Mapka Fotogalerie

Katedrála sv. Víta

Katedrála sv. Víta je nejvýraznější stavební i duchovní památkou Prahy. I v dnešním jednadvacátém století budí úžas svou impozantní mohutností a vznosností zdálky, zblízka i zevnitř. V této gotické podobě ji založil Karel IV. v r. 1344; v letech 1562 byla dokončena Velká věž opatřená renesanční hlavicí, na přelomu 19. a 20. století pak byla v původním gotickém slohu přistavěna západní loď chrámu s dvěma věžemi. Na místě dnešní katedrály nechal postavit již v 10. století sv. Václav původní rotundu sv. Víta, nahrazenou pak v 11. století románskou bazilikou - zbytky těchto staveb lze spatřit v podzemí gotické katedrály.

ROTUNDA SV. Víta
BAZILIKA sv. Víta, Václava, Vojtěcha a Panny Marie
KATEDRÁLA sv. Víta, Václava a Vojtěcha
  - Historie stavby
  - Interiér
  - Korunovační klenoty
  - Exteriér
  - Zvony
  - Rozměry katedrály

ROMÁNSKÁ ROTUNDA SVATÉHO VÍTA

Kolem r. 930 byla dle legend knížetem Václavem vybudována rotunda Slovníček svatého Víta (v místě dnešní kaple sv. Václava Svatovítské katedrály) na břidlicovém hřbetě nad Svatováclavskou studánkou, jejíž voda stékala roklí k jihu, a nad křižovatkou stezky jdoucí po hřbetě Opyše (obchodní stezka z Řezna do Krakova a Kyjeva) a cesty vedoucí zmíněnou roklí. Při archeologických vykopávkách byla nalezena studnice asi pět metrů jihovýchodně od jižní apsidy rotundy.
Bezprostředním podnětem se (dle pozdější legendy) stala relikvie Slovníček získaná od římského císaře Jindřicha I. - rámě sv. Víta. Kostelíky typu rotund byly na Moravě a v Čechách (patrně po vzoru římských okrouhlých mauzoleí - rotund či rotundy Zmrtvýchvstání v Jeruzalémě) zakládány na paměť událostí ze života světců či jejich mučednické smrti.
Vnější průměr kruhové lodi rotundy činil cca 16 metrů, vnitřní cca 13 metrů, předpokládá se, že na počátku měla rotunda jen jednu (východní) apsidu s oltářem zasvěceným sv. Vítu. Pro srovnání - vnější průměry českých a moravských rotund kolísají mezi 5,5 až 9,5 metry, rotunda sv. Donáta v Zadaru má průměr 22 m, odobně jako rotunda Anastasis v Jeruzalémě.
Ostatky knížete Václava byly přeneseny patrně v r. 938 ze Staré Boleslavi tři roky po jeho smrti a umístěny v patrně nově zbudované jižní apsidě Slovníček.
Snad do nové severní apsidy rotundy byly přeneseny z Hnězdna v r. 1037 Břetislavem I. ostatky. sv. Vojtěcha (avšak kronikář Kosmas hovoří o druhém kostelíku s Vojtěchovým mausoleem, přiléhajícím k portiku rotundy).
V polovině 11. století byl na západní straně zřízen přístavek neznámého, snad věžovitého, charakteru, snad s portikem.
Rotunda byla knížecím dvorským kostelem, v r. 973 se stala kostelem katedrálním v souvislosti se zřízením pražského biskupství (jedním z prvních biskupů byl Vojtěch).
Při stavbě baziliky na témže místě v r. 1060 byla rotunda zbourána a zachována byla pouze jižní apsida s ostatky knížete Václava (hrob měl zůstat na věky na stejném místě), která vyklenovala jižní zeď baziliky Slovníček.

Zbytky severní apsidy jsou dobře patrny při běžné prohlídce za sklem v místě východní apsidy severní lodě baziliky, kde se zdiva obou apsid kříží - starší základy rotundy (vlevo níže) podbíhají pod  apsidu baziliky (foto vlevo). Na pravé fotografii jsou vidět základy jižní apsidy (veřejnosti nepřístupné).

Severní apsida Jižní apsida
Severní apsida Jižní apsida

Jižní apsida rotundy byla odkryta v r. 1911 při archeologických více...

 

ROMÁNSKÁ BAZILIKA SVATÉHO VÍTA, VÁCLAVA, VOJTĚCHA A P. MARIE

Rok před smrtí Spytihněva II. byla na místě rotundy zahájena stavba trojlodní románské baziliky Slovníček zasvěcené společně sv. Vítu, Vojtěchu, Václavu a Panně Marii se dvěma věžemi, s neobvyklými dvěma kněžišti a příčnou lodí kolmou na hlavní trojlodí. Byla o cca 25 metrů delší než je současná podoba baziliky sv. Jiří. Krypta baziliky sv. VítaVýchodní kněžiště bylo zbudováno přibližně na základech rotundy, západní v blízkosti Starého proboštství.
Stavba byla zahájena roku 1060 a po požáru roku 1091 znovu dokončena v roce 1096. Její rozměry byly 70x35 metrů, základy včetně fragmentů zdobených  sloupů a dlažby jsou z části dochovány (základy jižní stěny příčné lodi jsou vidět na III. nádvoří hradu pod betonovou deskou archeologického pavilonu mezi hlavní věží sv. Víta a Starým proboštstvím (nynější úroveň nádvoří je v těchto místech asi metr pod původní), tam je i část západní krypty, která není z nádvoří vidět (kdysi byl pavilon přístupný veřejnosti). Podzemní východní krypta Slovníček sv. Kosmy a Damiána je přístupná při prohlídce podzemí katedrály – na obrázku vpravo je vidět východní apsida této krypty).

Pozoruhodné je, že osa západní krypty má azimut 59.1°, zatímco více...

K bazilice na severu přiléhal komplex Kapitulního kláštera kostela pražského s kapitulní Slovníček síní, ambitem Slovníček kolem rajského dvora Slovníček a kaplí sv. Michala. Dvěma povrchovými chodbami tvořila bazilika komplex s bazilikou a klášterem sv. Jiří na východě a s kostelíkem patrně zasvěceným sv. Bartoloměji na jihu.
Dvořané prý směli kostel navštívit pouze při korunovacích a pohřbech.
Bazilika zanikala po částech, neboť při stavbě nové gotické katedrály (od r. 1344) nesměly být přerušeny náboženské obřady. Západní část baziliky byla liturgicky využívána patrně ještě po r. 1400.

KATEDRÁLA SVATÉHO VÍTA, VOJTĚCHA A VÁCLAVA

(Metropolitní chrám svatého Víta, Vojtěcha a Václava)
(Arcichrám sv. Víta na Pražském hradě)

HISTORIE STAVBY

Základní kámen gotické katedrály Slovníček byl položen 21. 11. 1344 Karlem IV., arcibiskupem Arnoštem z Pardubic a Janem Lucemburským v souvislosti s povýšením pražského biskupství Slovníček na arcibiskupství (30. 4. téhož roku).
Karel IV. Matyáš z ArrasuKarel IV. znal velmi dobře nový gotický katedrální sloh vzniklý ve Francii, kde byl vychováván, a ke stavbě velkolepé katedrály, která měla předčít své francouzské vzory (zejm. katedrály v Narbonne Odkaz, Rodez Odkaz a Toulouse Odkaz),  povolal z Avignonu stavitele Matyáše z Arrasu . Ten do své smrti v r. 1352 stihl vystavět větší část chóru Slovníček s kaplemi až do výše ochozu nad přízemními vysokými okny, včetně obvodových zdí svatováclavské kaple.
Petr ParléřPo jeho smrti probíhaly 4 roky práce nadále dle jeho plánů a od r. 1356 pokračoval ve stavbě 23letý německý stavitel Petr Parléř (Peter Parler, 1330–1399, narozený patrně ve městě Schwäbisch Gmünd, přízvisko Parler, které získal po otci, vzniklo z latinského parlerius = polír, stavbyvedoucí), posléze byli vedoucími stavby jeho synové Václav (v r. 1397, poté budoval katedrálu ve Vídni) a Jan (1398–1406); po nich do husitských válek, jež stavbu přerušily, Petr (Parléř), zvaný Petrlík, jenž některé dokončovací a opravné práce vedl až do poloviny 15. století, mj. vystavěl provizorní stěnu s rozetami, zakrývající od západu chór (rozety pak byly v 16. století odstraněny a zeď opatřena freskou Slovníček). (Parléřovská stavitelská dynastie v Čechách byla rozsáhlá, působil zde i starší bratr Petra Michal a jeho synové.)
Modře Matyáš z Arrasu, červeně Petr Parléř, zeleně Mocker a HilbertTato parléřovská huť stihla dostavět východní část katedrály s chórem a věncem kaplí, se severovýchodním vnějším schodištěm a nedokončenou velkou věží, jižní stěnu transeptu Slovníček, jež spojila velkou věž s jižním vnějším schodištěm (zlatě zdobené velké okno v této stěně nad mozaikou však bylo osazeno až v r. 1909, do té doby se zde klenul prázdný gotický oblouk, který přehnaně dominuje první známé pražské vedutě z r. 1493).
Parléřův sloh byl volnější než Matyášův a předznamenává již období pozdní gotiky, Petr Parléř byl vysoce tvůrčím architektem, zdrojem jeho inspirace byla mj. katedrála v Kolíně nad Rýnem Odkaz, při jejíž stavbě působil jeho otec Jindřich (později stavbyvedoucí v Gmündu Odkaz, kde pracoval i Petr) a katedrála ve Štrasburku Odkaz.


Vladislav II. Jagellonský, který se hlásil k odkazu Karla IV., a jeho stavitelé Hanuš Spiess a po něm Benedikt Ried se pokusili o dostavbu katedrály. V r. 1477 byl odlit zvon Zikmund, o patnáct let později vystavěna královská oratoř propojená krytým mostem s Královským palácem, a v r. 1509 byla zahájena stavba druhé velké věže symetrické k jižní (zasahovala s pilíři až na druhou stranu dnešní Vikářské ul.) a částečně bylo vystavěno i trojlodí kolem hrobu sv. Vojtěcha a provizorně zastřešeno s dřevěnými krovy, takže v něm probíhaly bohoslužby.

Při ničivém požáru Malé Strany a Hradu v r. 1541 byla ohněm zachvácena i katedrála, shořelo vše dřevěné a byly zničeny zvony žárem i pádem, za své vzalo i trojlodí.

Sv. Vít a Bílá věž v r. 1562Opravné práce probíhaly za Ferdinanda I., prováděli je zejména Paolo della Stella a posléze Bonifác Wohlmut . Byly odlity nové zvony, vybudována měděná střecha, snad natřená národními barvami červenou a bílou, vyměněny ohořelé kamenné prvky atd., v r. 1567 byly dokončeny varhany na nově vystavěné kruchtě (která byla při neogotické přestavbě na přelomu 19. a 20. století přemístěna do severní části transeptu). Obnova byla dokončena v devadesátých létech 16. století; po bělohorských událostech, kdy bylo vnitřní liturgické Slovníček zařízení poničeno za ovládnutí chrámu protestanty, byla katedrála znovu vysvěcena v r. 1621.

K další velké přestavbě – v barokním slohu - mělo dojít od r. 1673 za Leopolda I., práce však byly asi po dvou letech ukončeny (barokní pilíře v zamýšleném trojlodí byly strženy až v polovině 19. století Langweilův model Prahy); Fotografie - dostavba chrámu sv. Víta.z dalších pokusů stojí za zmínku úpravy při oslavách svatořečení sv. Jana Nepomuckého v r. 1721 a zamýšlená gotická dostavba, již měl vést K. I. Dientzenhofer po r. 1727, došlo však jen k opravným pracím a úpravám interiérů.
V r. 1757 byla katedrála poničena dělostřeleckou palbou Prusů a poté opravena.

Definitivní dostavba chrámu se však podařila až kolem přelomu 19. a 20. století Svatovítské jednotě . Od padesátých let 19. století probíhaly opravné práce, 1.10.1873 byl položen základní kámen k dostavbě trojlodí dle projektu Josefa Mockera , po jeho smrti ve stavbě pokračoval Kamil Hilbert . V r. 1929 byl dostavěný chrám v dnešní podobě vysvěcen u příležitosti milénia zavraždění sv. Václava.

INTERIÉR

Svatováclavská kaplePůdorys katedrály má tvar kříže, vstup do katedrály je v jejím západním novodobém průčelí, před sebou vidíme hlavní loď s klenbou vysokou 33,2 metru, vystavěnou též při přestavbě na přelomu 19. a 20. století. Přibližně v polovině stavby dojdeme k transeptu (příčné lodi), před ním jsou po pravé straně dveře do hlavní věže katedrály, vysoké 96,5 metru a za ním též vpravo vystupuje odděleně do prostoru transeptu honosná KAPLE SV. VÁCLAVA (vysvěcená r. 1367) s jeho hrobkou (ostatky sv. Václava jsou na stejném místě již od jejich uložení do rotundy tři roky po smrti světce, kdy byly převezeny ze Staré Boleslavi, dle po staletí dodržovaného pravidla se již nikdy nesmějí přemístit). Stěny kaple jsou ve spodní části vyloženy leštěnými polodrahokamy, mezi nimi vidíme malby z doby karla IV., v horní části stěn pak malby z počátku 16. století. Uprostřed jižní části kaple stojí náhrobní oltář sv. Václava s tumbou (novodobá rekonstrukce původního gotického oltáře). Nad hlavním oltářem sv. Jana Evangelisty je umístěna vzácná socha sv. Václava od Petra Parléře. Ikonografická výzdoba kaple má navozovat zhmotnění nebeského Jeruzaléma.

Vydoký chór sv. VítaUprostřed novodobé hlavní lodi je lehce vyvýšený obdélník, pod nímž je HROBKA SV. VOJTĚCHA (jeho ostatky byly na tomto místě uloženy v r. 1396, při požáru v r. 1541 bylo uvedeno, že "hrob toliko sám sv. Vojtěcha, jenž jest z bílého mramoru vprostřed kostela, zůstal zpukaný", v létech 1576–1879 pak byly ostatky v renesanční desetiboké kapli sv. Vojtěcha na stejnémm místě; nyní jsou uloženy ve skleněné schráně v kapli sv. Jana Nepomuckého Kaple sv. Jana Nepomuckého). Ze středu hlavní lodi vidíme vítězný oblouk Slovníček a za ním tzv. (pro gotickou katedrálu typický) vysoký chór  Slovníček lemovaný věncem kaplí s vysokými lomenými okny zdobenými vitrážemi. V chóru je krom oltáře a dalšího obligátního liturgického zařízení mramorové KRÁLOVSKÉ MAUZOLEUM Královské mausoleum Slovníček ze 16. století nad hrobkou českých králů Hrobka českých králů, jež je umístěna v podzemní kryptě. Nad věncem kaplí můžeme vidět ochoz, zvaný vnitřní trifórium (název pochází z podobně umístěných prostor otevřených do lodi kostela trojitým oknem, jak lze vidět např. v nedaleké bazilice sv. Jiří, v daném případě jsou okna vícečetná). Ve vnitřním trifóriu je unikátní soubor reliéfních bust osob, které se zasloužily o stavbu chrámu (králů a jejich manželek, církevních hodnostářů a stavitelů) s životopisnými údaji, a též pětice alegorických plastik včetně populárního kočkopsa, plastiky zasloužilých osob pokračují i v novodobé části chrámu.
V rámci katedrály je kolem lodí a chóru umístěno 19 kaplí plus další prostory podobné dispozice.
Na jižní straně západní (neogotické) lodi od západu: Kaple sv. Ludmily, Kaple Božího hrobu, Thunovská kaple a  již v masivu Velké věže kaple Hasenburská (též Božího hrobu).
V severní straně (neogotické) lodi Kaple Bartoňů z Dobenína, Schwarzenberská kaple, Nová kaple arcibiskupská, dále chrámová pokladnice a Nová sakristie, v transeptu pak následuje Wohlmutova renesanční kruchta Slovníček s výše zmíněnými varhanami, která sem při dostavbě byla přesunuta z typického umístění v původní podobě chrámu.
Kolem chóru proti směru hodin: Kaple sv. Václava, Kaple sv. Ondřeje (Martinická) Kaple sv. Ondřeje, Kaple sv. Kříže (líce Kristovy) Kaple sv. Kříže, za ním je Královské oratorium Královské oratorium, dále Kaple sv. Máří Magdalény (Valdštejnská) Kaple sv. Máří Magdalény, Kaple sv. Jana Nepomuckého (Vlašimská, sv. Vojtěcha) Kaple sv. Jana Nepomuckého, Kaple sv. Ostatků (Saská)  Kaple sv. Ostatků, Kaple P. Marie (Císařská) Kaple Panny Marie, Kaple sv. Jana Křtitele (Arnošta z Pardubic) Kaple sv. Jana Křtitele, Arcibiskupská kaple (sv. Háty) Arcibiskupská kaple, Kaple sv. Anny (Nostická) Kaple sv. Anny, Stará sakristie (Kaple sv. Michala ) Stará sakristie, Kaple sv. Zikmunda (Černínská) Kaple sv. Zikmunda.

Kruhový pohled na interiér sv. Víta. Posouvat lze levým tlačítkem myši (IE) nebo posuvníkem.

KORUNOVAČNÍ KLENOTY

Ze Svatováclavské kaple vedou vřetenové schody do KORUNNÍ KOMORY určené pro korunovační klenoty, jež dal Karel IV. do opatrování Svatovítské kapitule. Dveře k vřetenovému schodišti, pobité šikmým mřížovím z pozlacených železných pásů, jsou zabezpečeny sedmi zámky, od nichž má jednotlivé klíče sedm představitelů českého státu, města Prahy a církve. Komora je umístěna za mozaikou Posledního soudu a podepřena gotickými sloupy a oblouky Zlaté brány, osvětlují ji dvě gotická okénka zavzatá do mozaiky, třetí prostřední bylo zazděno a překryto mozaikou při její instalaci v r. 1371, čtvrté severní směřuje do vnitra transeptu. Komora je zaklenuta křížovou klenbou ve třech polích. Střechu komory tvoří terasa s kamenným zábradlím, nad nímž strmí Velké okno transeptu, jihovýchodní pilíř Velké věže a Trubačské schodiště.

ČESKÉ KORUNOVAČNÍ KLENOTY  uložené v Korunní komoře – nejvzácnější a nejznámější je Svatováclavská koruna (~1346), dále Královské jablko a Královské žezlo(~1513-4), posledním přemětem je Korunovační roucho (1617).
Soubor doprovázejí předměty z chrámového pokladu: Korunovační kříž (1354), a nejstarší Svatováclavský meč, jehož čepel pochází podle posledního průzkumu z 10., nejvýš 11. století .
Klenoty jsou vystavovány pouze při velmi významných událostech, dnes především u příležitosti volby prezidenta republiky. Ve válečných dobách bývaly klenoty mnohokrát převáženy na bezpečná místa (Karlštejn za husitských nepokojů, Vídeň za Třicetileté války až do r. 1790 a znovu za prusko-rakouských válek 1666-7, 1938 Žilina. Němci si přivlastnili Heydrichem v r. 1941 všech 7 klíčů a traduje se, že se Heydrich se svým synem si korunu zkoušel a nechal se dokonce korunovat. Před náletem spojenců ukryli Němci klenoty ve Starém královském paláci.

EXTERIÉR

Velká věž sv. VítaProtějškem vnitřního triforia na vnějším ochozu, tzv. vnějším triforiu, jsou plastiky Krista, Panny Marie, českých světců a dále maskaronů a bytostí ze středověkého bestiáře Slovníček. Vnější triforium nelze spatřit ani z chrámu ani zvenku (jen kousek jedné plastiky je vidět z ochozu Velké věže), z nádvoří však lze na opěrném systému katedrály pozorovat třetí řadu plastik - alegorické reliéfy též ve stylu maskarónů (Zelení muži) Slovníček, lesní muž, orlice atd. Na první pohled nás však krom impozantnosti gotického žebroví upoutá bezpočet chrličů Slovníček na přepad vody od klasických draků přes zoomorfní (podobné zvířatům) a antropozoomorfní (lidé podobní zvířatům) obludy až po groteskní písaře a další lidské postavy.
V pilíři opěrného systému na jižní straně chóru nad Svatováclavskou kaplí je od Parléřových dob připraven baldachýn pro sochu sv. Václava, kde nyní stojí zvětšená kopie sochy sv. Václava s kopím, jejíž originál je uvnitř kaple

Sv.Vít - plánek


Mozaika Poslední soudNa ZLATÉ BRÁNĚ v jižním průčelí transeptu se leskne impozantní mozaika, za níž je ukryta korunní komora. MOZAIKA zobrazuje POSLEDNÍ SOUD a postavy českých patronů a Karla IV. s Eliškou Pomořanskou, byla vytvořena v letech 1370–1371 po Karlově návratu z druhé korunovační cesty v Itálii. Autor mozaiky je neznámý, předpokládá se, že by jím mohl být benátský mistr N. Semitecol a že byla vytvořena benátskými umělci z českého skla. Tesely mozaiky Slovníček jsou dílem barevné, dílem pozlacené, mozaika má plochu celkem 82 metrů čtverečních. Bylo činěno mnoho pokusů o trvalé zachování lesku mozaiky, poslední – zdá se úspěšný – v letech 1997 - 2000.
Mozaiky na stěnách portiku Zlaté brány vytvořil Karel Svolinský v r. 1939, vitráž v obřím okně transeptu nad mozaikou Max Švabinský.
Trubačské schodištěNa východním nároží této stěny transeptu se vine pozoruhodné Trubačské vřetenové schodiště, které má tři části nad sebou, ve kterých se schody točí vždy na opačnou stranu, snad aby nedocházelo k závratím, spíše však kvůli rozestavění trubačů. Přístup na první ochoz a terasu nad Korunní komnatou, při níž je Trubačské schodiště umístěno,  je ze Schodišťové věžice stojící při východní části Svatováclavské kaple. 

OrlojVedle Zlaté brány se tyčí VELKÁ VĚŽ katedrály, kterou započal Petr Parléř v r. 1396. Byla dostavěna nad horní lomené okno, stavba byla přerušena za husitských válek. Dle písemných údajů a veduty Hartmanna & Schedela z r. 1493 měla dlátovou střechu, podobnou jako mají dnes mostecké věže či Prašná brána, zakryta byla šindeli. Mohla být vysoká cca 60 metrů zdiva + cca 25  metrů střechy,  tj. cca 85 metrů.
Věž byla poničena obřím požárem v r. 1541. Za Ferdinanda I. byla věž dostavěna B. Wohlmutem a H. Tirolem (1560–62). Vrchní díl gotické věže musel být odebrán pro zkroucení a naklonění svrchního zdiva, takže gotická část byla snížena na dnešních 57 metrů, věž byla  zakončena renesanční galerií s cibulovou střechou, do současného barokizovaného tvaru s jehlanovitým dříkem pod bání byla upravena v r. 1771 Pacassim poté, když ji jedenáct let před tím poničil blesk. Na věži upoutá pozornost mj. renesanční Zlatá mříž (pozlacená) s iniciálami Rudolfa II. a orloj z r. 1552 s dvěma ciferníky nad sebou – horní ukazuje hodiny, spodní, pod dvojitým oknem, čtvrthodiny a minuty. Původně byly tyto dvojice ciferníků na všech čtyřech stranách věže, nyní jen na jižní a západní, neboť po dostavbě chrámu jsou zbylé strany v dané výši skryty.

 Na špici věže je zasazena makovice (o průměru cca 75 cm) s měděnými tubusy obsahujícími údaje o opravě věže, nad kopulí je (od 18. století) vztyčena pozlacená měděná korouhev ve tvaru českého lva s křížem v tlapách, vysoká cca 3 metry. Korouhev se otáčí v ložisku umístěném v makovici. Je pozoruhodné, že nad církevní stavbou není umístěn obligátní kříž.
Při dostavbě chrámu v polovině 19. století se plánovalo snesení renesanční báně a dostavění věže v gotickém slohu do výše 156 metrů.

ZVONY

Zvon ZikmundVe věži ve výšce Zlaté mříže je zavěšen největší český ZVON ZIKMUND z let 1548-9, odlitý mistrem Jarošem (který zhotovil též Zpívající fontánu u Letohrádku královny Anny). Jeho výška je 203 cm (plus 38 cm koruna), šířka 256 cm, hmotnost cca 13 tun vč. koruny, 16,5 tuny s připočtením srdce a  závěsného aparátu (hlavy), nárazový tón je g.  Zikmund je zvonem výkyvným, ne pevným jako třeba obří zvony v Rusku, kvůli statice věže a poškození nárazových ploch bije jen ve výjimečných případech.
Hmotnost zvonu Zikmund se dle různých zdrojů uvádí od 13 do 17 tun. více...

zvon Zikmund reliéf Zikmund je jedním z nejbohatěji dekorovaných zvonů v Evropě, s několika reliéfy a mnoha nápisy, tematicky se jedná o zemské patrony sv. Václava, Zikmunda, Ludmilu a Prokopa, o donátory – císaře Ferdinanda a jeho manželku Annu, výjevy z římské mytologie, otisky pamětních mincí a medailí. Dva z reliéfů (Zvěstování Panny Marie a Nejsvětější Trojice) byly vyvořeny dle grafik proslulého malíře Albrechta Dürera. I obě ucha koruny zvonu jsou ozdobena vousatými maskarony.
Nárazovým tónem Zikmundu více...

Dále  jsou výše ve věži, za horním mřížovým dvojoknem, umístěny zvony Václav (1542, 4,48 tuny, průměr 177 cm, nárazový tón c'), Jan Křtitel – zvaný též Rekviál – zádušní zvon (1546, 3,64 tuny,157 cm, d#') a Josef (1602, 350 kg, 82 cm, h'). 

V květnu r. 2012 byly do stejné zvonové komory zavěšeny tři nově odlité zvony Dominik (2012, 1,12 tuny, g', původně zvaný Dominikál), Marie (2012, 190 kg, d#'), Ježíš – zvaný též Kůrník (2012, 95 kg, g'', sloužící i jako umíráček místo údajného zaniklého osmého zvonu toho jména). Předchůdci těchto tří zvonů byly zrekvírovány v období I. sv. války, tehdy již nebyly původní, ale přelité pro poškození v průběhu 19. století, takže neměly historickou hodnotu.

Za starších časů neodbíjely zvony většinou společně, ale každý měl svou funkci, například zmíněný Dominikál zval na nedělní bohoslužbu (dominica je neděle, tj. den páně). 
Dohromady tedy je ve věži 7 velkých zvonů s nárazovými tóny g, c', d#', g', h', d#'', g''.

V současné době zvony svolávají na nedělní mši a pak oznamují nedělní poledne. Při malém zvonění přidávají po menších zvonech Václav a Jan, při velkém (zvláštní příležitosti) i zvon Zikmund. Zvon Josef pak bije jen minutu před polednem.
Svatovítská katedrála je jednou z mála, asi čtyř, evropských katedrál, kde se udržuje poetická tradice ručního zvonění. 

Až v lucernách nad bání věže jsou umístěny tři takzvané cimbály (dříve psáno cymbály) odbíjející hodiny. Dva cimbály ulité mistrem Jarošem r. 1552 mají tvar nízkého zvonu a jsou mohutné, 177 a 124 cm v průměru, třetí byl dvakrát přelit a nakonec znovu ulit r. 1735, podobá se spíše míse obrácené dnem vzhůru o průměru 70 cm. Cimbály jsou rozeznívány kladivy automaticky ovládanými hodinovým strojem umístěním ve výšce ochozu.
Cimbály nejsou při prohlídce věže přístupné, jsou částečně ve velké výšce vidět z III. nádvoří – v horní lucerně menší ze dvou velkých cimbálů, v dolní na nádvoří vykukuje malý cimbál, z Prašného mostu pak lze vidět největší cimbál zavěšený uprostřed spodní lucerny.

Uvádí se, že zvonu Zikmund předcházel zvon Patronus (Pater campanarum – Otec zvonů) více...

ROZMĚRY KATEDRÁLY

Půdorysné rozměry chrámu jsou 124 x 60 metrů.

Zpravidla se dnes uvádí, že hlavní věž je 96,5 metrů vysoká. 
V 19. století bylo uváděno 318 (vídeňských) stop, tj. 100,5 m nebo 99⅓ m (Ekert, 1883).

Konstrukce věže a krovu se od Pacassiho přestavby v r. 1771 nezměnila, ani po úpravách věže při dostavbě katedrály. Nadmořská výška středu makovice Velké věže je uváděna 348,41 m.n.m., podlahy lodě 258,7, pata katedrály (okapový chodníček) má 258,3 m, třetí nádvoří před věží cca 257,7 metrů. Výška konstrukcí nad středem makovice (korouhev a bleskosvod) obnáší cca 5 m, podle toho by byla celková nadmořská výška špičky Velké věže byla 354 m.n.m., tj. 95,7 m od paty katedrály, a cca 96,3 metrů od úrovně nádvoří. Podle měření a výpočtů autora článku by však výška věže odpovídala spíše dotyčným údajům z 19. století.

Po požáru v r. 1561 byla do té doby gotická věž snížena pro poničení horního patra, dle nejstarší pražské veduty Hartmanna & Schedela z r. 1493 měla dlátovou střechu, podobnou, jako mají dnes mostecké věže či Prašná brána. Mohla tedy být vysoká k 60 metrům zdiva + cca 20-25  metrů střechy,  tj. přibližně tolik, kolik dnes měří novogotické průčelní věže – 82 metrů..

Výška klenby lodě je 33,2 metru (pro srovnání: nejvyšší gotická klenba v katedrále sv. Petra v Beauvais má 48 m, katedrála v Kolíně nad Rýnem 43 m, katedrála Notre-Dame v Remeši 38 m, klenba kostela Panny Marie Sněžné na Novém Městě Pražském je vysoká 34 metrů).

Podélná osa katedrály svírá s místním poledníkem úhel 69.6°. Střed půdorysu katedrály má GPS souřadnice 50°05'27.14''N,14°24'02.00''E.

Nadmořská výška nádvoří před Zlatou bránou je cca 257,5 m, podlahy lodě 258.7 m, paty katedrály 258,3 m. Nadmořská výška středu makovice Velké věže je uváděna 348,41 m. n. m. Bpv (trigonometrický bod).

Katedrála svatého Víta byla po roce 1989 opět přejmenována na Katedrálu svatého Víta, Vojtěcha a Václava.



Fotogalerie Mapka