ZH (Pondělí 24. června 2013)  ⇑

Taky nevím, do kdy je bezpečné fotit Slunce, aby nepropálilo čočkami chip.
Tady je fotka Jana Čiháka se šipkou, kde zapadlo Slunce. Je složena ze dvou menších.

Franta (Pondělí 24. června 2013)  ⇑

Já jsem také v pátel večer vyrazil. Před tím byly bouřky. Jinak hustý vzduch v mostecké pánvi byl doslova vyprán, a tak byly vidět krásně hory. Zažil jsem ale zklamání. Nic jako rudý kotouč zapadající za horami se nekonalo. Slunce až do poslední chvíle svítilo tak, že jsem měl skoro strach namířit na něj objektiv. Do poslední chvíle vrhalo stín.

J. Čihák (Pondělí 24. června 2013)  ⇑

Nedělní oblačnost sice neumožnila vyfotit západ Slunce, avšak mezerou mezi mraky byly osvětleny zezadu Krušné hory a České středohoří. Pokud zrovna nerušily paprsky vycházející z mezery, bylo možné pozorovat oba obrysy. Pak se Slunce schovalo za mrak, ale tentokrát byly obrysy pozorovatelné ještě půl hodiny. Přitom se vytvořily impozantní červánky.
Výhled na České středohoří ve směru k Janskému vrchu (303,7˚, z Ládví 304,2˚) zakrývá vzdálený les. Kdyby na vrcholu Ládví nebránily stromy, bylo by odtamtud vidět i do této krajiny.

J. Čihák (Sobota 22. června 2013)  ⇑

Včera se neočekávaně zlepšilo počasí. Večer se od západu nad horizontem neobjevila ani souvislá oblačnost, což se nyní stává málokdy. Meteorologická situace byla příznivá a tak se mi podařilo vyfotit západ Slunce z mého oblíbeného stanoviště: 50°8'25.687"N, 14°28'17.764"E. Z vrcholu Ládví to kvůli stromům nejde. Pořídil jsem typickou černo-červenou fotografii horizontu od posledního paprsku až po Lovoš.

Předtím, než Slunce zapadlo, ale bylo ještě dostatečně vysoko, jsem vyfotil obrys Krušných hor a pod nimi obrys Českého středohoří. Obrysy jsou odlišené jasem i barevně. Když jsem fotografie dodatečně ztmavil, byl výsledek o 100% lepší. Zachycení obou obrysů bylo umožněno tím, že Slunce osvětlovalo Krušné hory a zároveň České středohoří zezadu pod malým úhlem. Když bylo Slunce blízko u horizontu a tedy i v záběru, tak jsem vyfotil jen mazanici. Po západu Slunce vynikl obrys Krušných hor, avšak obrys pod ním téměř zmizel.

Jan Cinert (Pátek 21. června 2013)  ⇑

Hlavní otázka asi je, jak je to vlastně s údajně románskou "kvádříkovou zdí" přiléhající těsně severně k rotundě a mající stejnou orientaci s gotickým presbytářem. Podle K. Tomkové snad byla "využita" na scelení rotundy s novým presbytářem. To je samořejmě divné. Zeď je dnes nepřístupná, jedině se snad pokusit k ní vytáhnout více informací z K. Tomkové.

Jak se poznalo, že zeď byla kvádříková, když se zachovaly jen základy? Spíše byly v základech druhotně použity kvádříky z ubourané rotundy stejně, jako ve spodním zdivu presbytáře. Pak by zmíněná zeď byla také gotická a přirozeným pokračováním presbytáře, takže část nedokončeného gotického kostela.

Další problém je, že gotický presbytář má jinou orientaci než rotunda. Přitom v gotice již azimut nebyl závazný a orientaci kostelů ovlivňovala okolní zástavba. Takže azimut presbytáře určilo něco důležitého, důležitějšího než původní rotunda.

ZH (Čtvrtek 20. června 2013)  ⇑

Zas z levohradeckého soudku. Tomáš Pešina z Čechorodu popsal údajně (zemřel r. 1680), že součástí kostela byla loď rotundy. Znám řadu takových kostelů, namátkou Karlík, Kostelec u Křížku, Želkovice, Vrapice, kde je rotunda využita jako presbytář kostela, pak řadu základů zbořených rotund uvnitř kostela, které se na jeho půdorysu neprojevily (Prosek, Vavřinec v Anně, Václav na Malé Straně atd.). V publikaci o LH je posloupná řada rekonstrukcí půdorysů kostela s rotundou (např. zde), neumím si ale představit, jak by byla loď rotundy do kostela zavzata. Jak to tedy bylo, nevypadal kostel v té době ještě úplně jinak?

J. Čihák (Středa 19. června 2013)  ⇑

Pro zajímavost se podívejte na starobylý festival Daimonji v Japonsku. Takové ohně jsou vidět hodně zdaleka, pokud však přeje počasí, viz Wiki a kyoto.travel.

J. Čihák (Úterý 18. června 2013)  ⇑

Franta: Část Krušných hor jsem vyfotil od úpatí Ládví už loni 9. července, viz odkaz v příspěvku. Snímek byl pořízen při západu Slunce, které prosvítilo opar a tím odhalilo obrys hor. Fotografování během letošního slunovratu asi nebude možné. Je horko, vlhko a opar umožňuje dohled na pár kilometrů.

Z vrcholu Ládví bývalo teoreticky vidět na Janský vrch. Snad mohli skutečně vidět obří vatru jako červený bod. Jak velké byly pohanské ohně? Do jaké výše šlehaly plameny? Zapalovali několik ohňů najednou?

Jan Cinert (Úterý 18. června 2013)  ⇑

S tím udržením směru při bidlování mě to napadlo dříve také v pražském případě. Kdyby se bidlovalo na straně po proudu, tak by se směr vyrovnával a plulo rovně. Jenže vltavský proud by loďku stejně unášel a přistálo by se níže. Tak jsem uvažoval i tom, že by na jednom břehu bylo níže položené přístaviště, z něho by se lodě vyvlekly na výše položené místu nástupu a na druhé straně by přístaviště bylo uprostřed. Ale nějak jsem to nedomyslel.

Vltava byla něco jiného, i s ohledem na proud, než Morava. Tady se z hlediska blatné obranné strategie dalo využít jen zaniklé rameno na Malé Straně. To také bylo využito. Ostrovy na Vltavě byly nestabilní.

Už si přesně nepamatuji, jak mi to vycházelo u kopčanského kostelíka, možná to vlastně nebylo podle měsíčních fází, ale šlo o rozdíl v úhlu, který dá další stejná fáze. Jako by byla loď založena jindy, než presbytář. Ale teď nevím.

ZH (Úterý 18. června 2013)  ⇑

Půdorysy kostelíka jsou na několika stránkách, zřejmě přefocené z mikulčického archoparku nebo odkud, a zkreslené jsou tak i non-orto snímkem. Nicméně presbytář je opravdu nakřivo. Našel jsem dvojče - kostel sv. Juraja, kde píšou, že je presbytérium v tvare nepravidelného lichobežníka. Pokud to byl úmysl, proč asi, s Měsícem se mi to tedy nezdá. Že by uctívali Velký vůz? ;) Spíš si to ale po nedávných zkušenostech ze Svatováclavské kaple představuju tak, že dobová církevní či světská autorita vytýčila od oka obrysy s předpokladem, že to stavaři upřesní, ti se však neodvážili posvěcený půdorys změnit.

V Mikulčicích mě zaujaly velkomoravské dubové dlabanky, (viz obecné pojednání). Samosebou předpokládám, že se pirogami hemžila i Praga ;). Nicméně mikulčické vodní hradiště se rozkládalo na dvou hlavních ostrovech, nic tam tuším nepřesahuje výšku dva metry nad hladinou řeky, myslím jsem tu kdysi naznačil, zda pražské ostrovy nemohly být takto využívány. No, Kampa, křížovnická komenda, ostatně celé Staré Město byly ostrovy. Tak co když prapůvodní Praha bylo vodní hradiště podobné Staré Boleslavi a dalším polabským labským centrům?

Mimochodem dlabanka na obrázku není moc rovná, což nejspíš souvisí s původním kmenem, nicméně to mohlo mít i účel - aby při bidlování či pádlování se snadněji zachoval směr. No a kostel je vlastně symbolická loď ;).

Jan Cinert (Úterý 18. června 2013)  ⇑

Ten výklad jména Perga je pěknou ukázkou, jak to s takovými výklady ve skutečnosti je. Dcera matky Země Letní bohyně ve variantě Perga, Perdžin atd. je v létě pršená/prcaná, takže opravdu vlastně "velmi pozemská". Jenom člověk musí vědět, o co vlastně jde.

S orientací kopčanského kostelíka je právě složitější. Na GE to tak není vidět, ale presbytář má skosený půdorys a myslím, že snad i západní zeď lodi je ulítlá. Kdysi jsem si nad tím trochu lámal hlavu, snad by mohly být různé zdi vytyčeny za různých měsíčních fází. Nakonec jsem usoudil, že bez přesného půdorysu a přesných azimutů to nemá cenu řešit. Úplně to skončilo tak, že mi jeden archeolog v této záležitosti vůbec neodpověděl. Na internetu je přístupný jen pracovní půdorys.

Per - ga = Perunovy gatě se sem klidně mohli dát, byť je pravda, že by asi neprošly. :-) Je také Perugia v Itálii.

Uvědomil jsem si, že Praha by vlastně měla být pojmenována po delfínovi, neboť ostroh je v tomto tvaru, jak upozornil Kosmas. Případně po jeho vnitrozemské obdobě sumcovi, nebo po Osáku Esovi, či po jarní vose nebo včele. Drobná možnost by byla, že o jarní rovnodennosti počíná období Letní bohyně. Jenže slovanština, pokud vím, nezná žádnou Pršu, Prku, Prcu, Prgu atd. Navíc je v tomto smyslu použito jméno Libuše.

ZH (Pondělí 17. června 2013)  ⇑

To by vysvětlovalo, proč byli Bújímové snědí a černých vlasů...

Nakonec jsem ten tenký kámen s obrazci našel asi půl metru pod pravým rohem okna presbytáře, tedy ve výšce cca metr (je trochu z jiného úhlu a zmršen reparovaným digitálním šumem či jpeg kompresí).

Orientace lodi kopčanského kostelíka je 88°, presbytáře 85°.

Franta (Pondělí 17. června 2013)  ⇑

Perga je prý hebrejské jméno a znamená "velmi pozemská"

J. Čihák (Pondělí 17. června 2013)  ⇑

Měl jsem ještě v záloze Perunovy kalhoty, ale to by tady neprošlo. Asi příliš nezaujme ani řecké město Perga. Zajímavější je včelí pyl perga používaný k léčení.

Včera jsem prolézal Vidouli. Zaujal mě pěkný výhled na Strahov, Ládví a Cukrák.

Jan Cinert (Pondělí 17. června 2013)  ⇑

Tak já měl pocit, že rytina je na vnitřní stěně. Pak mohla vnější omítka spadnout dříve a původ rytiny by mohl být třeba 200 let po postavení kostela, tzn. v 11. století. Té době by piktogramy ještě odpovídaly. Jsou také přibližně ve výši ramen, takže v ideální výšce pro vyrytí. Kámen jsem také na první fotce nenašel.

Prasklina v kameni spíše vznikla již při stavbě, když zedník natlačoval kámen do malty a v přilehlé omítce při tvrdnutí malty. Proto prasklina nešla do hloubky a pod kamenem byla jen v té odrolené vrstvě.

Takže se stále může jednat o středověký výtvor, byť ne velkomoravský.