Jan Cinert (Čtvrtek 8. května 2014)  ⇑

"... mons pubis", ono někdy na velikosti nezáleží. :-)

Kosmas uvádí, že Kazina mohyla je nad Mží vedle cesty na Bechyň, která vede přes horu Oseka. Mohyla tedy nebyla na hoře Oseka, tam jen vedla cesta na Bechyň, ale nad břehem řeky Mže. Oseka by pak měla být Cukrákem "na ose" a Kosmas možná název hory zmínil proto, že cest do Bechyně bylo možných více a on takto lokalizoval tu, kterou měl na mysli. Mně to vychází nejlépe tak, že "nad břehem Mže" a zároveň "při cestě přes horu Oseka" by měl být vrch Havlín.

ZH (Středa 7. května 2014)  ⇑

Musím připustit, že po Strakonické je to dnes do Bechyně z Hradčan o pouhých 5 km dále než přes Benešov. Ovšem přes Benešov bych na Bechyni pěšky nešel, nejkratší pěší trasa měří 104 km, autem přes Benešov je to 122. Ovšem pěšky přes Nový Knín je to jen 106...

Jakýsi slabší puchejř je na Havlíně i na II. voj. mapování, mám jakýsi pocit, že tam dodnes je jakýsi plácek, ale možná si to pletu. Nevím, jestli pro pahorek Havlín je přiléhavý výraz mons (hora), nemám tu slovník, ale asi jo, když i drobný mons pubis se tak jmenuje.

Jan Cinert (Středa 7. května 2014)  ⇑

"...proč by se do kraje Bechyňského chodilo po levém břehu Vltavy, když přímá trasa je schůdná." Zřejmě myslíte trasu přes Benešov. Jenže ono je třeba počítat s vývojem tras v závislosti na vývoji Prahy a rozšiřování přemyslovského území.

Podle umístění brány na Malé Straně vedla zřejmě cesta na jih nejprve společně kolem Strahova se západní stezkou na Plzeň a pod Bílou horou se oddělila nějak na jih, nebo šla společně až ke Zdicím a pak skz Brdy na Příbram. Tady je nutné vzít v úvahu založení hradiska u Kozárovic v 10. století, které by mělo strážit brod přes Vltavu, právě směrem k Bechyni.

Až po rozšíření Prahy na pravý břeh bych spíše viděl větší využití pravobřežní cesty na dnešní Benešov. No a Kosmas je někde uprostřed těchto období, kdy by mělo být důležité zkrácení původní trasy kolem Tetína (Berouna) nově přes Zbraslav. Dále ke Kozárovicím a přes Vltavu na Bechyň. Už jsem se nad tím dříve zamýšlel, ale k jednoznačným závěrům jsem nedošel.

Trocha nezbytné etymologie. "Oseka" by mělo pocházet z OSA/OSKA, tedy by se mělo jednat o horu uprostřed, na ose. Tomu nejlépe vyhovuje výběžek Brd mezi Vltavou a Mží (Berounkou) končící nad Zbraslaví. Takže Cukrák nebo Havlín.

Kruhový útvar u Zvole je zajímavý. Já bych také něco přidal viz. Jeví se to jako ideální, ale jen podle map. Chtělo by to prozkoumat na místě.

ZH (Středa 7. května 2014)  ⇑

Náhodou jsem nedaleko objevil, zejm. na I. voj. mapování, kruhový útvar, který nevím, co znamená, připomíná mohylu v Lichocevsi. Je na severním okraji Zvole (Svoll). Nemyslím, že by to mělo něco společného s Kosmou, jen že by se to hodilo do sbírky mohyl. Známý útvar Zvolská homole je kus dál nad řekou, útes s hrádkem, moc homoli nepřipomínající.

ZH (Středa 7. května 2014)  ⇑

PS: ten azimut západu Slunce ze Závisti se vzhledem k mírnému převýšení 26 m opravdu asi kryje s Cukrákem, bohužel Azor není na západy zařízenej (a asi jen tak nebude...).

ZH (Středa 7. května 2014)  ⇑

Co se týče cesty kolem Barrandovské skály, vždycky jsem čítal, že to kolem řeky nešlo, ale cesta šla roklí v Malé Chuchli, kudy by se to vracelo do Prokopského údolí, mi nikdy jasné nebylo (přes Klukovice?). Ale na I. voj. mapování cesta kolem řeky jde, dávno, než tam postavili trať.

Nicméně nevím, proč by se do kraje Bechyňského chodilo po levém břehu Vltavy, když přímá trasa je schůdná.

Jediné, co lze v oblasti označit za horu (mons), je Cukrák a Závist, ale když jsem si přečetl onu pasáž v Kosmově kronice "... vztyčili mohylu, kterou jest až podnes viděti nad břehem řeky Mže při cestě, kudy se chodí do končin kraje bechyňského přes horu, jež slově Oseka" napadá mi spíš Závist, ta ovšem není nad břehem Mže a dálková cesta tudy sotve vedla. Cesta přes Cukrák či Havlín zas nějak moc k Bechyni nemíří, možná tam byla odbočka, ale Kosmas by asi označil primárně jiný kraj, než zrovna Bechyňský. Uvažoval jsem, zda "Behyn" byla opravdu Bechyně, což když šlo k kraj Prácheňský, německy dle Müll. mapy Prachin, bůhví, jak se to nazývalo za Kosmy. No te je jen námět...

Jan Cinert (Středa 7. května 2014)  ⇑

Problém s Kazinou mohylou začíná už u toho, kudy vedla cesta z Prahy "do kraje Bechyňského". Už jsme tu na to dříve narazili s tím, že Barandovská skála se nedala po břehu obejít. To by pak cesta z Prahy do Zbraslavi musela vést komplikovaně složitým terénem po kopcích na levém břehu. Druhou možností je cesta od Vyšehradu s brodem někde u Chuchle a pak po levobřežní nivě. Nevím, nejvíce by se mi líbilo, kdyby přece jen u Barandovské skály byl nějaký břeh nivy. V době založení Zbraslavského kláštera by kolem něj měla vést hojně používaná a jednoduchá cesta z jihu do Prahy, tedy nejlépe po levém břehu.

Pak je otázka, kudy raně středověká cesta vedla ze Zbraslavi dále nahoru do Brd. Mohlo to být tak, jak naznačuje stávající zástavba a cesta do prudkého kopce přímo na jih, nebo po původním břehu od kláštera/zámku, a pak zhruba jak je dnes rychlostní silnice na Příbram.

V každém případě Kosmas nějaký útvar na hoře Oseka vytvořený lidskýma rukama viděl, a to jedině před brodem přes Berounku, nebo někde u Cukráku. Takovou mohylu je možné spojit pouze s dobou železnou, tedy předkeltským obdobím hradiska nad Závistí. Jestli jsem to nepomotal, tak od tamější svatyně je Cukrák na azimutu 232°.

ZH (Pondělí 5. května 2014)  ⇑

Byl jsem na výletě na Cukráku a zaujal mě výrazný pahorek na samém vrcholu, těsně vedle vysílače. Napřed jsem si říkal, zda nejde o haldu ze zeminy, vykopané při hluobení základu věže, ale stejný hrbol jsem našel i na II. voj. mapování, v Císařských otiscích je přesně na dotyčném místě napsáno Kopanina, ale kresbu terénu tyto mapy neobsahují. Je to homole připomínající ony údajné mohyly v Rudné, Lichocevsi ap., inu, typická Kazina mohyla ;). Les by pochopitelně tehdy vytěžený. Při hledání informací jsem ale narazil na stránku Cukrák, která není bez zajívamosti.

Jan Cinert (Čtvrtek 1. května 2014)  ⇑

Knihu vydal časopis Vesmír, a tak by bylo možné, že by se mohli v tomto ohrazovat autorskými právy za E. Vlčka. Nevím, do hlavy jim nevidím, ale možné je všechno, proto mé doporučení. Pro mne osobně je to velká úleva, když už se nemusí kvůli této knize běhat do NK.

Nenápadně možná začíná docela velké dobrodružství, které může ovlivnit i dataci legendy tzv. Kristiána.

ZH (Čtvrtek 1. května 2014)  ⇑

To by člověk ani neměl špatné svědomí, jistě na to byl nějaký grant, který už se opakovat nebude, výdělečné to jistě není, ba naopak, a každý autor je rád, když je o jeho dílo zájem.

Jan Cinert (Čtvrtek 1. května 2014)  ⇑

Kniha E. Vlčka Nejstarší Přemyslovci ... se dá stáhnout v Pdf z ulozto.cz. Je to obtížně dostupná kniha, dá se jen objednat k nahlédnutí do studovny NK. Bylo vydáno jen 800 výtisků a kvůli náročnosti vytištění a malému počtu případných zájemců se nedá očekávat druhé vydání. Proto doporučuji stažení, neboť ta možnost "krádeže" nemusí být do nekonečna.

Jan Cinert (Úterý 29. dubna 2014)  ⇑

Zajímavě udělané nové stránky archeologického ústavu www.heritage-route.eu. Uváděný výklad je mi již hodně vzdálen, tam je to v tak stručném podání celkem pochopitelné, ale je to hezky udělané s kvalitními obrázky.

Jan Cinert (Středa 9. dubna 2014)  ⇑

Přeci jen jsem našel něco k té záhadné koncovce -ensi (ve slovenštině):

5) -ensis (m+f), ense (n), resp. -iensis (m+f), iense (n) - koncovky označujú krajinu alebo miesto pôvodu resp. výskytu
China ⎢ chinensis, chinense - čínsky
Canaria ⎢ canariensis, canariense - kanársky

Tím je vysvětleno Pragense, Nitraense atd., kdy se jedná o civitas nebo ecclesia. Ve Fraganeum (Fraganeo) zůstává tedy níže uvedený výklad, že se jedná slovanský kořen Fragane (Pražané) s lat. koncovkou -um, v ablativu -o, tedy ducatum Fraganeum.

ZH (Středa 9. dubna 2014)  ⇑

Zsjímavé úvahy.
Já mám bohužel spoustsu neznalostí.

Moje úvaha byla prostá, přeučit celý negramotný národ, tehdy atomizovaný (a bez rohlasu a televize ;)), během pár desítek let jinak vyslovovat, mi přišlo nemožné. Dodnes, po stu letech moderní společnosti, mluví v některých moravských regionech stále po svém.

Nevím, jaké etnikum či etnika tedy tehdy vlastně přebývala, Bujímové byli snědí a černí atd., kolik je písmených pramenů opravdu originálních a ne o století později přepsaných, jestli byli autoři Češi, Němci či kdo; psali latinsky. Kronikáři třeba vyrůstali v atypickém prostředí, odtržení od lidové češtiny, byť třeba byli Češi tak v prostředí německé a latinské řeči, atd. atd.
Třeba to jednou nastuduju a posoudím...

Jan Cinert (Středa 9. dubna 2014)  ⇑

ZH: "Mám problém uvěřit, že změna g v h na přelomu 12. a 13. st. se týká výslovnosti hlásky a ne jen zápisu."
Ona by ta úvaha vypadala lákavě, ale je problém, jak jí doložit. Znamenalo by to, že první vlna osídlenců si přinesla z Ukrajiny hlásku H. Více východoslovanská druhá vlna by znala pouze G a v 10. století s pomocí staroslověnštiny by G získalo převahu, nebo se jen používalo v písemnostech, přestože by velká část populace vyslovovala H.
Pokud jsem se dobře díval, tak v latinských zápisech názvů lidů se H objevuje jen v Heveldi (lid), Hevellun (země) - Havoli. U takové ojedinělosti není jasné, jestli nebyl zapsán název lidu a země podle tradičního geografického názvu pocházejícího od Germánů, podobně jako se zapisovalo Bohemani a Bohemia.
Tvůrci razidel mincí by byli pod vlivem staroslověnštiny, což asi ano, ale používajíc latinku na nápisech, by nebyli schopni své psané G, snad vyslovované jako H, přenést na latinské H.
Nedokážu posoudit, do jaké míry by to bylo průchodné.