koupali, protože bylo teplo. Jinak také šaman - Šamaš, takže to léčitelství připadá vzásadě na boha jarní rovnodennosti.

Mívám často výhrady k výkladům z 19. století, ze století páry, ale uvedené v Ottovi opravdu sedí. Až na ten dodatečný romantický přídavek o unášení nevěst. Došel jsem již k tomu, že kořen *Kar/Char je kentumovaně *Sal/Sol po přeměně r na l. Zaznívá též v hřát, hořet a Grijan, gaelsky Slunce. Přeneseno pak do významu hoře/nahoře. Takže Chorovod/Korovod se dá vyložit jako "Slunce vedení", ve smyslu "slunce vládnutí" po rovnodennosti. Podobně svátek Krasnaja gorka, jako "Červená výška", tedy opět ve smyslu zvyšování sluneční dráhy po jarní rovnodennosti.

J. Čihák (Středa 14. srpna 2013)  ⇑

Jan Cinert: V posvátných hájích prý šamani provozovali léčitelství. Takže slovo háj má k hojení blízko.

ZH (Středa 14. srpna 2013)  ⇑

Se studem musím přiznat, že po 11-letém "studiu" okupačního jazyka jsem v tom komentáři rozuměl snad jen slovu kalchózniki ;). Nicméně je to z pěti šesti oblastí, celkem to odpovídá popisu v Ottově slovníku (viz), tak tam snad cosi autentického bude.
Právě se snažím o získání filmu Andrej Rublev od Tarkovského, mám jen mlhavou vzpomínku, jak tam byly pojaty jarní slavnosti.

Jan Cinert (Středa 14. srpna 2013)  ⇑

Film o Chorovodu je právě ten problematický etnografický sběr, u kterého není jisté, co je vlastně původní. Také je to zjevně po bolševicku naaranžované, a počet účastníků je dán tím, kolik lidí se v době natáčení podařilo sehnat. Nicméně, v první ukázce, kde je důležité dělení na dva kruhy je zjevně dodržen závazný počet zúčastněných bab. Jedná se o dvě hlavní, tedy Letní a Zimní bohyni, z nich každá má doprovod tvořený osmi dalšími podle délky Venušina cyklu. I to podupávání v kruhu bude prastaré a vymezující tvar pozdějších rondelů.

Já osobně si nejsem jistý, jestli role pluhu při svátcích není trochu přeceňována. Může se jednat o pozdější prvek, který nahradil jiné jednodušší způsoby vymezování prostoru, třeba to rytí klackem. Ostatně rýt a rýpat je archaičtější, nežli orat.

ZH (Středa 14. srpna 2013)  ⇑

No, rondely byly obehnány jedním až více několik metrů hlubokými příkopy, automaticky jsem předpokládal, že ta brázda kolem Palatina taky nebyla jen rýha, i když symbolicky mohl Romulus rýhu "vyorat" třeba klackem. Vzápětí tam postavil hradby.

Tuhle jsem se zmiňoval o chorovodu (viz) a Krásné hůrce, kdesi na Rusi byl zvyk, že o při tomto svátku táhli kolem vsi pluh.

Jan Cinert (Středa 14. srpna 2013)  ⇑

To bude obráceně. Nejprve přírodní prostory - háje, pak rondely a další vyspělé architektury. Slované nepoužívali kámen a tak přetrvala původní tradice. Je i otázka, jak je to s háji myšleno z pohledu křesťanských autorů znajících kamenné stavby. Ony háje mohly obsahovat i dřevěnou architekturu, jak je to ostatně někdy popsáno. Takže princip ohrazení, vymezení posvátného prostoru byl obecně platný, jenže dřevo se v zásadě nedochovalo. Pak záleží na vyspělosti dané kultury a jejích možnostech, zda ohrazení bylo mohutné (rondely), nebo jen spletený plot mezi stromy.

Oborávání prostoru nebude zase tak prastaré, přímo závisí na používání pluhu, což je v Evropě až během 3. tisíciletí př. n. l. Také v římské pověsti bylo brázdou vymezeno město, ale přeskočení brázdy Remem je mýtické porušení řádu, protože Remus-Stín skočil do Romula-Světla a to nejde.

ZH (Úterý 13. srpna 2013)  ⇑

Když jsem psal: Romulus a Remus "podle pradávných zvyků vyhloubili pomocí pluhu hlubokou brázdu, která byla několikrát přerušena", vzpomněl jsem si na rondely, které ovšem byly praprastaré...
Mohl posvátný háj, popsaný v Janově odkazu, být pozůstatkem takového zvyku?

Jan Cinert (Úterý 13. srpna 2013)  ⇑

Slovo háj souvisí s hájit a hojit.

J. Čihák (Úterý 13. srpna 2013)  ⇑

Na lesosvet.sweb.cz jsem se dočetl, že slovem háj dnes většinou označujeme křovinatý lesík, založený k ochraně a úkrytu zvěře, prostě listnatý, obyčejně malý les. Ale staročeské spojení v lese, v háji, "v lese na zakázaném místě" ukazuje, že háj byl místo, kam se zakazuje vstoupit, popř. celý zakázaný les. Pravděpodobně v pohanské době to byl posvátný les, kam bylo zakázáno vstoupit kromě doby povolené kultem (uctíváním).

Zde píšou, že se v Polsku objevují toponyma Swiaty Gaj. Jádro slovanského posvátného háje nejspíše tvořily prastaré duby. A hned mě napadlo slovo pragaj.

Jan Cinert (Úterý 13. srpna 2013)  ⇑

Já vím, že západní autoři o naší historii a mytologii téměř vždy čerpají z několik desítek let starých knih "z východu". Myslel jsem to z legrace. Kosmas, stejně jako i další autoři zlehčoval pohanství a my se dnes již jen můžeme dohadovat, jaké konkrétní pojmenované personifikace se skrývají za těmi stromy, studánkami a zlými duchy. Taková podání pak společně s etnografickými sběry 19. a 20. století používali Váňa a další té doby pro vytváření slovanských panteónů s přimícháním tehdy líbivého panslavismu. Já jsem na tuto literaturu poněkud rezignoval, dalo by nyní moc práce vše prostudovat a pečlivě oddělit to, co je skutečně hodnověrné.

"V připravované knize" :-) mám podstatu mýtu o moru podrobně zpracovanou. Kristián se v tomto prozradil jako falzátor, přehodil totiž pořadí světového mýtu. Správně je, že byla morová pohroma, pak bloudění, věštecký výrok a nakonec založení sídla a uctívání boha/héroia devatenáctiletého cyklu. On má však nejprve bloudění a pak morovou pohromu. Věštecký výrok ukončuje správně bloudění, nikoliv morovou pohromu. Takže z Libuše zakladatelku třeba bohnické léčebny nepůjde udělat :-), protože správné pořadí je v původním podání v Bödeckém rukopisu z 12. století.

ZH (Úterý 13. srpna 2013)  ⇑

Jan Čihák svého času napsal tohle. Sice jsem v Kristiánově legendě nic takového nenašel, zato jsem si připomněl "Posléze ranou morovou jsouce sužováni na jakousi hadačku se podle pověsti obrátili o nadějnou radu a prorockou odpověď. Dostavše ji založili hrad a dali mu jméno Praha." Tedy motivem bylo uniknout z infekčního prostředí. Nejlíp za řeku, dodávám ;).

ZH (Pondělí 12. srpna 2013)  ⇑

Je to tam trochu zmatečné, protože jde spíš o překlad Zorya, nicméně s národností autorů o velký pokrok nejde... Cosi podobného ale je na str. 61 Váňova Světa slovanských bohů a démonů. Tam je ale Zora zmíněna jen okrajově, ne v pantheonu bohů.

Jan Cinert (Pondělí 12. srpna 2013)  ⇑

Na wikipedistickém článku o Zoře je zajímavé, že je napsán podle knih amerických autorů. Jak to ti Američané všechno tak přesně vědí, když tady na východě o tom žádné hodnověrné informace nejsou?