J. Čihák (Pátek 8. dubna 2011)  ⇑

V 19. století byla zaznamenána celá řada povodní na dolním toku Vltavy, z nichž nejničivější byly v roce 1845, 1862 a 1890. Není mi jasné, jak tedy vznikly dva malé ostrovy před Štvanicí.
Historická mapa z roku 1847 a 1858.
Spíše bych předpokládal odbagrování ostrovů.
Z www: "V letech 1833 - 62 provedla firma Vojtěcha Lanny regulační práce na Vltavě. Obstarala si velkou flotilu korečkových bagrů, vlečných parníků a člunů a dalších technických plavidel, s kterými řešila většinu regulačních a kanalizačních úprav českých řek. Bylo třeba odstranit říční ostrovy, rozebrat staré jezy a prohloubit a napřímit plavební koryto."

ZH (Pátek 8. dubna 2011)  ⇑

V literatuře se mluví o holocénním korytu (cca 9000 let př.n.l., po skončení doby ledové), kdy to tedy asi ledovec řádně vyčistil a Vltava měla tendenci téct rovně a narážet do letenského masivu, kde asi dělala závar a postupně se zde nanášely písky atd. a řeka se narovnávala. Tipnul bych si, že Brusnice, Malostranský potok a potůček Svatováclavské studánky (zdá se mi, že musel jít přes Pětikostelí vlastním korýtkem) nemohly mít valný efekt na konfiguraci terénu oproti Vltavě, která to při větší povodni předělala dle práva silnějšího.
Hledal jsem osadu Rybáře a uvědomil si, že byla nejen na Klárově, ale i v Tróji. Tady je plánek osady Rybáře z roku 1678 od Samuela Globice z Bučína. Tady je o Tóji, mj. i o novogotické Popelářce při Dlážděnce (trochu jsem si říkal, jak byl hlídán onen brod, ale dům je z 19. století) a o Holešovickém ostrově. Mimochodem - takhle se změnilo koryto Vltavy od r. cca 1850.

Jan Cinert (Pátek 8. dubna 2011)  ⇑

S levým břehem je to ještě složitější. Severní cíp Kampy pod mostem nemůže být původní, protože jinak by za ním nemohlo vzniknout zaniklé rameno řeky. Má však tvar náplavového kuželu jakoby od zaniklého malostranského potoka, který zase nebyl až tak vodnatý, aby kužel vytvořil. Ke všemu je v J. Čihákové zakreslen ostrov zaniklého ramene v zahloubenině na místě Vojanových sadů, zatímco vyvýšenina je dlouhodobě zhruba v ulici U Lužického semináře, kde ale podle obrázku měla téct řeka. Teprve druhý ostrov je správně v místě zaniklého kostela sv. Petra a Pavla. Podle petrologa V. Cílka je vyvýšenina v ulici U Lužického semináře výplavovým kuželem Brusnice, která ovšem ústila do zaniklého ramene až u začátku Valdštějnské ulice, čímž v žádném případě nemůže mít pravdu.

Takže se svým úmyslem napsat "pravdivý" článek o prvním pražském mostě jsem jako obvykle šlápl do pěkně zamotané záležitosti.

ZH (Čtvrtek 7. dubna 2011)  ⇑

Ty veduty jsou super, některé jsem neznal.

Ty rozmazané fotky v pdf (jestli jde o první odkaz v Google) - lámací programy pracují s náhledy, když se to exportuje pro tisk, vrazí do souboru plné fotky, když pro web, tak asi náhledy, i když se kvalita dá jistě nastavit.

Uvažoval jsem - když je známo, že Čertovka je umělý kanál - zda tam přeci jen nebylo původně přírodní rameno, podle těch nákresů ano. Označení Ostrov pod mostem pražským asi vzniklo později, když už klárovské ostrovy dávno zanikly.
Snažil jsem se porovnat Huberův půdorysný plán se současnou ortofotomapou, je silně zkreslený, ale levý břeh zřejmě odpovídá současnosti, vpravo je Křížovnický ostrov podstatně více v řece než dnes. V dobách před regulací se však ostrovy a koryto po velkých povodních měnily.

Jan Cinert (Středa 6. dubna 2011)  ⇑

Niva a voda ještě odlišit jde. Horší je, že se možná jedná z velké části o pozadí obrazu se stylizovanou romantickou krajinou, jak je pro renesanci a baroko příznačné. Není tam členění na jednotlivé ostrovy. Jinak celkový ráz krajiny ale odpovídá.

Stará vyobrazení Prahy jsou zde. Ještě jsem znovu našel toto, kde je nově řešena situace u ústí Čertovky. Bohužel jsou obrázky záměrně rozostřené.

ZH (Středa 6. dubna 2011)  ⇑

Našel jsem Folpertův pohled, je tam ale trochu těžké odlišit vodu a nivy: Folpert (MHLMP).

Jan Cinert (Středa 6. dubna 2011)  ⇑

Výborné upozornění J. Čiháka na vznik ostrovů v roce 1432. Naplaveniny ovšem musely na něco být naplaveny, aby se zde zachytily. To znamená nutnou přítomnost vyššího dna řeky v těchto místech. Zároveň je třeba počítat s možností střetu více proudů řeky (efekt naplaveniny před přítokem), který spoluzpůsobil vytvoření ostrovů. Takže jsme pořád tam, kde jsme byli. Meandr musel být již z dřívějška členitý, byť by se jednalo jen o členitost dna. Bez podrobných hydrogeologických informací s tím asi více nepohneme.
Ale jestli jsem to dobře pochopil, tak nejpříhodnější místo pro vznik přirozeného brodu na naplavených štěrkopíscích je za zatáčkou řeky. Tady se odražený prudký tok zmírnil a mohlo dojít k usazování, mimo jiné také právě vyplavenin ze zatáčky. Hlavní a dochované ostrovy v meandru to dokládají.

Dochované historické zprávy o brodech pocházejí až nejdříve z 11. století. To se týká zejména brodu u ostrova Štvanice. Před vznikem Vyšehradu a vzrůstu významu staroměstských teras nebyl důvod, proč jej významně používat. Odkud a kam by se přes něj chodilo? Tím samozřejmě nechci tvrdit, že zcela neexistoval.

J. Čihák (Středa 6. dubna 2011)  ⇑

Klub pro záchranu památek, historie Karlína: “V červenci 1432 zasáhla Prahu zkázonosná povodeň, která strhla pět pilířů Karlova mostu a zaplavila ulice města až po Staroměstské náměstí. Území Špitálska zaplavila rozbouřená Vltava až po úpatí Vítkova, a zpustošila tak veškeré zdejší polnosti a hospodářská stavení. O rozsahu povodně, která se stala největší zaznamenanou vodní katastrofou v kronikách a svým rozsahem předčila i povodeň v roce 2002, svědčí i skutečnost, že při pravém břehu Vltavy poblíž Štvanice vznikla z písčitých naplavenin skupina pěti menších ostrovů, které zde již zůstaly. Byly to ostrovy Vrbový, Kamenský, Papírnický, Rohanův a Bezejmenný. Vrbový ostrov získal svůj název v 15.století podle vrbového proutí, které na něm rostlo a od začátku 19.století se jmenoval Jerusalémský podle svého tehdejšího majitele, průmyslníka Mojžíše Jerusalema. Kamenský ostrov byl pojmenován již ve 14.století podle toho, že na něm stál prastarý mlýn Na Kameni a od 16.století se mu říkalo rovněž Šaškovský ostrov, podle zdejšího mlynáře Martina Šaška. Papírnický ostrov získal svůj název počátkem 16.století, kdy na něm byla postavena papírna. Na konci 18.století se mu říkalo také Buriánka, podle mlynáře Františka Buriánka, který zde založil mlýn. Největším ostrovem z této skupiny byl podle svého majitele pojmenovaný ostrov Kepplův a později přejmenovaný podle nového majitele na Rohanský. Bezejmenný ostrov, vlastně jen malý ostrůvek, neměl po dlouhá staletí žádné jméno, a proto se mu nakonec začalo říkat Bezejmenný.“

Článek: “Brodu a ostrova Štvanice bylo v historii celkem jedenáctkrát využito vojensky. Brodem a dále přes ostrov Štvanici k Praze nebo opačně procházela vojska německého císaře Jindřicha III. v roce 1041, v roce 1109 to byla vojska vévody Vladislava I., v roce 1142 ho užil znojemský kníže Konrád. Táhla těmi místy vojska krále Václava I., Ruprechta Falckého a Jana Žižky z Trocnova.“

Wiki: “Libeňský ostrov je poloostrov připojený ke břehům Libně. Dříve to byl skutečný ostrov, největší ze skupiny asi deseti ostrůvků mezi Libní a Holešovicemi.“
“Holešovický brod se nalézal v prostoru dnešní městské části Troja. Osídlení na území této městské části je prokázáno již v mladší době kamenné. Od Holešovického brodu vedla stará cesta nazývaná od středověku Dlážděnka. Vedla do Kobylis, na Mělnicko a do Polabí, Jiren, Vyšehořovic a pak dále až na Moravu. Ve středověku byl pro stabilnější poměry přednostně užíván holešovický brod před bubenečským.“

ZH (Středa 6. dubna 2011)  ⇑

Právě jsem jel po Rohanském ostrově a uvědomil jsem si, že od Vítkova po Libeňský zámeček a na druhé straně od kostela sv. Klimenta k Výstavišti to byla jedna plochá pánev, kde mohla být ramena řeky kdekoli. Nakonec i Karlínem zřejmě vedlo rameno vedle Rohanského ostrova, které v 19. století již zaniklo. To by ovšem podle mě znamenalo, že takovým terénem byl přechod obtížnější a že to vysvětluje brod přes Štvanici, třebas i v pravěku. Ale uznávám i vaše hypotézy, opravdu těžko rozhodnout.
Vojenský plán z r. 1743, ten hlavní je jen schematický, zajímavější je ten vpravo dole: 1743.

Jan Cinert (Středa 6. dubna 2011)  ⇑

Bez satelitního snímku stavu pražského meandru z prvních století n. l. to asi jednoznačně opravdu nevyřešíme. Vzpomněl jsem si na Duisburg (DE), kde byl podobný meandr, ale daleko menší. Někdy ve starověku si mimořádná povodeň udělala cestu skrz něj a tok řeky se napřímil. Na něco podobného jsem narazil také někde v Polabí. Potom ovšem vzniká otázka, který z toků mezi libeňskými ostrovy byl tehdy opravdu hlavní s naplaveninovými zákonitostmi. Jednou jsem udělal ne zcela rovný žlab pro dešťovou vodu na prudkém svahu. Při lijáku v něm voda reaguje na nerovnosti podle zákona odrazu, nikoliv podle Coriolisova efektu :-). Když by brod začínal na naplavenině nad přítokem Rokytky a pokračoval mírně proti proudu Vltavy přes ostrovy, tak by již pračlověk mohl být s přechodem celkem spokojen.

ZH (Úterý 5. dubna 2011)  ⇑

Libeňský meandr: to je docela zajímavé dilema pro představivost. Ty ostrovy jsou asi onen naplavený bordel, řekl bych, že řeka i ve velkém oblouku setrvačnou a odstředivou silou hrne vodu ven (a to ani nemluvím o Coriolisově efektu ;)). Možná nějaká kombinace lávky u libeňského břehu a brodu u maninského. Jinak bych u toho soutoku s Rokytkou předpokládal rozsáhlé bahniště nevhodné k brodění (jak to znám z neregulovaných řek na Slovensku ap.), oproti patrně pevnějším štěrkopískům na rovnějších úsecích, třeba u Nebovid. Ale těžko se hádat, taky to po jedné povodni mohlo být příznivější než po jiné atd.
No, využiju toho k holdu svému již zemřelému příteli p. M., který bydlel v chatce na jednom z libeňských ostrovů, byl to takový libeňský fanfarón a svalovec, který měl v chatce velkou činku, s kterou budoval svalovou hmotu. Když tisíciletá povodeň odplavila chatku a vše ostatní, zbyla mu jen ta činka. A tak se upil...

Jan Cinert (Úterý 5. dubna 2011)  ⇑

Proud a hloubka toku na vnějším oblouku je klasika, zpravidla nad ním jsou také příkré skály (Letná), oproti terase na druhé straně. Posun a prohloubení koryta je pěkně vidět na již uvedených staroměstských terasách VIIa-c. Ovšem s kosou naplavenin před přítokem je to hezká připomínka. Výrazná je na soutoku Labe s Vltavou naproti Mělníku, kde je z ní dnes pevnina.

V místě ústí Rokytky a také dnešního Libeňského mostu je krátký rovný úsek řeky s bývalými asi pěti ostrovy. K přechodu řeky tedy ideální místo.

Po bubenečsko-dejvické osadě se hlavní osídlení soustředilo na hradištích v Šárce, Levém Hradci a na Zámkách. Teprve následně došlo ke vzniku Pražského hradu a vzrůstu významu tohoto prostoru. Takže kontinuita je zde málo pravděpodobná. Spíše to vidím na přesun z bubenečsko-dejvické osady do prostoru Malé Strany, což pak také ovlivnilo založení hradu "kastelánského typu", který nebyl již primárně určen pro soustředění obyvatel z širokého okolí v době nebezpečí. Již to bylo více rezidenční knížecí hradiště.

J. Čihák (Úterý 5. dubna 2011)  ⇑

Jen tak mě napadlo, jestli bubenečsko-dejvické osídlení mohlo mít nějaký vliv na pojmenování hradiště, které bylo postaveno na návrší hned vedle. Osada pak ztratila svůj význam. Její název v období před Pražským hradem není znám.

ZH (Neděle 3. dubna 2011)  ⇑

Jako starý vodák musím říct, že brod v zatáčce je nesmysl. Buď se odstředivou silou hrne voda do vnějšího oblouku a je tam proud a hloubka, v případě, že tam je přítok (Rokytka) tak se tam hromadí naplaveniny.

Jan Cinert (Sobota 2. dubna 2011)  ⇑

Brod v Holešovicích, jinak obvykle zvaný Maninský, pokud vím, není archeologicky prokázaný, protože to již z uvedených důvodů ani nejde. Z krajinného pohledu byl ale nejsnáze použitelný bez zvláštních úprav. Původně zde byla ramena s protékající vodou, takže převaha bažin se nedá předpokládat. Navazovala na něj cesta povodím Rokytky na východ, cesta na sever přes Prosek, na severozápad k Roztokům a podél zaniklého Dejvického potoka k hradišti v Šárce. Proto zde byla Bubenečsko - dejvická osada, před Roztoky raně slovanské osídlení a pak hradiště Levý hradec, dále vesnice Dejvice a Veleslavín. Malostranský prostor byl chráněný před větry a osluněný, takže výhodný k osídlení, ale stranou od těchto cest.

Opevněná osada kupců na Poříčí s kostelem sv. Petra a protější kostel sv. Klimenta v Bubnech dokládají používání brodu přes Štvanici až v době románské, takže v době před a po postavení Juditina mostu. Před vznikem Vyšehradu a zástavby na staroměstské straně nemělo velký smysl jej používat.

Fakt, že se Juditin most po stržení povodní sloužil po opravě jako lávka nejspíše jen pro pěší se dá vysledovat i v legendách o sv. Václavovi, u mne na str. 299 - 302. S neměnností rampy je to dobrá úvaha. Je vlastně jasné, že začátek mostu respektoval navazující stávající zástavbu včetně předchozí zachované rampy a jejího směru.

U původu názvu Prahy z "pražnice" je velkým problémem vysvětlení, proč právě u Prahy byl použit takový název, když se mladé obilí pražilo i všude jinde. Jména se dávala proto, aby vyjadřovala charakteristiku místa a místo nebylo zaměnitelné s jiným.