Jan Cinert (Pátek 4. dubna 2014)

Vzpomněl jsem si, že jsme tu dříve narazili na to, že v řeckořímském prostoru bylo někdy psáno a vyslovováno H- a někdy ne. Začíná to už u boha Herma (Hermes), který byl v mykénském písmu zapsán jako Erematio. A tím je problém, jestli H- bylo původní složkou kořene a odpovídá tomu "Germes", nebo přidáno jako protetické.
U nás se zase od hora (hodina) a hors (kůň) dospělo k orloj a oř, takže H-, jako neslyšené, bylo vypuštěno. Přitom hora a hors mají praevropskou spojitost s gora (hora). Podle toho jak na "horu" vystoupal sluneční "oř", tolik bylo "hor", či lépe, taková byla "hora". Takže jsme zase u toho, že kdyby etymologové přestali vymýšlet indoevropejské zhůvěřilosti, a zabývali se takovými konkrétními problémy, bylo by líp. V naší záležitosti bych se proto přiklonil k, byť pozdějším, dokladům, že H- bývalo vynecháno.
Na druhou stranu, Praga a hypotetické Praja, je obojí palatalizovaně Praža. Což by také chtělo prozkoumat. Staročesky se někdy Vojtěch psalo jako Wogtiech.