Franta (Neděle 6. dubna 2014)  ⇑

A Mácha napsal Mág a to není ještě ani 200 let.

Jan Cinert (Pátek 4. dubna 2014)  ⇑

Vzpomněl jsem si, že jsme tu dříve narazili na to, že v řeckořímském prostoru bylo někdy psáno a vyslovováno H- a někdy ne. Začíná to už u boha Herma (Hermes), který byl v mykénském písmu zapsán jako Erematio. A tím je problém, jestli H- bylo původní složkou kořene a odpovídá tomu "Germes", nebo přidáno jako protetické.
U nás se zase od hora (hodina) a hors (kůň) dospělo k orloj a oř, takže H-, jako neslyšené, bylo vypuštěno. Přitom hora a hors mají praevropskou spojitost s gora (hora). Podle toho jak na "horu" vystoupal sluneční "oř", tolik bylo "hor", či lépe, taková byla "hora". Takže jsme zase u toho, že kdyby etymologové přestali vymýšlet indoevropejské zhůvěřilosti, a zabývali se takovými konkrétními problémy, bylo by líp. V naší záležitosti bych se proto přiklonil k, byť pozdějším, dokladům, že H- bývalo vynecháno.
Na druhou stranu, Praga a hypotetické Praja, je obojí palatalizovaně Praža. Což by také chtělo prozkoumat. Staročesky se někdy Vojtěch psalo jako Wogtiech.

Jan Cinert (Čtvrtek 3. dubna 2014)  ⇑

Ohledně filologického vzdělání jsem na tom obdobně. Ale dá se přihlédnout k historické časové ose. U západních Slovanů proběhla přeměna G na H od konce 12. století a ve 13. století. Proto i ukrajinská "synahoha" bude přeměna dost pozdní. U Římanů se ovšem dostáváme až k praevropským výpůjčkám, kde je otázka, jak to vlastně doopravdy bylo. A tady já se také neumím vyslovit zodpovědně, jak to bylo s H, G a Q. Podobně u Rusů by to chtělo odborníka, aby vysvětlil, zda je u nich náhrada H za G spontánní, nebo pod vlivem dodatečných mluvnických pravidel.

ZH (Čtvrtek 3. dubna 2014)  ⇑

Na té námitce o výslovnosti něco je. I když - Rusové neumějí také vyslovit h, a já jsem pro ně Gomola ;). Naopak Ukrajinci říkají synahoha, hymnasium atp. Římané utvořili z ahwa aqua, tedy znělou souhlásku.
Asi bych se do toho neměl motat, když v tom nemám bazální vzdělání.

Jan Cinert (Čtvrtek 3. dubna 2014)  ⇑

S vrchností máte pravdu. Já jsem podstatu problému pochopil tak, že jde o to, zda bylo před založením Prahy osídlení a jestli byl název Praha přenesen od starousedlíků na Slovany. Proto ta má argumentace. Dřívější osídlení bylo v Bubenči a Dejvicích, takže místo pozdější Prahy nemuselo mít jméno a název mohl vzniknout až při založení Prahy.

Jestliže Kelt nebo Germán vyslovil Per-aha, tak Slovan to nedokázal vyslovit. Buď -h- neslyšel plnohodnotně, jen jako přídech a ne jako samostatnou hlásku, nebo slyšel, ale stejně neuměl vyslovit. Řekl by Per-aja podobně, jako ten kdo dnes neumí říci R a místo kráva řekne kjáva. Celkem podrobně je toto pojednáno ve fotbalovém seriálu Okresní přebor.

ZH (Středa 2. dubna 2014)  ⇑

Pravda, že manuálně pracující obyvatelstvo nedlelo na výšinných hradištích, ale vrchnost ano. Přinejmenším od Keltů dále. Brod byl vždycky strategický z obchodního i vojenského hlediska, a mírová idyla existuje jen v pohádkách.

Per-aha se ke Slovanům dostalo přes Kelty a Germány.

Jan Cinert (Středa 2. dubna 2014)  ⇑

Ještě jsem si uvědomil, že kořen "aha" je na Praha nepřenositelný. Slované neznali hlásku -h- a při jejím vyslovení starousedlíky by jí neslyšeli, takže by opakovali Praja. Totéž se přihodilo při výrobě razidel pro mince kněžny Hemmy. Tvůrci H- v jejím jméně neslyšeli a tak vyryli Enma a Emma. Podobně vzniklo Jan z Johanes po vynechání -h- a koncovky -us. Rovněž je to doloženo mincemi z Vyšehradu, kde je Ian místo Iohanus.

Jan Cinert (Středa 2. dubna 2014)  ⇑

"Kdo to vymyslel" nevím, ale asi to nikdo nevymyslel, prostě to tak bylo. Ono koukání z okna, jestli někdo nejde (nebrodí), nebylo významnou součástí tehdejšího života. Lidé pracovali na polích, chovali dobytek, vyráběli výrobky atd. Proto sídlili v místech pro tuto činnost nejvhodnějších. Hradní ostroh ani malostranská kotlina takovými místy nebyly. Jestli se někdo tehdy chystal někoho vojensky napadnout, tak se to nedalo utajit a napadení byli dopředu informováni. Nemuseli tedy sídlit tam, kde se dalo koukat, jestli někdo nejde. :-)
Bořivoj Prahu nezaložil ze strategických důvodů, ale aby více vydělal. Byla založena přímo na obchodní stezce. Lépe se dalo bránit hradisko v Šárce, a proto bylo staré ústředí právě tam. Jenže bylo moc vzdálené od brodu, kde se dalo lépe přinutit všechny obchodníky, aby zaplatili za "ochranu".

ZH (Středa 2. dubna 2014)  ⇑

Zajímalo by mě, kdo vymyslel, že jde o běžný kopec, četl jsem to již před Vámi.
Odtud bylo možno z maximální možné blízkosti přehlédnouot jak staroměstskou kotlinu, tak, z mírně vyvýšeného místa, třebaz Žiži, i bubenečskou. Tedy všechny brody. Z Petřína to šlo taky, i z Vítkova, ale z mnohem větší dálky, v době před dalekohledy to bylo nepoužitelné.
Když to bylo strategické místo od Bořivoje dále, proč by nebylo i před tím? Jediná příčina toho názoru je, že tam archeologové nic nenašli. Jenomže to bylo stokrát přeryté až na holou skálu a zbytek je nedostupný.

Jan Cinert (Středa 2. dubna 2014)  ⇑

Pokud by byla Praha pojmenována již "praevropsky", tak by se muselo jednat o průběžné osídlení v Bubenči a Dejvicích. Nikoliv o neosídlený celkem běžný kopec a malostranské miniúdolíčko. A jak by se z názvu poznalo, že se jedná zrovna o pražský brod, když by místo bylo pojmenováno obecným pojmem Brod? Ale je to tak, to bychom se točili v kruhu. :-)

Jako nelatiník jsem dosud pasívně přijímal, že v Nitraensi a Pragensi je koncovka -ensi. Teď jsem poněkud znejistěl, není tam vlastně koncovka -si? To by pak kořen byl Pragen od Pragani - Pražani?

J. Čihák (Středa 2. dubna 2014)  ⇑

Na doplnění uvádím brga, berega, břehy.

ZH (Středa 2. dubna 2014)  ⇑

Takový pocit formou konstatování už jsem někde čet ;). Ve skutečnosti je to per-aha, tj. brod, ev. záříčí ;). Ale to bychom se točili v kruhu.

Jan Cinert (Středa 2. dubna 2014)  ⇑

Zdá se, že dcera se ve škole učila dobře a pamatuje si, protože teorie a jerech tak je.

Je tam ale i častá argumentační přesmyčka, aby platila stávající teorie: "mohlo se B-r-g přenést na město, kopec, hrad", ale zároveň i "Praha byla b-r-g, protože to bylo zásadní opevněné sídlo". Tak Praha byla pojmenována s významem "kopec" nebo jako "opevněné sídlo"?

Rovněž nejde porovnávat B-r-g a G-r-d, vždyť se jedná o zcela jiné slovní kořeny. Do souboru hlásek B- a P- patří ještě V-, takže B-r-g má vazbu na V-r(-g), čili Vrch, kdežto G-r-d na Gora (Hora). Protože se svým způsobem jedná o synonyma, říkáme také Vařit (V-r) a Pražit (P-r), ale Hřát (G-r), neboť když je v létě slunce nejvýše (Nahoře), je největší vedro.

Nemohu jinak, nežli zase konstatovat, že Praha byla pojmenována podle Práh, s významem "vyvýšené místo".

ZH (Úterý 1. dubna 2014)  ⇑

K diskusi o etymologii názvu Praha

Před časem mi dcera napsala mail, kde byl i tento text:

K jménu Praha – zaprvé je v Galicii (keltské území, tedy jako hrozně moc míst Evropy) město Braga, což by snad mělo znamenat kopec. Mně ale celkově nejlogičtější přijde, že je to všechno ze slova b-r-g (vslov s jerem, tedy jak jdyž vyslovuješ třeba ČSSR). Na gymplu jsme se v rámci vývoje jazyka učili, že původně byla čeština (a tedy předpokládám "indoevropština") bez samohlásek, resp. jen s jery, polosamohlásky. A ty pak na některých místech slov přešly v samohlásky nebo naopak vymizely.
Pokud si dobře vzpomínám, tak každý lichý jer od konce se zesamoháskoval a každý sudý zmizel.
Tohle se stalo v češtině a přijde mi logické, že v jiných přízvucích/jazycích ty samohlásky vznikly jinde. Tudíž jestli v prastaré době se něco jmenovalo B-r-g, tak někde z toho bylo braga, někde burg, někde gorod, někde hrad (změna g v h, jiný základ v jiné jazykové větvi). A protože města byla pravděpodobně na chráněném místě (např. kopec), mohlo se B-r-g přenést na město, kopec, hrad. Podle lokalit. Ale to už asi někdo povolanější nastudoval. Takže prostě Praha byla b-r-g, protože to bylo zásadní opevněné sídlo.

Jan Cinert (Středa 26. března 2014)  ⇑

Ve Stonehenge jsem nebyl, tak se raději nebudu více vyjadřovat.

Odskočil jsem si ale na Budeč, abych si ověřil něco k liniím opevnění. A tak jsem našel i "Václavovo lože". Je skutečně nad zastávkou Kováry na protilehlém svahu severovýchodně od hradiska. Je tam spousta obdobných buližníkových kamenů a zjevně se jedná o rozrušený skalní výchoz, až snad zřícený buližníkový suk. Václavovo lože je svalený kámen, opracovaný jen na horní straně, skutečně do podoby lože, včetně vyvýšení, jakoby podhlavníku. Opracování horní plochy je velmi jemné a muselo být provedeno velmi pečlivě a opatrně, aby se kámen při větších úderech nechtěně nerozštípnul. I když svislá strana "za hlavou ležícího" navozuje možnost, že by kámen i dříve mohl stát, neboť je dost rovná, tak se jedná o novodobě upravený kámen, který se dříve do své nynější polohy samovolně svalil. Orientace jeho podélného rozměru je zhruba na 15:00.