Pokus o alternativní rekonstrukci půdorysu rotundy sv. Víta

 

V r. 1911 během dostavby a rekonstrukce katedrály, byly při výkopových pracích ve Svatováclavské kapli objeveny zbytky dvojitého podkovovitého zdiva obkružujícího hrob sv. Václava. Pěkně vyzděný vnější oblouk, opatřený ozdobnými svislými prvky – lizénami, a vnitřní též podkovovitý oblouk s neobvykle mělkými základy. Antonín Podlaha, přední historik té doby, označil vnitřní prstenec za nejstarší nalezené zdivo a přisoudil je původní Václavově rotundě z první poloviny 10. století, vnější oblouk pak rotundě po přestavbě vedené biskupem Šebířem (ve funkci 1030–67). To rozporovali hradní architekt Kamil Hilbert a Josef Cibulka, historik umění a archeolog, kteří dokázali, že vnitřní prstenec je mladší než vnější. Nicméně archeolog Jan Frolík při revizním výzkumu v 90. letech 20. století našel naopak důkazy, že starší je oblouk vnitřní. Zpravidla se však nediskutuje, že by na onom místě stály postupně rotundy dvě, starší menší a mladší větší.
Později byly nalezeny skromné zbytky základů severní apsidy, takže dle virtuální rekonstrukce by byl vnější průměr lodi rotundy 16 metrů, vnitřní 13 metrů. Krom uvedených zdiv a možná nepatrného obloukovitého zdiva na západní straně myšlené stavby se nezachovalo nic, v dotyčném prostoru je podstatně  hlubší krypta pozdější baziliky a mohutné základy katedrály.
Zas zmínku stojí, že do nálezu těchto kamenných základů se předpokládalo, že kaple sv. Víta byla dřevěná.

Josef Cibulka napsal do Svatováclavského sborníku rozsáhlý článek o rotundě sv. Víta, kde pečlivě vykreslil svou představu i v 3D provedení, předpokládal vnitřní plášť a ochoz stavby s vnějším pláštěm. Ostatní tři apsidy (východní je obligátní, o západní svědčí onen nejasný zbytek zdiva) vymaloval stejně podkovovité jako je ona jižní. Hroby K1 a K2 přiléhají z jihu k vnitřnímu plášti rotundy, jsou tedy v ochozu (který se nazývá často porticus).

Kdo věří na dvě fáze rotundy příslušející k vnitřnímu a vnějšímu prstenci jižní apsidy, představuje si, že starší a mladší stavba nebyly soustředné, ale starší menší přiléhala k jižní apsidě, takže střed byl posunut o několik metrů oproti středu větší rotundy. V této představě není střed ani jedné z rotund v ose pozdější baziliky.

Vysvětlení těchto nejasností může být následující:

Vnitřní prstenec jižní apsidy pravděpodobně nebyl apsidou, nemá dostatečné základy ani nosnost zdiva pro takovou funkci. Mohlo jít o přízemní kryptu s hrobem svatého Václava, spojenou s první fází rotundy chodbičkou. Tím by se původní rotunda posunula o několik metrů severněji, než je dosavadní představa. V chodbičce by ovšem byly hroby K1 a K2. Ty by původně zvenku přiléhaly k lodi rotundy. Když došlo k translaci svatého Václava z Boleslavi do Prahy (v té době měl takový akt význam svatořečení), muselo být pro jeho ostatky připraveno místo, takže mohli postavit malé mauzoleum, resp. přízemní kryptu, tedy dotyčný nynější tzv. vnitřní oblouk. Poutníci pak nepřicházeli k hrobům přes rotundu, ale z boku chodbičky, po jedné straně byly hroby K1 a K2, po druhé straně Václavův.
Po cca sto letech rozšířil biskup Šebíř tzv. větší kapli (sv. Víta, menší byla sv. Vojtěcha) tak, že původní stavbu obestavěl vnějším pláštěm a na jih vystrčené mauzoleum se třemi hroby obehnal podkovovitou apsidou. Na ostatních stranách však nebyl podkovovitý tvar třeba, takže apsidy byly obvyklé, půlkruhovité. Tím se posunul střed rotundy do osy pozdější baziliky. (Kosmova kronika: Svého času totiž Šebíř, šestý biskup našeho stolce, rozšiřuje větší kapli u hrobu řečeného dědice českého, vykopal, protože nebylo lze jinak vésti zeď, kosti tohoto jeho služebníka, vložil je do rakve a umístil v komoře, kde se choval kostelní poklad.) Kosmas zřejmě míní rozšíření rotundy, nikoli stavbu baziliky, byť i tu Šebíř zažil (ve funkci 1030–1067).
Z toho pak můžou vyplývat další konsekvence, co se týče stavebního vývoje baziliky.
Předpokládá se, že bazilika byla stavěna přes třicet let v definitivní podobě, ale nejsou pro to žádné důkazy. Vodítkem je požár v r. 1091, kde je v českém překladu uvedeno, že shořel kostel sv. Víta, v originále je však uvedeno slovo monasterium, které znamená klášter, nic jiného. Klášter byl v té době zaručeně dřevěný, kostel kamenný. Dochovaná východní a část západní krypty nemají stejný stavební charakter a jejich osy jsou o 3 stupně odchýlené. Bazilika sloužila cca 300 let, k dostavbám mohlo dojít později v tomto rozmezí.
Šebířova podoba kostela, tedy 16metrová rotunda, mohla být doplněna o východní chór, jehož pozůstatkem je dochovaná krypta sv. Kosmy a Damiána, a o západní přístavbu pro množící se počet věřících. Teprve později mohlo být celé dílo doplněno na baziliku. Vývoj mohl například kopírovat jeruzalémský chrám Božího hrobu.


Rotunda sv . Víta
Hrubý náčrt možného umístění obou plášťů rotundy sv. Víta v ose budoucí baziliky a hypotetického Václavova mausolea