ZH (Pondělí 12. srpna 2013)  ⇑

Mimochodem, v Kosmově kronice jsou k r. 1092 popsány pohanské obyčeje: "Břetislav Mladší ... roznícen jsa velikou horlivostí pro křesťanské náboženství, vyhnal pryč ze své země všechny čaroděje, hadače a věštce, rovněž dal pokácet a spálit i háje nebo stromy (lucos sive arbores), které na mnohých místech prostý lid ctil. Též i pověrečné zvyky, jež vesničané, ještě napolo pohané, zachovávali v úterý nebo ve středu o letnicích tím, že přinášeli dary, u studánek zabíjeli oběti a zlým duchům obětovali, dále pohřby, jež se děly v lesích a na polích, a hry, jež podle pohanského obřadu konali na rozcestích a křižovatkách jako pro odpočinutí duší, a konečně i bezbožné kratochvíle, jež rozpustile provozovali nad svými mrtvými, volajíce prázdné stíny a majíce škrabošky na tvářích, tyto ohavnosti a jiné bezbožné výmysly vyplenil ten dobrý kníže, aby se již budoucně nedály v lidu božím."

Lucus je v překladu posvátný háj (viz).

J. Čihák (Pondělí 12. srpna 2013)  ⇑

Nevíme, jestli praha a brana byly synonyma. Přesto bude dobré upozornit na slovanskou bohyni Zoru, která strážila nebeskou bránu. Hinduistická bohyně Ušas plnila stejnou úlohu. Otevírala bránu pro sluneční vůz, který řídil její bratr bůh Súrja. Nejen Janus a svatý Petr byli strážci nebeské brány, každá kultura měla svého.

ZH (Neděle 11. srpna 2013)  ⇑

Libuše byla přece v té době už v návi... Ale připouštím, že by se v Jiráskovi našly i další námitky takového rázu ;).

Jan Cinert (Neděle 11. srpna 2013)  ⇑

No jo, ale jak to, že Ctirad se projížděl šáreckým údolím, kde na něho nastražili Šárku a dívky si na druhé straně řeky také postavili Děvín. Jaká tedy pustina a divoši? :-)

ZH (Neděle 11. srpna 2013)  ⇑

Bůh Janus byl tedy bohem počátku a přechodu. Práh je vlastně symbolem téhož.
Předpokládejme, že Libuše stála opravdu na Vyšehradě, jak si myslel Jirásek (ev. na Rybníčku či na Gröbovce), na obdělaném území svého kmene. Za řekou byla pustina s kopcem obývaným strašlivým Perunem, odkud přicházely bouřky, žili tam nějací divoši.
Když jsem byl malý, nesměl jsem přes a za Svatovítskou třídu, kde jezdily tramvaje, vystrašili mě, jak je to nebezpečné, tak jsem to respektoval, no oni byly taky takové fylogenetické děti... Přejít Vltavu nebylo jen tak, navíc do nebezpečného území.

No a Libuši její duch zjevil, že bude dobré ten práh překročit a otevřít nový svět pro její kmen.
Myslím, že ta Kosmova metafora mohla mít takovýhle význam.

Jan Cinert (Sobota 10. srpna 2013)  ⇑

Musím upozornit, že ten článek na Wikipedii o Janovi/(J)Anovi nemá hlavu ani patu. Jedná se spojení protikladů Světlo-Stín do jedné personifikace, proto má dvě obrácené tváře a někdy je jedna bezvousá. Ze stejného důvodu byl Janus posazen na práh domu aby hlídal, protože venku je světlo a uvnitř stín. Práh domu je tedy rozhraním mezi světlem a stínem. Nejedná se pak o Slunce a Měsíc, jak tam píšou.

ZH (Sobota 10. srpna 2013)  ⇑

Zajímavé, v kontextu s tím, co říkal Jan Cinert. V encyklopedii antiky píšou, že měsíc Januarius byl zasvěcen bohu Janovi zřejmě proto, že následuje po zimním slunovratu.
Je tam mimochodem dementováno, že by tzv. Ianus Quadrifrons na foru boariu v Římě byl chrámem boha Jana, ale čestný oblouk z doby Konstantina I. .

J. Čihák (Sobota 10. srpna 2013)  ⇑

Brány, dveře a prahy bývaly důležité už pro Římany, jinak by v mytologii neměli boha bran Januse.

Jan Cinert (Sobota 10. srpna 2013)  ⇑

Ještě takový rychlý nápad. Co když byla nejdříve pojmenována cesta ze šáreckého hradiště Pragou, protože vedla směrem na východ k bodu rovnodenností, kdy začíná nízká/stlačená dráha Slunce po obloze? Byl by to ovšem poněkud neobvyklý způsob pojmenování hradiště.

Jan Cinert (Sobota 10. srpna 2013)  ⇑

Ještě se dá pracovat s tímto. Někdy je více příkladů při překladu do angličtiny místo do češtiny. Limen domus je tam překládáno jako práh domu, ale když se člověk zamyslí nad smyslem citace, tak je možné, že nemusí být vždy míněn práh a dům tak, jak si jej představujeme dnes my a dříve i Kosmas. Mohlo se jednat o ustálené vyjádření rozhraní mezi dvěma prostory, prostředími. To by odpovídalo bodu rovnodenností.

Kosmas skutečně přebíral z češtiny, ale ne z textu, nýbrž z vyprávěného mýtu. Bůh ví, jak to bylo řečeno v češtině. V jeho podání je zjevně naivně etymologický přídavek o vysvětlení původu názvu Praha. Proto to etymologické násilí, které máme potíže vyřešit, a hledání původního smyslu "práh domu".

Skutečně to vypadá, že původně byl míněn "nízký přechodový prostor", v něm se musel héroi jarní rovnodennosti sklonit, protože v jeho letním období je dráha Slunce za podzimní rovnodennosti nejníže. Potom by Kosmovo množné číslo "velcí pánové" bylo zase jeho zreálněným přídavkem, kdy jsou míněni lidští pánové.

Sama brána není obranný prvek, ale naopak nejslabší místo v opevnění, takže u ní byly vymýšleny dodatečné obranné prvky. Prvořadě je brána dostatečně velkým otvorem pro jezdce a povozy pro snadný provoz. Byly navíc malé tzv. fortny, které umožňovaly pěším přímý přístup např. k vodě. Ty ale útočníci nedobývali, protože by se při útoku nedostal dovnitř rychle dostatečný počet dobývajících. Navíc k nim nevedla z vnějšku dostatečná přímá komunikace umožňující manévrování útočníků.

Nakonec i goth. praggan odpovídá významově snížení/stlačení dráhy Slunce. Že by tedy opravdu pocházel název Praha od Germánů? Jenže co to femininum? Došel jsem dříve k tomu, že mezi 6. a 9. stoletím u nás lidé vytvořili hatmatilku složenou z výrazů starousedlíků a nově přišlých Slovanů. Dochované názvy hradišť jsou většinou podle slovanštiny obtížně vyložitelné. Takže v tomto případě bych viděl možnost dalších úvah.

ZH (Sobota 10. srpna 2013)  ⇑

Jan Čihák sem už svého času dával odkaz.

Protože pragga je keltsky tlačím, mohl by tu být i lis, bylo by to trochu lepší než popraviště, resp. pranýř...

ZH (Sobota 10. srpna 2013)  ⇑

prahový adj.; k práh - základní, hlavní, stěžejní: o čtyřech ctnostech Prahowych, Čtyři sú ctnosti prahowe, nebo jako dveře sě na prahu obracují, též všeckny jiné ctnosti v tyto čtyři se schodie Kruml 235, pod. t. 231 Zdroj: Staročeský slovník

pranéř (pranýř), -ě m., též pragnéř, planéř; k střhn. pranger A německé Pranger je odvozeno od "goth. praggan (drücken, pressen),"

ZH (Sobota 10. srpna 2013)  ⇑

Naštěstí mám kvalitní oponenty, tak si můžu dovolit zde psát i ne zcela promyšlené nápady ;). Každopádně přeložit limen jako práh není úplně šťastné, když se pod ním lidi ohýbali. Hlavně bych se vrátil k tomu, že v tom latinském textu slovo limen nepřipomíná název Praga. Buď tedy autor předpokládal u všech čtenářů znalost češtiny a dobré kombinační schopnosti, nebo byl text původně v češtině a byl slepě přeložen do latiny, napadají mi různé scénáře.
Co se týče slova limen, minule jsem neměl k dispozici slovník, tak jsem použil Wiktionary. Dle Pražákova slovníku z r. 1955, který pracuje se středověkou latinou, znamená limen a) práh, b) vchod, dveře, c) příbytek, dům, d) metaf. práh (brzký příchod, začátek).
Samozřejmě překladatel musel použít slovo práh, aby to zpětně získalo logiku.
Myslím dále, že Praga nemohl být duál, protože by se to jinak skloňovalo, s obdobného důvodu to nemohlo být ani maskulinum (prag, práh). Čili muselo existovat femininum praga (prága, práha), které mohlo znamenat něco jako závora, přeloženo do latiny jako limen to pak získalo mnohoznačný i metaforický význam.

Vynalezl jsem teď geniální obranný prvek, nízký vchod do pevnosti, kde by se každý musel sehnout, takže obrana před útokem by byla snadná. Objevil jsem Ameriku, nebo něco takového skutečně existovalo?

Mimochodem jsem narazil na Bertholzovo vydání v elektronické podobě, kde lze vyhledávat (viz), skenovaná verze je, jak známo, tady.

Jan Cinert (Pátek 9. srpna 2013)  ⇑

Kouknul jsem na ostavec o založení Prahy v Budyšínském rukopisu. V "limen in media silva" je vlnovka nahrazující koncovku také v "in" a místo "media" je "medii". Jinak jsem si nevšiml, že by bylo možné text přeložit i jinak. Nejsem ovšem odborník.

ZH (Čtvrtek 8. srpna 2013)  ⇑

Tak ještě jedna pomůcka pro představivost ;). Hradní návrší je vlastně jen pokračováním letenského, přerušené zářezem Brusnice. Myslím že to dřív, před rozšířením Chotkovy ulice, bylo ještě markantnější. V místě toho zářezu jsou na obou stranách obnažené skály, které jsou ze stejného materiálu, jílovité břidlice a droby, či co, kdysi jsme to tu podrobně probírali. Všude kolem jsou sedimentární horniny, ve vyšších vrstvách na Strahově ap. opuky, pískovce, tady níže břidlice, určitě tam nemohly být nějaké vyvřelé skály, jen pasivně vymyté sedimenty, díky kterým tam byly nějaké brázdy. Nějaké tvrdé skály, jako je Šárka a Vítkov (křemenný pískovec), Kozí hřbety, Ládví (silicity) ap. tam jistě nebyly, aby se to dalo označit za ostroh.